Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
18.11.
Jerry a Micinka (Pavel Steiner)
17.11.
Naši miláčci - Zuzinka a Maxíček (Dana)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
18.11.   PSI
Sběratelství a labrador Aran (Dana)
K dispozici je i Zvířecí archiv


Hledání domova
asi měsíc sleduji v okolí našeho domova malé bílé kotě - běhalo po ulici, občas někam "zašlo na návštěvu" a zase šup na ulici. Prostě bezdomovec. Jenže - zima na krku, bezdomovec - či spíše bezdomovkyně ještě nezletilá a určitě ztracená, či vyhozená. Když zaklepala na naše dveře, syn nervově nevydržel a otevřel dokořán. Kočička byla velice vyhublá, ušmudlaná a evidentně s volným životem bezradná. Dostala jídla co hrdlo ráčelo (hned ho vrátila), a pak jako šípková Růženka spala a spala. Udělala jsem jí karanténu v koupelně, dostala tabletu na odčervení, svoji toaletku a lehkou dietu. O čistotu kožíšku se postarala sama. Po třech dnech se z ní vyklubala kouzelná sněhobílá kočička s černým šátečkem na temeni hlavičky a tmavým proužkovaným ocáskem. Dnes po týdnu běhá po celém bytě, ale ačkoli je celý dům až na zahradu otevřený, z bytu nevystrčí ani čumáček. Zkušeností se světem venku má zatím asi dost. Lidí se nebojí, je velice přítulná a nejlépe je jí v náručí jejího člověka. I místo na odpočinek si hledá tak, aby na nás viděla. Jak se přiblížíme na metr vzdálenosti, zapíná motor a vítá nás předením na plné obrátky. Dostala jméno Sněhurka. My však máme doma už 4 psy a 3 kočky a proto hledáme někoho, kdo by se jí ujal. Je jí asi 6 - 7 měsíců a svému páníčkovi se odmění nekonečnou láskou.
Eva, tel.: 02/33930582, 02/66311722 l. 211

Jerry a Micinka

Tenhle příběh tak nějak dokresluje rámec příběhů, které se odehrávají v naší domácnosti. Jednoho krásného dne si naše Micinka přinesla domů živou hračku. Nevíme sice přesně, který den to bylo, ale přítomnost dalšího obyvatele se projevila za čas nálezem myších hovínek v kuchyňské lince pod dřezem. Zjištěná skutečnost přinutila Janu k důkladnému úklidu obydleného prostoru. Ač jí bylo předem jasné, s čím by se asi mohla při úklidu skříňky setkat, stejně se po zvednutí poslední misky tvářily obě dvě velmi překvapeně. Jana rychle ucukla a myš zmizela pod lednicí.

A tak s námi začal bydlet Jerry. Vystřídal postupně všechny úkryty v kuchyni a my zase všechny dostupné možnosti k jeho odchycení. Nastražili jsme pastičky, odstavili mrazák a ledničku, přistavili do kuchyně kočku, použili jsme různé nástroje na vyšťourávání myšky. Výsledkem bylo to, že Jerry se přestěhoval z kuchyně do vedlejšího pokojíku a vegetoval dál. Když jsem objevil další hovínka v šuplíku pod pracovním stolem, opakovala se situace podobně jako při prvním setkání.
Jerry a Micinka - nakreslil Petr Steiner (16 kB)
Po vytažení šuplíku proběhl Jerry bystře pod mojí rukou a zmizel za stěnou v obýváku. Takhle s námi laškoval skoro tři měsíce. Přes den spal někde pod nábytkem a v noci podnikal průzkumné výpravy za potravou, když naše Micka odcházela do společnosti. Jednoho dne jsem prohlásil, že už toho mám dost. Na co vlastně máme tu kočku?
A tak Micinka toho večera přes usilovné přemlouvání nešla na rande a zůstala na noc doma. A to byl konec Jerryho. Kočka přece jen splnila svoji povinnost a ráno jsme Jerryho našli položeného pod schody v obýváku. Toho dne odpoledne jsme v debatě probírali všechna zvířátka, která s námi kdy bydlela a Jana prohlásila: "Teď už tady chybí jenom kůň."
Odpovědí jí bylo zprvu nesmělé, později hlasitější zavrzání z výklenku pod oknem. Prozkoumal jsem zblízka zdroj podezřelých zvuků: "Chtěla jsi koně, tak ho máš pod topením!" Trvalo celé odpoledne, než se mi podařilo nezvaného návštěvníka - cvrčka vylákat ze škvíry mezi parketami, odchytit do krabičky a vypustit sousedům do zahrady.

Pavel Steiner