Toto povídání (první, druhá a třetí část) je pojednáno jako reklama na kočičky z útulku Pražského spolku ochránců zvířat tel. (02)6922588, (02)536605, se kterými mám ty nejlepší zkušenosti. Asi je něco pravdy na tom, že při laskavém a mírném zacházení jsou z nich neuvěřitelní mazlíci. (Adresa je: Útulek pro zvířata v krajní nouzi, Radlická 108, Praha 5, návštěvy pouze po telefonické dohodě na tel. 0603/225948.)

Na jedné stěně v pokoji mám velikánské zrcadlo. Měla jsem trochu obavy, co na to kočky, ale ty si zvykly velmi dobře a využívají ho jako 1) prostředek k obdivování vlastní osoby, 2) ke stínovému nácviku souboje, naježený ocas zvící polena nutný, 3) strategickou pomůcku při zjišťování, jestli druhá kočka není někde za rohem.

Kromě toho pořádáme pravidelné večerní hry s provázkem, papírky, míčky a plyšovými myšmi, několika klubíčky, pírky a Mladou frontou Dnes, která se osvědčuje jako klouzadlo (to se dělá takhle: kočka se rozběhne, přistane na novinách a jede nějaký ten metr po parketách, až se zarazí o zeď, kde to pořádně bouchne, následuje úprk po gauči a skříních do koupelny a zpět a pak přes stůl, nejlépe se zapnutým počítačem, u kterého sedím já celá spokojená, že kočky mají dobrou náladu. Kočka mi prosviští těsně pod nosem tak, aby mě pošimrala ocasem pod bradou - to abych si jí skutečně všimla. Vůbec žádnou škodu však nenadělá, tlapkami se trefí přesně do té dvoucentimetrové mezery mezi okrajem klávesnice a okrajem stolu, takže se naprosto nevzrušuji). Jen se mi často stávalo, že když jsem hladila kočku a pak sáhla na klávesnici počítače, počítač takzvaně „zamrzl" - zapracovala statická elektřina. Ale i to se dá vyřešit - předtím, než sáhnu znovu na počítač, umyji si ruce, nohy dám do lavóru s vodou (jako uzemnění), převléknu se do bavlněného oblečení, pošplíchám se antistatickým sprejem, zvlhčím vzduch... Ale ne, to přeháním. TAK náročné to není.