| |
15.3. KONĚ
Od psů ke koním a kočkám (Bára, Tetčice)
14.3. PSI
Retríver kontra jezevčík (Jana z Norska)
Letošní archiv PET
PET archiv 1999
| |
Prosba o pomoc
Chtela bych casem prijet zpet k nam do Česka pochopitelne i se svyma činčilama, ale narazila jsem na jeden velky problem a to ohledne jejich prevozu. Byla jsem odkazana se zeptat na okresni veterinarni sprave v Praze a bylo mi sdeleno, ze je potreba nejake licencni povoleni a podminky pro vstup do CR. A ty ze mi musi v Cesku nekdo vyridit, podat zadost asi o ty podminky. Co me vsak sokovalo, zminovali se tam, ze budou chtit znat misto meho pobytu kvuli karantene. Jsem si jista, ze karantena by je mela na svedomi, jelikoz jsou to desne stresova zvirata, reagujici na vse nezname a nezvykle stresem, neprijimanim jidla atd. Jiz jen ta cesta by pro ne byla zatez. Prosim, je to opravdu tak s tou karantenou, nevite o tom neco od lidi, kteri si tez privazeli nejake zvire? Jsem z toho nestastna a nevim, co mam delat. To jsou opravdu tak priserni byrokrate, kterym je jedno, ze to zvireti ublizi, neda se to nejak obejit, kdo by me mohl poradit.
Inka
Své zkušenosti posílejte prosím Ferdovi.
|
KONĚ
Od psů ke koním a kočkám
V životě jsem vlastnila asi 20 psů. Dostávala jsem je postupně
rok co rok k vánocům a k narozeninám. Všichni byli plyšoví, měli
svá jména a svůj obojek s papírovou známkou. Každý víkend jsem je
vláčela v batohu na chatu, kde jsem je ihned po příjezdu
rozmisťovala po zahradě. Mé dětské přání mít psa se mi nikdy
nesplnilo. Dnes už psa nechci, neměla bych pro něj dosti času
a dávno jsem objevila svět koní, který změnil celý můj život.
Přesto, že koně žijí s člověkem již více jak 4 tisíce let
(některé prameny uvádí i více jak 6 tisíciletí), zůstali v duši
svobodnými tvory. Kůň je příliš velký na to, aby si ho člověk
mohl podmanit silou. Zvláště kůň, který vás nese na hřbetě, tak
činí dobrovolně, v případě, že není ochoten, nemá nikdo šanci.
Kůň je velmi dobromyslné zvíře (jako většina býložravců), ale
viděla jsem i okamžiky, kdy dokáže říci NE. V takovou chvíli se
z koně stane pro člověka nebezpečný tvor a v běžné praxi je
odsouzen na smrt. Nikdy jsem se nesetkala s koněm přirozeně zlým
(a poznala jsem stovky koní), těch pár nebezpečných jedinců mělo
velmi dobrý důvod lidi nenávidět a přesto, že jsem se jim raději
obloukem vyhnula, v duchu jsem obdivovala jejich statečnost
nenechat si s... na hlavu.
Kromě koní jsem objevila i svět kočičí. Stalo se tak z obyčejné
nutnosti zbavit se myší, které se objeví všude, kde se vyskytuje
oves, seno a sláma. Každý rok přijede do mého domu několik
hnědých polních hrabošů v balících sena a slámy, obyčejné myši
domácí cítí oves v bedně a stahují se, zvláště na podzim,
z okolních domů. Věčně chodím z kuchyně ven na dvůr a zpátky,
občas nechám otevřené dveře a zvlášť v zimě se podařilo nějaké
myšce proklouznout dovnitř. Pastičky jsou funkční, ale nemám
žaludek na vytahování myši z pasti. Myš lze také vyhnat dveřmi
ven, ale odsouváte-li potřetí kuchyňskou linku, naháníte-li myšku
všude možně i nemožně a podaří-li se vám ji vyhnat asi po týdnu,
máte toho akorát dost.
Koťan První se objevil právě včas. Spadl z nebe do okapové
roury a jak jsem se dočetla v "Dumce",
je to zcela běžný způsob,
jakým si kočky obstarávají domov, žrádlo i potřebný personál. Od
jeho příchodu je od myší pokoj, jen občas musím nějakou tu myšku
přinesenou na práh (dnes už k židli do kuchyně a zaplať pánbůh,
že mě je nenosí až do postele) nabrat lopatičkou a vyhodit do
hnoje. Ač mě je to stejně odporné jako vytahovat myš z pasti,
vždy správně odříkám laskavá slova: "Hodný Koťánek mě donesl
nááádhernou myšičku.", načež se oči kocoura (dnes už Koťana
Druhého) rozzáří jak vánoční stromeček a to zvířátko vesele
"upaluje" na půdu číhat na další. Každý rok tak "darem" obdržím
asi deset myší, což se dá vydržet.
Bára, Tetčice
|
|
