| |
Otcem je Čert
Nyní známe už i Dumčinu matku, takže teď je čas představit si jejího otce. Jak jste se mohli již dozvědět z rodného listu (27 kB), je jím Čert.
Paní P. si ztěžovala, že má vlastně od doby, kdy se stal otcem koťat, o kočku (kocoura) víc. Neustále se zdržuje v blízkosti kočky a koťat. Ujídá jim - hlavně když není paní P. doma. V rodině vlastníků kocoura si zase ztěžují, že si ho vůbec neužijou. Jedinou šancí jak asi docílit toho, aby byl doma, je prý připravit ho o "kocourství", ale to zase nechce dovolit manžel jeho majitelky, i když dvě kočky (které mají ve svém stádě) jsou již sterilizované...
Když jsme tam byli poprvé na návštěvě, cítili jsme typický kocouří zápach. To si (jak jsme se dozvěděli) zrovna ten den - samozřejmě za nepřítomnosti lidských obyvatel - značkoval své "teritorium"... Manžel paní P. to nesl dosti nelibě - no ani jsem se mu nedivil, paní P. zase statečně, protože se hned dala do uklízení...
Příhody s otcem - kocourem měly ale k našemu překvapení ještě pokračování - při naší další návštěvě jsme se dozvěděli, že paní P. málem přišla o život.
To bylo tak: Najednou se ozval v baráku obrovský kočičí řev. Paní P. z obav o koťata rychle vystartovala z přízemí do prvního patra, aby je chránila před vetřelcem, v kterém tušila jejich otce a které bránila řevem i jejich matka. Všichni víme, že když člověk spěchá, aby někomu pomohl, nekouká většinou napravo ani nalevo natož nahoru nebo dolu. To byl i tento případ, jež se stal málem osudným... Paní P. uklouzla na schodech a skutálela se jako hruška zase dolů... Snad velké nervové vypětí jí pomohlo k tomu, že držkopád bravurně zvládla, koťatům i jejich matce přispěchala na pomoc a jejich otce odehnala. Když se pak dívala, proč že uklouzla, zjistila, že uklouzla po kocouřích značkách, které Čert zanechal na schodech...
Měli jsme (a máme) trochu obavy, co z naší Dumky vyroste, neboť otec není zrovna z nejvzornějších, ale Beruška (moje žena) mě uklidňuje (majíc biologické vzdělání), že se většina genů na samičí pohlaví přenáší z matky. No, raději tomu budu věřit - jinak bych asi zítra pro Dumku nejel... Ostatně genetické dědictví potvrzuje hlavně její bratr Ikar - to je (jak jsem ho poznal) takový malý čertík, asi po tatínkovi.
Budeme tedy doufat, že Dumka bude po matce perskou dámou (ale raději s normálním českým ochlupením) a né čertem po otci.
| |
