Povídání o historii skijérinku v Českoslovenku jste si mohli přečíst včera.

Obraťme se nyní ke skijérinku (někde psáno i skijöoring), jak je provozován v současné době. Současný skijöring je běh na lyžích s jedním až třemi psy na úvazku, který táhne běžce. Psi jsou přivázáni vlečnou šňůrou (lanem) k tomu určenému širokému úvazku (je žádoucí, aby měl z bezpečnostních důvodů především na zádech šířku 8 - 10 cm), který má na těle upevněn skijör (lyžař za psy). Při pohybu po trati jsou psi i běžec společníky a společně se radují z pohybu (samozřejmě jen v případě, že lyžař stále stojí na na nohou připevněných lyžích. Jak již jsme totiž řekli, skijöring je norské slovo, které značí "řízení lyží", i když slovo řízení v sobě zahrnuje kontrolu, která zde ne vždy je přítomná, i když je žádoucí a pro pohyb kupředu zcela nezbytná.

Norové původně užívali pro skijöring soby a koně. Koncem 19. století přinesli zlatokopové z Aljašky zpět do Norska severoamerický styl jízdy na saních tažených psy. Kořeny skijöringu ve Skandinávii byly založeny na nordickém stylu tažení saní psy. Jeden až čtyři psi táhli malé sáňky nazývané laponské sáňky a za nimi jel lyžař. Norové jej přizpůsobili svému národnímu sportu nordického lyžování a vytvořili moderní nordické lyžování se psy neboli skijöring. Obvykle se k němu používají jeden až dva psi (je-li jich více, tažení lyžaře je samozřejmě účinnější a rychlejší, avšak lyžař svůj pohyb může kontrolovat méně). Lyžař (obvykle používá běžky, ale lyže pro bruslařský styl jsou prý lepší) je připojen háčkem ke svému pasu 2,5 - 4,5 m dlouhým popruhem vedoucímu k psímu úvazu. Zahrnuje protišokové lano (známé jako bungee), které je na straně lyžaře a má délku 30 - 100 cm. To absorbuje trhnutí při rozjezdu či zastavení, což chrání záda lyžaře a psa.