| |
29.11. KŘEČCI
Miki, zakladatelka rodu křečků (Renata Žaludová)
26.11. PSI & KOČKY
Do Britanie bez karantény (Jana Müllerová)
Archiv zvířecí rubriky
| |
Denně ale vychází Dumka a k dispozici je i Dumčin archiv
|
KŘEČCI
Miki, zakladatelka rodu křečků
|
Prosba o pomoc
Narodila se nam doma tri mala morcata. Jsou z prvniho vrhu mlade cistotne morceci
maminky a cistotneho veseleho morceciho tatinka. Az za pet tydnu vyrostou, rada bych je poslala do sveta k hodnym lidem do dobrych rukou. Rozhodne nechci, aby skoncili jako potrava pro hady. Zbarveni maji tmave s oranzovymi prouzky. Jsou zdravi, cistotni a pritulni. Pokud mate zajem o mala morcata, muzete mi napsat na adresu milerova@post.cz nebo zatelefonovat na mobil 0602/870411 (na mobil lze ale i poslat SMS ci MAIL - je to levnejsi). Rada poskytnu i informace o jejich nenarocnem chovu (ja i morcata bydlime v Praze v Kobylisich).
|
Měla být vlastně sameček. Ale brzy poté, co jsem ji koupila ve Zverimexu, se začala chovat docela jinak než všichni samečci které jsem předtím měla. Občas, když jsem ji pohladila po zadečku, zaujala velmi zvláštní pozici: hlavu přitiskla k zemi a vztyčila ocásek a zadní nožky. Dnes vím, že takto se chová samička ve dnech, kdy chce samečka. Tento postoj je tak výmluvný, že se nedá nepochopit.
Původně jsem se nechtěla stát chovatelkou křečků, chtěla jsem mít jen jednoho samečka pro radost. Ale Mikinky mi bylo líto, tak jsem jí posléze vypůjčila samečka z bývalého pracoviště (odtud pocházel i křeček Pepík).
A tak se narodilo devět mláďat, které Miki vzorně odchovala. Tehdy se mi je podařilo rozdat. Černobílá samička Míša získala místo "knihovnice na noční směnu" v jedné instituci a založila příbuzenský křeččí rod. Ale jednu samičku jsem chtěla nechat mámě pro radost. Miki na to měla jiný názor: usoudila, že dcera má jít z domu, a začala ji pronásledovat tak, že jsem dceru Siu musela dát do samostatného terária.
A historie se opakovala. I Sia, béžovo-bílá dlouhosrstá křečice, chtěla rodinu, a tak jsem od jednoho kolegy vypůjčila samečka.
Ferda byl černobílý, krátkosrstý a asi poloviční velikosti než jeho nevěsta. Navíc to byl mladík nezkušený a domníval se, že jí má umýt uši. Zkusila jsem ho půjčit Mikince. Ta se pokaždé, když jí chtěl mýt uši, rozčilila, několikrát ho oběhla a pak na něj výmluvně vysadila zadeček. Tak se snažila, že se před ní nakonec Ferda schoval do svého domečku a nevylezl, dokud byla v jeho teráriu.
No ale nakonec to druhý den se Siou zvládl. Narodilo se sedm mláďat, pět samců a dvě samičky. Když jim byly čtyři týdny, bylo nutno samečky dát od mámy pryč, pokud jsem si nechtěla založit další chov. Ale co s nimi?
Jejich babička Miki byla již tak stará, že mláďata mít nemohla (to nastává kolem 18 měsíců věku), a tak jsem k ní přidala jejích pět vnuků. Docela ji to potěšilo, přijala je za své a občas si s nimi hrála.
Jak rostli, ukazovaly se mezi nimi rozdíly. Nejčipernější byl ten nejmenší, který byl černobílý po otci. Ten ale našel brzy jiný domov. Další, krémový krátkosrstý Danek, se stal vůdcem smečky a na babičku si činil výsadní právo, takže se s žádným jiným samcem nepářila. Další tři samci si byli navzájem podobní: kožíšek měli po mamince, ale krátký, a přes svoji velikost to byli mírumilovní tvorové, takže šli menšímu Dankovi raději z cesty. Proč by se měli prát a kousat, když to bolí?
Dva z nich, Ferdu a Flíčka, si vzala moje malá neteř. Ale protože se o ně nestarala, vzala jsem si je nakonec zpět. Po čase si je vzal kolega, který přišel o jejich otce Ferdu. Zdědili tedy po něm jeho klec a šťastně tam spolu žili. Třetího samečka si vzala kolegyně a pojmenovala ho Velvítek podle jeho sametového kožíšku. Ten se měl ze všech nejlépe: pořídila mu velké dřevěné terárium, a navíc měl výběh po kuchyni. Později dostal i samičku - ale to snad bude další příběh.
Sia se ovšem nespokojila s tím, že jsem jí povolila jednou mít rodinu. Když neměla jinou možnost, pořídila mi jako "vánoční dárek" další mláďata se svým synem Dankem. Kromě Fouska a Albíny se tehdy narodila ještě další bílá samička Sněhurka a krémová Růžena. Ta potom, když Mikinka umřela, zaujala její místo a žila se svým otcem Dankem.
Renata Žaludová
| |
