Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

24.11.
Jak kocourům čistíme ušiska (Bebitka)

23.11.
Mourinčiny útěky (Jana Müllerová)

Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998

Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo: 24.11. KRÁLÍCI
Kubík si hraje (Hanka Nekolová)

K dispozici je i Zvířecí archiv

Jak kocourům čistíme ušiska aneb proč mě Čikouš občas nemá rád

On ten název není až zas tak přesný, protože my zatím jen urputně vyvíjíme SNAHU jim ty uši vyčistit. Nedá se nic dělat, oba se často škrábou a někdy až do krve a z oušek jim pak vypadávají páchnoucí kousky čehosi (zblízka jsem to nezkoumala). Pan doktor nám předepsal jakousi vazkou žlutavou tekutinu, zadarmo taky nebyla, tak to by v tom byl čert, aby se nevyléčili, že. :-) "Je to jednoduché", pravil, "pět až šest kapek se vkápne do uší a jemně promasíruje, aby se nečistoty uvolnily od kůže. Provádějte to dvakrát denně asi tak deset dnů za sebou."

Když jsem kdysi zde žádala všechny kočkomilce o radu a o pomoc, nejrozumnější se mi zdálo být "zabalení těla kočky do ručníku a hlavu už vždycky nějak přepereme". No dobrá. Lahvička s roztokem, deka a my dva, tj. přítel a já jsme byli připraveni k zákroku. Kdo naopak připraven nebyl, naopak ve střehu nás obcházel obloukem, to byli oba naši mazánci. Jakoby čuli, co se na ně chystá?

Aby se naše "koťásko" nevyděsilo, vzali jsme ho na řadu jako prvního. V klidu a chlácholivě na něj mluvíc jsme ho na několikerý pokus zabalili do deky, že mu jen černobílá naštvaná hlavička čouhala a opatrně jsme se snažili vpravit mu pár kapek do uší. Nikdy bych nevěřila, že tak malé zvíře dokáže takhle nahlas a usilovně vřeštět o pomoc. Okamžitě se začal vší silou prohrabávat dekou, pak našimi těly, nakonec mě kousnul, podrápal na nohách i rukách a zdrhnul. Pár kapek mu určitě v oušku uvízlo, ale pět ani šest bych nehádala. Tak jsme Čikouška odchytli ještě jednou a celou proceduru zopakovali. Byl velmi, podtrhuji velmi nazlobený.
Čiko - první den u nás (10 kB)

Tady chci odbočit. Už dřív jsem chtěla popsat kabátky obou našich kočičáků, ale nějak nebyla příležitost. Až teď.

Miky je zářivě rezavý mourek s bělostným bříškem, které poněkud courá po zemi. Oranžové mramorování (nebo mourování?) má i na tlapičkách (krom bílých kamaší), pod krkem má bílý flek jako furiantsky uvázaný kovbojský šátek a na obličeji je taky zrzavý, jen na čele má vybíhající bílý cípek. Oči má ohromné a barevně mu přecházejí od zlata přes měděnou až po vzteky žlutozelenou. Pořád se tváří kapku přihlouple až vyjeveně, ale nás tím neoklame. :-))) Je mazaný jak liška Bystrouška.

Čiko vypadá jako bílá kočka politá shora černou barvou, která si do zádíček pro větší efekt tu a tam zasadila pár jednotlivých bílých chloupků. Oči má krásné: na zlatém podkladě zelená kolečka a teprve v nich černé zorničky. Na hlavičce má taky bílý cípek, který ale nemá uprostřed, ale jako klikatou šikézní pěšinku na straně.
Čiko a Miky, prostě bráchové (8 kB)

No a díky tomu vypadá v obličeji trochu jako prasklá miska na pudink. :-)) Jo a ještě má místo obočí řadu bílých tuhých chlupů, takže vypadá pořád nakvašeně a podmračeně.

No a ta načuřená hlavička teď vykukovala z deky, prala se ostošest, slintala na nás a ječela jak o život. Celá operace nakonec skončila se ztrátami na obou stranách: kocour byl jakžtakž ošetřený a namasírovaný, my jsme si utírali krev po jeho drápech. Asi nejhorší byly dva dlouhé hluboké škrábance, které jsem vyfasovala od dlaně až na předloktí. Záseků na nohách jsme si už ani nevšímali.

Jako druhý chod jsme lapli Mikyho, který se ani nevzpouzel, ani nevřískal, jakoby tušil, že to má marné. Jako uklidnění pak na nás působily nesmělé a tiché Mikyškovo protesty, který ani drápky nevytasil, ani se s námi nepral. Sice s námi potom ani jeden z našich kočičáků nemluvil a vydrželi to oba pěkně dlouho (resp. do prvního zacinkání misky na jídlo a klapnutí dvířek lednice), ale ouška se jim postupně lepší a vyčisťují.

Ovšem při představě, že tyhle bojové nácviky budeme provádět dvakrát denně několik dnů za sebou, jsem zauvažovala o tom, jestli máme doma dost obvazů, náplastí a dezinfekce.

Bebitka

Hledání domova asi měsíc sleduji v okolí našeho domova malé bílé kotě - běhalo po ulici, občas někam "zašlo na návštěvu" a zase šup na ulici. Prostě bezdomovec. Jenže - zima na krku, bezdomovec - či spíše bezdomovkyně ještě nezletilá a určitě ztracená, či vyhozená. Když zaklepala na naše dveře, syn nervově nevydržel a otevřel dokořán. Kočička byla velice vyhublá, ušmudlaná a evidentně s volným životem bezradná. Dostala jídla co hrdlo ráčelo (hned ho vrátila), a pak jako šípková Růženka spala a spala. Udělala jsem jí karanténu v koupelně, dostala tabletu na odčervení, svoji toaletku a lehkou dietu. O čistotu kožíšku se postarala sama. Po třech dnech se z ní vyklubala kouzelná sněhobílá kočička s černým šátečkem na temeni hlavičky a tmavým proužkovaným ocáskem. Dnes po týdnu běhá po celém bytě, ale ačkoli je celý dům až na zahradu otevřený, z bytu nevystrčí ani čumáček. Zkušeností se světem venku má zatím asi dost. Lidí se nebojí, je velice přítulná a nejlépe je jí v náručí jejího člověka. I místo na odpočinek si hledá tak, aby na nás viděla. Jak se přiblížíme na metr vzdálenosti, zapíná motor a vítá nás předením na plné obrátky. Dostala jméno Sněhurka. My však máme doma už 4 psy a 3 kočky a proto hledáme někoho, kdo by se jí ujal. Je jí asi 6 - 7 měsíců a svému páníčkovi se odmění nekonečnou láskou.
Eva, tel.: 02/33930582, 02/66311722 l. 211