KRÁLÍCI
Králičí samička Filípka
Nebyl to můj králíček, i když občas, když byla Kamila mimo domov, jsem ji i králici Jirku chodila navštěvovat. Už od dětství jsem totiž měla králíčky moc ráda. Na rozdíl od Jirky byla Filípka opravdu zakrslý králíček.
Byla vždycky trochu plachá.
Nikdy se už nedozvíme proč, co prožila ve svém předchozím životě. Byla totiž nalezena kdesi v trávě březí, spolu se svým také zakrslým partnerem. Mláďátkům nálezce našel domov, ale jejich rodiče nikdo nechtěl, a tak byli nabídnuti Kamile.
V té době už měla totiž Jirku. Ta ji od prvního okamžiku zahrnula svou přízní a od té doby ji žárlivě ochraňovala.
Oba králíčci žili spokojeně v lodžii v pátém patře paneláku. Králíkárnu měli skoro stále otevřenou a lodžii zabezpečenu tak, aby nemohli vyskočit dírou pod panelem ven.
V poslední době se mi zdálo, že Filípka začíná pelichat. To jsem, na rozdíl od Jirky, ze které pravidelně padaly celé chomáče chlupů, u Filípky nikdy předtím nepozorovala. Také se mi zdála trochu krotší, nechala se hladit aniž by utekla.
V neděli 4. října jsem přišla po dvou dnech zase nakrmit králíčky, kteří měli majitelku v lázních. Zpočátku jsem si ničeho nevšimla, dala králíčkům krmení a vodu a protože jsem dírami viděla v přenosce bílý kožíšek, myslela jsem, že tam Filípka spí...
To nebylo nic neobvyklého. Ale nakonec jsem se rozhodla, že ji před odchodem ještě pohladím po kožíšku. Byla už studená...
Nevím, jestli umřela stářím nebo z jiné příčiny. Bylo jí asi nejméně 5 let.
Bude se nám po ní všem stýskat, zvláště Jirce. Ta další den seděla smutná, zalezlá ve skříňce na pytli se slámou, a ani mi nepřiběhla naproti. Měla jsem pocit, že ani nežrala, a tak jsem o ni měla trochu obavy.
Vytáhla jsem ji ze skrýše a začala ji hladit a drbat kožíšek, a pak nabízet potravu. Nakonec se pustila do granulí, tak se snad zase trochu probere k životu.
Moje kolegyně Iveta jí nabízí novou zakrslou kamarádku, tak uvidíme...
Renata Žaludová
