PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Packa a Ferda (George Švehla)

23.1. VEVERKY
Záchrana veverky v komíně (Marie Crossette)

22.1. KAŠNY
Orlice a sedmihlavá saň aneb Herkulova kašna (Lumír Hanuš)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

VEVERKY
Záchrana veverky v komíně

Hned po vánocích se u nás oteplilo, venku bylo několik dnů skoro jarně a večer ani nebylo třeba zatápět v krbu. Příroda a naše kočky tak zachránily jedné veverce život.

První sobotu po svátcích jsem si dopoledne všimla, že obě naše kočky svorně sedí u velké ochranné sítě před krbem a napjatě koukají dovnitř něco, co jinak nikdy nedělají. Nedalo mi to, přisedla jsem vedle nich, nastražila uši a po chvíli jsem zaslechla v komíně šramot.

Tak jsem odstavila síť, do ruky vzala baterku, klekla si a hlavu jsem strčila do "břicha" krbu. Když jsem si posvítila do komína, z výšky asi jednoho a půl metru na mně dolů koukala malá hlavička veverky.

Seděla tam na jakési uzké plošince, na kterou musela dopadnout, když spadla do komína. Veverky nám tady běhají po střeše domu, občas vysedávají i na komíně, ale jak se téhle do něho podařilo spadnout, to nevím.

Stavbě komínů vůbec nerozumím, vím jen, že vrchní vnitřek má tak do hloubky půl metru, hladkou rouru, pod ní je pak už jen samotný hrubý vnitřek komína.

Na těchto hrubých stěnách si každý rok stavějí hnízda malí rorýsové, kteří se k nám vrací vždy přesně na Velikonoční neděli. Jejich kroužení nad domem a štěbetání mladých v komíně nás pak obšťastňuje několik měsíců, než zase odletí.

Kvůli rorýsům tedy nemáme na komíně síť, kterou si jinak někteří lidé dávají, aby jim tam tihle ptáci nelétali a jak se zdá ani nepadaly veverky.

Ty vidím často ohryzávat, nebo olizovat naše placaté kameny kolem bazénu. Nevím, proč to dělají, snad potřebují vápník, nebo nějakou sůl, která v kamenech je. Možná ze stejného důvodu olizovala tahle veverka cihly komína, příliš se naklonila a spadla do jeho útrob.

Při pádu se jí ale muselo podařit zachytit se hrubých stěn, protože nepropadla až dolů, ale skončila právě na té malé plošince. Vlastně měla štěstí, protože kousek nad roštěm krbu je velká železná záklopka s ostrou hranou, která je v zimě otevřená a zjara jí zase komín zavírám. Kdyby veverka dopadla přímo na tuhle hranu, mohla si ošklivě ublížit.

Jenže teď seděla uvězněná v komíně, nemohla ani nahoru a zřejmě ani dolů, protože po kluzké záklopce to nešlo a navíc jí v tom bránil i strach...

Manžel mi tedy našel v garáži zbytky prken, které jsem vtěsnala do komína tak, aby po nich veverka mohla sešplhat. Odstranit ale ochrannou síť od krbu, nechat veverku vběhnout do obýváku a doufat, že sama vyběhne ven dveřmi :-), to pochopitelně nešlo.

Vzpomněla jsem si, že mám na půdě malou klícku pro přepravu andulek, nebo křečků, kterou jsem získala, ani už nevím odkud. Velikostí vypadala, že by se do ní mohla vejít i veverka.

Popel z krbu jsem naštěstí už dříve vybrala, takže rošt byl čistý. Na něj jsem klec postavila, uvázala její dvířka, aby zůstala otevřená, dovnitř jsem dala misku s vodou a několik oříšků. Pár jsem jich položila i na střechu klícky.

Než jsem tohle všechno přichystala, čas pokročil a my jsme museli odejít z domu, protože jako na smůlu jsme byli pozvaní na návštěvu. V záchraně veverky jsem proto nemohla ten den dále pokračovat...

