Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočceDumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.
V PET si dnes přečtete: KŘEČCI: Myškulička (Rita Kubelová)
14.6. Reakce Dumky na příchod Barunky (Ferda)
13.6. OverCat - 4. díl (Jana Müllerová)
Když jsem dovezl Berušku s Barunkou domů, vyslal jsem je do bytu napřed - sám jsem musel ještě zaparkovat auto. A tak o prvních reakcích Dumky vím jen z doslechu :-) - od Berušky. Dumka přišla k autosedačce se spící Bárou a z bezpečné vzdálenosti a s nataženým "brontosauřím" krkem čichala "novou člověčinu" :-).
Poté co jsem dorazil z garáže, věnovala pozornost pro změnu mně, protože čekala, že dostane zase něco k snědku... Byl jsem si vědom toho, že příchod nového člena rodiny bude pro Dumku asi šok. Z rozmazlovaného jedináčka se dostane do pozice "staršího sourozence", dá-li se to tak říci, takže jsem ji vzal hned do náručí a odnesl do kuchyně k miskám.
Dumčiny "mimické" reakce, připustíme-li, že je u koček něco takového možné :-), byly podle našeho názoru následující: "Kdy tenhle človíček odejde? a Jak jste mi tohle mohli udělat?" a přetrvávaly minimálně první 3 týdny, co jsme byli s Barunkou doma. Vždycky, když jsme šli s kočárkem na procházku, vyvolávalo to v Dumce naději, že se domů vrátíme sami - bez Barunky. Bohužel ale tyto naděje byly vždycky zklamány...
Jedna ze čtenářek Dumky - paní Marie M. - mi o reakcích jejich kocoura napsala: "Když nám v loňském roce přivezla dcera poprvé ukázat tehdy již třítýdenní vnučku Denisku, seděl MACÍK u kočárku s výrazem: 'No, člověk to je, ale takhle MALEJ ??????'" Mně připadalo, že reakce Dumky byla poněkud odlišná...
Naštěstí se nepotvrdily obavy našich rodičů (hlavně maminek), které se bály, že Dumka si bude Barunky příliš všímat a poleze k ní do postýlky. To také vysvětluje, proč nemám kvalitnější fotky Barunky s Dumkou - zatím se Dumka Barunce spíše vyhýbá. Moje máma mi líčila příhodu, jak jednoho z našich mnoha kocourů (které jsme měli, když jsme až do mých 14-ti let bydleli u prarodičů v jejich rodiném domku se zahradou) našla u mne coby šestiměsíčního batolete v kočárku. Kocour Šášula spal stočený do klubíčka na peřince, kterou jsem byl přikryt. O pár měsíců později byl zase Šášula načapán, jak spí se mnou v kočárku stočen do klubíčka u mé hlavy... Moje maminka ho samozřejmě hnala "svinským krokem", jak se u nás říká :-), protože se bála, aby mne kocour nezalehl a samou láskou neudusil...
U Dumky toto nehrozilo a zatím doufejme nehrozí. Je pravdou, že Bára je teď o hodně mladší než já v popisovaných situacích, takže teprve za čas uvidíme, jestli rodičovské obavy dojdou v nějaké podobě naplnění. Doufáme s Beruškou, že ne. Zatím totiž Dumka udržuje od Báry spíše značný odstup. Jen když přijedeme z procházky nebo z výletu a Barunka je domů přinesena v autosedačce, Dumka z bezpečné vzdálenosti čichá a kontroluje, jestli to v té autosedačce je stejné jako při odchodu a jestli Bára náhodou nezůstala někde jinde :-))).
Další příhoda se stala, když nám přivezli kočárek - to byl Báře asi týden. Poté, co jsem ho složil do použitelné formy, ho totiž hned odzkoušela a obsadila Dumka, jak vidíte na obrázku. Když Dumka ležela v kočárku, zkusil jsem se k ní s Bárou přiblížit. Vyvolalo to ale zápornou reakci - Dumka se začala pravděpodobně Barunky bát a dokonce na ni i syčet. Proto jsem nechal jejich dalšímu seznamování volný průběh. Když teď přiblížím Báru k Dumce, už na ni nesyčí a jen ji očichává, jednou dokonce krátce zavrněla. Zatím však Barunku neolízala, aby potvrdila její přijetí "do smečky". Všechno chce ale čas...
Zalehnutí kočárku Dumkou se ale nesetkalo s pochopením u Berušky :-). Ta rezolutně prohlásila, že Dumčiny chlupy v kočárku nebudou a Dumku z jejího nového (a poněkud i drahého) pelíšku vyhnala. Dekou přehozenou přes kočárek se nám daří Dumčinu snahu o vlezení a spaní v kočárku eliminovat. Uvnitř v kočárku spala Dumka jen dvakrát - než jsme vymysleli dekovou zábranu. Kočka si ale vzápětí poradila - když nemůže spát v kočárku, spí alespoň pod ním v prostoru pro nákupy a jiné věci. V tom jsme Dumku podpořili a dali tam kus koberce, aby se jí tam pohodlněji spalo, takže část noci občas tráví právě tam.
S příchodem Barunky se bohužel změnily Dumčiny spací zvyky. Už nespí pravidelně u mne v posteli - jsou to většinou spíše výjimečné situace, maximálně jednou za týden. Je ale pravda, že se stává, že když si Báru ráno vezmeme s Beruškou z její postýlky do naší, přichází občas i Dumka (hlavně když Bára trochu pláče), takže ležíme a spíme na jedné posteli všichni :-). Bohužel, když se intenzita Bářina řevu zvýší, Dumka většinou nezadržitelně prchá :-(.
Zajímavou reakci Dumky jsme zaznamenali v prvních týdnech - když se Barunka rozčilovala a křičela (většinou proto, že měla hlad a chtěla jíst okamžitě, bez odkladu), přidala se Dumka také - hlasitě mňoukala a třela se nám o nohy.
Spekulujeme, jestli to znamenalo, že se Dumka chce "přiživit" a dostat taky něco na zub nebo jestli se chce pouze zviditelnit nebo dokonce podpořit Báru v případě, že by její požadavky nebyly uspokojeny (ve stylu "Dělejte s tím dítětem něco - to nevidíte, že má hlad?")...
Vůbec nám připadá, že se Dumka po Bářině příchodu snaží více zviditelnit. Děje se to hlavně mňoukáním, takže si s námi teď více než kdy dříve povídá. Také se ovšem nechá častěji chovat ("Když může ten malej človíček, tak já chci teda taky!"), ačkoli o to dříve moc nestála a hned se drala z náručí pryč :-(.
Doufám, že tímto jsem už uspokojil Vaše prosby na informace o sžívání našich koček :-))) a těším se na Vaše reakce, případně i na zkušenosti s příchodem dětí ke kočkám či koček k dětem - do rodiny.
Dumka je už teď v pohodě a myslím, že se s Barunčiným příchodem smířila a že ji postupně přijímá za stálého člena rodiny. Do budoucna doufám, že na ni nebude syčet, jako to dělá na našeho tříletého synovce, který se teď kvůli Dumce k nám bojí chodit na návštěvy...
Omlouvám se i za množství obrázků, ale bylo a je z čeho vybírat - alespoň podle názoru otce Barušky :-).
Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete 25.května, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.
Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Spekulujeme, jestli to znamenalo, že se Dumka chce "přiživit" a dostat taky něco na zub nebo jestli se chce pouze zviditelnit nebo dokonce podpořit Báru v případě, že by její požadavky nebyly uspokojeny (ve stylu "Dělejte s tím dítětem něco - to nevidíte, že má hlad?")...
