| |
PSI
Zakázané ovoce...
Naše milá Betynka je pejsek rozmazlovaný a rozmazlený, ale je pár pokynů, zákazů a příkazů, na kterých trváme a které respektuje. Nemluvím o takovém povelu, jako sedni!, lehni! či dej pac! Tyhle příkazy dobře zná a protože je procvičujeme většinou s piškotem v ruce, ochotně je poslouchá. Někdy dokonce i předbíhá: na pokyn "sedni" klesne na zadek a pro jistotu honem zvedá pacičku v očekávání dalšího pokračování, a někdy pro jistotu předvede vše, co umí, včetně druhou pac a lehni. Takový příkaz jako Ke mně! nebo K noze! taky zná a taky poslouchá, ale jen když sama chce (procento úspěšnosti se prudce zvyšuje, máme-li při povelu v ruce piškot). Zato dost respektuje pokyn "zůstaň!", který bývá vyřčen s velkým důrazem. Tenhle příkaz funguje jako známé Štronzo! Vladimíra Dvořáka: Betynka znehybní, často s pozvednutou packou, a čeká například na to, než k ní dojdu a přivážu ji, nebo na to, až usoudím, že přechod přes silnici je bezpečný a dám to najevo slovy Můžeš!"
Jiná situace je se zákazy. Betynka má svůj pelíšek v koši pod televizorem, ale tam chodí jen trucovat nebo pro nějakou svou hračku. Jinak je její celý byt a také ho celý využívá, i když má svá oblíbená místa. K nim patří samozřejmě její gauč, občas sedává na některém z křesel. To zejména tehdy, když jí necháme na křesle nějaký kus našeho oděvu. To ji pak často najdeme, jak se k němu tulí, nebo když se vracíme zvenku a Betynka nás přijde uvítat do předsíně, zjistíme alespoň, že náhražkoví páníčci jsou rozvrtaní, jak se do toho křesla stočila. Dvě místa jsou ale tabu. Nověji je to světlý ušák, ve kterém sedává panička u televize.
(To se ale týká prázdného ušáku; když v něm sedí panička, pak na klín Betynka smí a také to často využívá.) No a od samého začátku Bety nesměla a nesmí do postele. Tohle ona dobře ví a nikdy jsme ji tam nenašli, s výjimkou jednoho případu. To se zřejmě rozhodla, že za zkoušku nic nedá a tak když jsme ji nemohli najít po celém bytě, objevili jsme ji nakonec, jak spokojeně leží na peřinách, natažená v celé své délce. No, ihned jsme ji hnali a od té doby se to neopakovalo. Tedy, alespoň ne v naší přítomnosti.
A v naší nepřítomnosti? To je jiná! To se nám třeba stalo, že někdo z nás před odchodem odložil do tabuisovaného ušáku svůj svetr, no a když jsme se vrátili - ne, nenašli jsme Betynku v ušáku, protože nás přišla vítat, ale světr byl pomuchlaný a jevil známky toho, že byl užíván jako pelíšek. Betynce jsme nic neřekli, z více důvodů. Jednak jsme si přeci jen nebyli zcela jisti, jednak bychom stěží Betynce vysvětlili, za co ji vlastně káráme, když přeci nic špatného nedělá a tak radostně nás vítá. Taky jsme si alibisticky říkali, že když ležela na svetru, tak vlastně byla na klíně a to se smí. Jenže pak nás zarazila jiná věc: někdy se nám po návratu, zdálo, že v posteli je na peřinách podezřelý doliček.
Nejprve jsme také nemohli přísahat na to, že došlo k porušení zákazu. Betynka je poměrně lehká a tak ta stopa nebyla výrazná a mohla tam být již dřív. Propříště jsme tedy před odchodem povlaky pečlivě urovnali a skutečně: ne hdned nappoprvé, ale po pár dnech bylo vše jasné. Na kraji postele byly vymáčknuté jamky tak akorát na ťapky a uprostřed byl rigol velikosti Betynčina těla. No, za ruku jsme ji nechytili a tak jsme zase nic neřekli, ale od té doby ložnici před odchodem zavíráme.
Pavel Doktor
Kompletní stránky Pudlovin (dříve Betynky) najdete na  .
|
Daruji štěně
Hodnému zájemci darují krásné štěňátko křížence Husky - černé s bílými znaky, holčička, po mámě. Píši do PET, protože vím, že tuto rubriku čtou pouze milovníci zvířat a jen takovému chci naši Berušku dát. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Eva
|
|
|
