| |
KŘEČCI
Mifi a její mláďata
Prosba o pomoc
Prosim, ozvete se mi, kdo mate nahrany na video 2. dil "Zivota v mraznici" od D.
Attenborougha (o Antarktide - bezely 3 dily v prosinci na CT2) a jste ochotni mi
pujcit kazetu na zkopirovani.
Dekuji
|
Mifinka se narodila na jaře v roce 1998. Byla rezavá, krátkosrstá a její kožíšek měl hedvábný lesk. Z jejích sourozenců jsem si nechala ještě tříbarevnou samičku Míšu a růžového samečka Luxe (to jméno dostal proto, že heslo "klidná síla" se na něj nesmírně hodí: je tak snášenlivý, že přijal jako měsíční mládě k sobě své dva o týden mladší hnědé dlouhosrsté bratrance Ferdu a Pepíka, které mi donesla jedna moje známá jako výměnu za Luxova tříbarevného bratra. Ale stále je největší a nejsilnější z nich, takže "vůdcem smečky" je on - což se občas nezdá druhému samečkovi v pořadí, Ferdovi).
Ale vraťme se k Mifince. Má ještě staršího bratra, dlouhosrstého černého samečka Čerta. Mifi bydlela původně v kleci, a jednoho dne, kdy zrovna zatoužila po rodině (to bývá u samiček křečků zhruba každý pátý den), uviděla na zemi běhat Čerta. V tu chvíli se rozhodla, že dráty klece nemohou být překážkou v tom, aby se s ním pomilovala. Takže se jí podařilo protáhnout se ven, a já jsem je přistihla právě v nejlepším ...
No a když už se to stalo, proč by si neměl užít i Ferda a Pepík a Fousek?
A tak se koncem května narodilo sedm mláďat, z nichž šest přežilo: dva krátkosrstí samečci, bílý Andi a hnědý Miki (po prabábě Miki, která měla být vlastně sameček), krátkosrstá bílá Sněhurka a černá Káča, a dvě dvojčata, ze všech největší rezavé dlouhosrsté samičky Pepina a Bobina.
Když jim byl měsíc, sešla se u mne takzvaná "křeččí párty", která se již tradičně pořádá vždy když jsou nově narozená křeččata již samostatná. Scházejí se na ní moji známí, kteří mají rádi zvířata a případně jsou i majiteli některého u mne dříve narozeného křečka. Občas se mezi nimi dokonce najde někdo, kdo si některého z představovaných tvorečků vybere.
Nu, Káča a Pepina našly nový domov. Sněhurka bohužel skončila špatně: jednoho dne prostě zmizela, a po celonočním zoufalém hledání jsem došla k smutnému závěru, že se musela dostat na balkon a odtud dolů ... . Byla ze všech mláďat nejpodnikavější, a to se jí nevyplatilo. Plyne z toho poučení že v místnosti kde jsou křečci, byť by měli být ve svém teráriu, je třeba dávat na otevřená okna a dveře pozor i ve dne, ne jen večer a v noci.
Nakonec mi zbyli "malí kluci" Andi a Miki, kteří od věku jednoho měsíce museli bydlet spolu sami, a Mifince zbyla poslední dcera Bobina. Po odchodu její sestry Pepiny dospěla máma zřejmě k závěru, že poslední dcera by jí neměla "zůstat na ocet" , a občas jí sebrala žrádlo nebo ji honila po teráriu. Ale ve dne spolu svorně spaly ve společném pelíšku, který byl na rozhraní jejich "teritorií". Bylo zábavné pozorovat Mifi, jak uchopila do zubů třeba celý tvrdý rohlík, nacházející se v teritoriu Bobiny, a odkráčela s ním do svého prostoru. Ale Bobina si poradila: počkala až máma usne nebo se bude zabývat něčím jiným.
Ale po čase se karta obrátila, Bobina zesílila (je mimochodem hrozně obézní, ale to jí neubírá na pohyblivosti) a začala honit mámu. Tak se máma, která už dosáhla věku 18 měsíců, přestěhovala ke svým synům Mikimu a Andimu. Těm hned na úvod zabrala keramickou misku, která jim sloužila jako pelíšek, takže hoši si museli udělat nový pelíšek v koutě terária.
Mifinka ale nakonec těsně před vánocemi umřela, a tak její synové opět osaměli. Ale trvalo několik dní, než se znovu vrátili do své misky na spaní ... Také Pepíček je vážně nemocný, má ochrnuté zadní nožičky. Ale stále se snaží žít, krmí se, stele si pelíšek a snaží se i mýt, ale s tím mu už musím pomáhat.
Bobina si vysloužila přízvisko bobřice, protože se snaží vždy v noci rozkousat své krásné obydlí, které jsem dostala od kolegyně Alenky, když umřel Velvítek. V nočním tichu mám pokaždé dojem, že to musí slyšet všichni sousedé ... Ale má to spočítané: bude se stěhovat, protože toto prostorné obydlí dostanou mladí samečci, které jsem si donesla domů od přítelkyně - synové Mikiho a Luxe. Dva z nich se vrátí do svého nového domova v Praze, až se jejich majitelka, kterou našli na inzerát v PET (Mladí křečci hledají domov) uzdraví z chřipky. Také jejich rezavá sestřička našla na inzerát svoji novou majitelku v Praze. Čtyři samečky jsem se rozhodla si nechat - pak se ale ukázalo, že jeden z nich je samička! Nu, ale diskriminace na základě pohlaví nemá být, a tak šedou holku už přece nedám. Nakonec tedy našlo nový domov všech 13 mláďat, což je skoro zázrak. Takže díky rubrice PET za pomoc!
Renata Žaludová
| |
