| |
27.10.
Není kočka jako kočka (Eva Polincová)
26.10.
Projekt SETI a kočky (Jan Cinger)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
27.10. KŘEČCI
Jak se křeček Pepík ochočil (Renáta Žaludová)
K dispozici je i Zvířecí archiv
|
Není kočka jako kočka
Daruji dvě koťátka
krásná, hravá, přítulná - kocourka a kočičku
bez průkazu původu, matka typu Ocicat. Kocourek vypadá jako malý tygřík s růžovou tlamičkou, kočička je tmavošedá také s pruhy - velmi zajímavá. Jsou jim dva měsíce a už se těší na nové páníčky-paničky.
|
Není kočka jako kočka - jako u lidí těžko člověku samotnému, i kočičkám se žije lépe u milujících páníčků ve polečnosti dalších zvířátek.
Naše první kočka byl šetinedělní kocourek Roky, zvaný Kocour. Dostala jsem ho jako dárek v době, kdy jsme se přestěhovali z družstevní bytovky do domu spolu s dvouletou fenkou Pegy. Po počátečním stadiu seznamování kocourek zjistil, že Pegy má stejné struky jako máma a i když z nich nic neteče, je velice příjemné se k nim přisát.
Pegy se nejprve velice divila co to mrně po ní chce, ale nic nenamítala a kocourka adoptovala.
Kocourek spokojeně rostl a proháněl se po celém domě. Společně s Pegy chodil na naše společné procházky po okolí. Zpočátku jsem se bála, že se zaběhne a ztratí, ale kocourek se nás vždy držel a po důležitém odeběhnutí (na strom, do vedlejší zahrady a pod.) nás vždy hravě dohonil. Co však vždycky odmítal, bylo jakékoli mazlení od všech členů domácnosti i cizích, tj. hostů naší restaurace.
Velice rád však sedává na nejneuvěřitelnějších místech - hrací automat, střed kulečníkového stolu, barová deska a pod., odkud bedlivě sleduje veškeré dění. Domů chodil zásadně střešními okny a to tak dlouho, dokud se střechy nespadl. Tedy, po prvním pádu (to mu byly asi 4 měsíce) usoudil, že za to jednoznačně mohu já, a tři dny se mnou nemluvil. Zlobil se tolik, že se na mě nemohl ani podívat. Kdykoli jsem se mu snažila vetřít, otočil se zády a jednoznačně dával najevo naprostý nesouhlas s jakýmkoli kontaktem. Později mi prominul a chodil domů oknem dál až do letošního léta, kdy spadl se střechy podruhé a od té doby se zlobí na celý byt, takže domů vůbec nechodí a navštěvuje jen přízemí, tj. kuchyň, kde kraluje můj syn a restauraci. Na svého páníčka povýšil mého syna Pavla, který jej jediný smí chovat a hladit v jakékoli míře a kocour mu jen zbožně zírá přímo do obličeje a tetelí se blahem.
Po ročním soužití Pavla, mě, Pegy a Kocoura Rokyho se k nám nastěhovala nevěsta Hana spolu s jezevčicí Terezou a barmskou kočkou Mickou. Pegy s Terezkou se znaly od malička a byly velké kamarádky, takže seznamování bylo jen s Micinou. Naštěstí Micina je hodná mazlivá kočička (na rozdíl od Rokyho) která se velmi brzy stala miláčkem domácnosti.
První zásadní poznatky o rozdílnosti druhů:
- Roky se mazlí jen velmi zřídka a jen s Pavlem, nikdy a nikoho neolizuje
- Micka se mazlí se všemi členy domácnosti a olizuje všechny (lidi i psy)
- Roky se nebojí nikdy nikoho (bohužel, letos přišel v běhu před psem o ocas)
- Micka komunikuje jen s členy domácnosti, do přízemí domu schází většinou jen když je restaurace zavřená. Nebojí se, ale nevyhledává kontakt.
- Roky je většinou venku na toulkách
- Micka je domácí povalečka
- Pegy je klidná a pohodová (gaučák), na procházku ji musím vystrkovat; dotáhnu ji až k řece, tam ji rupne v kouli a začne lítat, jakoby se chtěla vyběhat na příští měsíc
- Terezka vybíhá vždy s chutí a elánem za příšerného řevu; je velice nervní a štěká - z radosti, ze zlosti, na uvítanou, pro výstrahu, chce si popovídat
- Pegy s jídlem čeká, až se nabaští ostatní a velice se diví, proč kocour nechce tu krásnou kostičku
- Terezka slupne vždy všechno všem
- Pegy spí na peřině
- Terezka pod peřinou
Eva Polincová
Příště - Jak jsme se rozrostli
| |
