V sobotu 8. prosince 2001 jsem vstal ráno kolem 7. hod. vesele, i když předpověď počasí v rádiu slibovala déšť (a ten také po sedmé hodině nakonec přišel a byl vytrvalý po celý den - vlastně to zde byl letos první opravdový zimní den).

Vykoukl jsem v ložnici z okna - všude sucho. Stále se nemohu nabažit pohledu z ložnice přímo do lesa. Je to radost. Hned mne vítaly a přály mi dobrý den "naše" milé veverky. Kolik radosti jsem si již s nimi užil. Vím ještě z mládí, když ještě bývaly v Olomouci v parcích (vzpomínám, že tam byly veverky rezavé a černé), jak jsou bystré a šikovné. Ale až dnes po letech vím, že jsou bystřejší a šikovnější, než jsem si vůbec myslel.

Taková veverka Vám předvede artistický program, který v cirkuse neuvidíte. Přitom je to akrobacie, při které se tají dech. Úprk po zemi, po kmeni stromu nahoru, po kmeni stromu dolů (samozřejmě hlavou dolů), běh ve spirálách dokola kmene nahoru či dolů, skoky z větve na větev, skoky se stromu na strom. Skoky jsou přitom velice zajímavým cvikem, neboť taková veverka dokáže dělat doslova obří skoky. Kolikrát se mi tají dech a držím ji palce, aby doskočila. Zřejmě však není třeba se bát, veverka má vše přesně vypočteno a tak skáče s bravurou a jistotou, kterou by jí sportovci mohli závidět.