| |
PSI
Návštěva
Jsem člověk veskze kočičí. Nikdy jsem neměla psa (pokud nepočítám starého Srnčího ratlíka Nikitku, kterého měla moje babička, když jsem se narodila, což si jaksi nepamatuji). Proto mě poněkud udivilo, že si můj syn Petr pořídil psa. Tím spíš, že se svým děvčetem bydlí v pronajaté garsonce (já jsem jim sice nabídla bydlení u mne, ale jí vadí kočky a odmítla), ve které mají ještě Petrova gekončíka a její fretku. A teď tedy přibyl pes.
Tedy pes, psí mrně, štěně Bígla. Teď je mu něco málo přes dva měsíce. Takže hotové psí miminko. A poněkud svéhlavé, jak je jeho rase vlastní. Syn ho nosil s sebou do práce, kde jsem se na něj byla pochopitelně podívat. Petr mi chtěl předvést, jak je inteligentní, že už poslouchá na povel a posadí se nebo přiběhne.
Pravda, posadil se, ale přiběhnout se mu zrovna prostě nechtělo :-). Je to opravdu pěkňoučké štěně, kluk, jmenuje se Quído, protože v den jejich seznámení byl zrovna v kalendáři. (Zajímalo by mne, co by dělali, kdyby tam byla třeba Eulálie :-))).)
Protože je ještě malý a dělá loužičky, naučili ho na hadr. Poradila jsem jim, aby pod něj dali igelit, protože jsem si všimla, že, jak se na ulici povaluje třeba nějaký igelitový sáček, stopro je počuraný od psa. Asi je to nějak přitahuje. I učinili tak, což se sice pejsovi zalíbilo, ale kámen úrazu byl v tom, že i fretce. Takže začala igelit tahat nebo pod něj lézt a nadělala tím spoustu rámusu :-).
Navíc fretka, nastěhovaná pod psím záchodem, není to pravé. Nakonec byli nuceni dát milý igelit pryč. Protože se syn a jeho děvče v hlídání střídali, vzal Petr při svém "hlídacím dni" milého Quída a šel s ním ke mně na návštěvu. Jen dorazili, počural mi pejsa koberec v obýváku :-/, takže dostal hadr, který už pak zdárně počurával. Když přišli, ležel Šimon na sedačce a Micka kdesi vyváděla nějakou nezdobu. Štěně se rozhlédlo a po vykonání uvedené loužičky, se dalo do poskakování a běhání po obýváku. Chvilkami skákalo jako kůzle.
No, můj obývák je snad jen o málo menší, než celá jejich garsonka, tak si pes užíval prostor. Navíc to pro něj bylo nové prostředí, plné zajímavých věcí a pachů. Petr psíka ulovil a strčil mi ho do náruče, abych ho chvíli hlídala. To ovšem urazilo šimona, který se rozvaloval vedle mne. Podíval se na psíka s viditelným odporem, pak na mne s jasným výrazem: "Fuj, co to sem bereš? To jsme si nedohodli!", načež skočil dolů, chvilku jen tak seděl ve stínu pod stolkem, a - když nabyl dojmu, že ho pejsa obtěžuje - zvedl opovržlivě ocásek a hrdě odkráčel do komory, kde zůstal až do jejich odchodu. Micka se naopak přišla podívat, co jsme to, proboha, zas přivedli domů.
Bylo na ní jasně vidět, že si myslí něco o ženských bláznivýxch apod. Ale vydržela. Pejsek zatím objevil pelíšek, který jsem Micince ve své naivitě koupila, a který ona ohodnotila naprostým nezájmem, popadl ho do zubů a začal s ním pobíhat po obýváku.
Když mu byl Petrem násilně odebrán, pokusil se ho zmocnit ještě dvakrát, ale pak raději sebral Šimonův špunt na hraní a začal si ho nosit v tlamičce. Po chvilce ale přišel na to, že Micka bude lepší hračka. Je prý zvyklý se honit s fretkou. Micka ale byla jiného názoru, tak zasyčela a vyklidila pozici. Za chvilku jí to nedalo a zase přišla, pes zaútočil, Micka utekla. Tohle se několikrát opakovalo, až to Micku namíchlo a rozhodla se, že k tomuhle účelu má vlastně drápky, taže při každém psím "útoku" jednoduše roztáhla přední packy a předvedla drápy. Když ani to nepomohlo, odkráčela do kuchyně a s vyzývavým pohledem se vykadila na podlahu, ať vidím, jak jsem jí urazila.
Vyhubobvala jsem jí a uklidila inkriminovaný "výrobek". Micka si pak vyskočila na skříň a tam se tvářila jako uražené božstvo. Štěně ještě chvíli pobíhalo po pokoji, vytáhlo šňůru od televize, ožižlalo mi nohavici, ukradlo bačkoru (byla mu ale hned odebrána), udělalo něco loužiček, ale už na hadr, načež zívlo, praštilo sebou na zem a usnulo. Bylo tedy naloženo do podobného batůžku, jako se v něm nosí mimina, a odneseno domů.
Micka seskočila ze skříně, důkladně prohlédla pokoj, očichala všechny rohy, pohrdavě překročila počurané místo na koberci, znechuceně očichala znesvěcený pelíšek, zalehla na podlahu a usnula. Po chvíli přišel šimon a udělal důkladnou inventuru pokoje. Když zjistil i on, že onen znepokojivý tvor je pryč, spokojeně zalehl na původní místo a usnul taky.
V domácnosti zavládl klid a mír.
Pro tentokrát.
Ivana Jirková
|
Daruji štěně
Hodnému zájemci darují krásné štěňátko křížence Husky - černé s bílými znaky, holčička, po mámě. Píši do PET, protože vím, že tuto rubriku čtou pouze milovníci zvířat a jen takovému chci naši Berušku dát. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Eva
|
|
|
