PSI
Kanapový povaleč
Matěj měl svojí boudu pod schody. Bydlel v ní ovšem jenom když byly velké mrazy, jinak se zdržoval na dvoře. Občas i zapadal sněhem, že ho skoro nebylo vidět. Do boudy jsme mu dávali na zimu staré matrace, vydržely tak akorát do jara. To je Matěj už stěhoval na dvůr, ovšem po kouskách. Do domu směl Matěj jen ve zvláštních případech. Na Silvestra, protože se bál rachejtlí a dělbuchů. A potom, když se opravoval plot nebo když byla na zahradě vzácná návštěva, kterou nesměl umazat.
U Pifa to bylo hned zpočátku jinak. Když jsme si ho vzali, bydlel nejprve v předsíni, protože byly velké mrazy. Na jaře jsem mu postavil luxusní zateplenou boudu, speciálně izolovanou, zevnitř čalouněnou jekorem a vybavenou dokonce závěsem ve vchodu. Domníval jsem se, že je rozhodnuto - Pif bude spát v boudě. Pif si ji důkladně prohlédl, očichal a taky se rozhodl - ano, bude dál spát v domě. A tak boudu dnes používají jen kočky, když prší a občas zatoulaný ježek. Zato Pif postupně přesídlil z předsíně do obýváku pod schody. Párkrát jsem tam na něj v noci potmě šlápl, tak se odstěhoval na kanape. Tam se mu celkem zalíbilo, zvlášť když měl pod hlavou polštářek nebo složenou deku. Zůstával tam někdy i ve dne a tak získal přezdívku "kanapový povaleč". Jak šla léta, Pif usoudil, že je třeba vyzkoušet na spaní i jiná místa. Postupně se přestěhoval do patra a ustlal si u dveří do ložnice. Párkrát jsme na noc zapomněli zavřít dveře a ráno nás Pif vítal plácáním ocasu o skříň vedle postele. Netrvalo dlouho a zkoušel vlézt i do peřin. Jednou jsem se s vážnou tváří vytahoval před kamarády, že jakmile manželka odjede s dětmi na chatu, já spím doma s kočkou (pravda, čtyřnohou). Obratem se mi dostalo ujištění, že když já odjedu na služební cestu, Pif spí v mojí posteli. No jo, jen člověk na chvilku vytáhne paty z domova, už tam má za sebe náhradníka. Takové zjištění zrovna nepotěší, ale na druhou stranu aspoň nemám postel v patogenní zóně.
Poznámka: V dnešní Dumce si můžete přečíst, jak dopravovat kočky a psy letecky.
