Můžete si přečíst i první a druhou část povídání o netopýrech, které je součástí příběhu s názvem "Ptáci" a ptáci.

Jak každé dítě ví, pštros (Struthio camelus), který je největším ptákem na světě (je až 3 metry vysoký a váží až 180 kg) nemůže létat. Byly nalezeny kostry pštrosů a jejich fosílie , které se datují do doby před 120 miliony let - pštrosi jsou skuteční živoucí „dinosauři". Nejsou ohroženým druhem, neboť jich je na světě nejméně dva miliony. Úspěšně se pěstují v nejméně 50 zemích světa a mají nejlepší poměr přírůstku ve vztahu potrava/váha ze všech zvířat na světě. Dospělý pštros má jeden z nejvyvinutějších systémů imunity. Je to druhé nejrychlejší zvíře na světě. Dosahuje rychlosti až kolem 70 km/hod. a touto rychlostí může běžet asi 30 minut. Jí hlavně vegetaci, hmyz, ovoce, semena a ořechy, ale příležitostně i malé savce a plazy. Samec má několik samic a všechna vejce (kterých bývá 30 - 50) vysedí za 42 dní společně (vejce jsou 15 - 23 cm dlouhá a váží 1,3 až 2,3 kg). Nikdy neschovává hlavu do písku, v tomto směru se mu křivdí.

V Izraeli je několik míst, kde se pěstují pštrosi - toto je jedno z nich. Je zde asi 20 statných pštrosů. A tak se dozvídáme o životě pštrosů řadu zajímavých údajů: není pravdou, že strkají hlavu do písku, dosahují váhy přes 100 kg, vyvinou rychlost kolem 80 km/hod. Snáší kolem 40 vajec ročně (ale mohou snést až 80 vajec). Zde asi 40 % vajec není oplodněných - ta lze zakoupit za 25 šekelu v obchodě se suvenýry. Vejce unese až 200 kg, tak je pevné. Pštros je docela hloupý pták. Ale jeho noha je velice nebezpečná zbraň. Kopne silou jedné tuny. A tak v Africe zahynula řada lidí. Napadali třeba jezdce na koních. A když se pštros rozběhně, prorazí svým tělem zeď, aniž by se poranil. Ale proč je zde vlastně pěstují? Ta dvacítka je zde jen jako atrakce. Vylíhlé mladé dávají v kibucu na chov. A maso se vyváží do ciziny. Zde se neprodává, není košer. Mimochodem pštrosí kůže je též vyhledávaná. Velmi jemná, kořeny peří v nich udělaly vzorek bodů. Když chci pštrosa fotografovat a stojím u ohrady, náhle se rozběhne na mne. Ha, byl jsem upozorněn, že reaguje na lesklé předměty a tím můj fotoaparát asi je. Nedbal jsem a teď se divím, jak rychle dovedu uskočit a uniknout nebezpečí. Aby nám jeden samec předvedl, co umí, začíná se dvořit samičce. Klekne si a začne tělem kývat ze strany na stranu (hle na fotografii). Zajímavá podívaná. Nu, co se dá dělat, v Izraeli si na pštrosovi nelze pochutnat a tak vyrážíme na cestu k domovu. Vesele ujíždíme údolím řeky Jordánu, za Jerichem odbočujeme do Judské pouště a po 2,5 hod. jízdy jsme zpět v Jeruzalémě.

Lumír O. Hanuš, Israel