Před odchodem jsem rozložila kolem sítě krbu několik velkých polen, aby se veverce nepodařilo jí povalit, nebo někudy po straně proklouznout do obýváku.

Obě kočky jsme pro jistotu zavřely do naší ložnice.

Když jsme se večer vrátili, všechny oříšky zmizely, ale veverka vidět nebyla. Tak jsem do klícky položila nové oříšky, na rošt dala starý ručník a šli jsme spát. V neděli ráno, když jsem ke krbu přišla s oběma kočkami v patách veverka seděla zapasovaná za roštem, odkud strachy a snad i varovně "štěkala". Jakmile jsem se ke krbu více sklonila, veverka vystřelila po prknech zpět do komína.

Protože o víkendech snídáváme později a venku se rychle oteplovalo, sedli jsme si s jídlem na zahradu a obě kočky tam byly s námi. V domě byl tedy klid a veverka zase slezla dolu. Když jsem po nějaké době vešla do obýváku, šplhala tam po síti před krbem, ale jakmile mně zahlédla, zase zmizela.

Po skončení snídaně jsem tedy přistoupila k dokončení záchranné akce.

Narafičit dvířka klece tak, aby sama za veverkou zapadla, to se mi moc nezamlouvalo. Obávala jsem se, že jestli to udělám nějak špatně a dvířka spadnou dříve, než veverka do klece vleze, bude se jim pak už vyhýbat. Proto jsem na dvířka přivázala dlouhý provázek a rozhodla jsem se veverku do klece odchytit sama.

Obě kočky nesměly dovnitř a manžel dostal příkaz na mně jednak nemluvit, jednak co nejméně chodit dovnitř, aby ani on nerušil klid domu. Sama jsem si sedla na nízky podnožník křesla asi metr od krbu a v ruce držela provázek od vytažených dvířek klece, který byl protažený nad sítí.

Byla jsem jako rybář, který trpělivě čeká, až se splávek jeho prutu pohne :-). Seděla jsem zcela nehybně, pomalu jsem se bála i dýchat a snažila jsem se stát pevnou součástí obýváku. Seděla jsem bez hnutí asi půl hodiny, když jsem zaslechla šelest a veverka, zřejmě zavěšená hlavou dolu na prknech, na mně vykoukla.

Jakmile mně ale spatřila, zase utekla nahoru. Tak se to opakovalo několikrát, ale nakonec jsem jí svojí nehybností přeci jen ošálila.

Veverka přesně po hodině a půl mé ztrnulosti konečně slezla dolů a celkem najisto šla ke klícce, která už jí byla známá. Tentokrát ale žádné oříšky na její střeše neležely, byly až v zadním rohu klece a jestli se k nim chtěla dostat, musela si pro ně vlézt. Nějaký instinkt jí v tom nejprve bránil, okukovala klec ze všech stran, ale pak neodolala a přeci do ní vlezla.

V ten moment jsem povolila provázek a dvířka klícky zapadla. Měli jste vidět ten tanec, co nastal. Polapená veverka se bleskově otočila a začala zapadlými dvířky lomcovat ve snaze je otveřít. Pak se v kleci točila do kolečka, hryzala její dráty, napínala se na stěny a vyváděla jako posedlá ďáblem.

Chtěla jsem její utrpení co nejvíce zkrátit, ale nebylo snadné se ke klícce přiblížit, protože ta s chycenou veverkou poskakovala a samotné zvířátko strachy pištělo a prskalo. Navlékla jsem si tlustou rukavici, kterou používám pro přikládání polen, klec jsem zvedla za ouško a vynesla ven.

Když jsem na trávníku dvířka otevřela, veverce trvalo sotva vteřinu, najít si cestu na svobodu. Vyrazila ven k nejbližšímu stromu v jehož větvích rychle zmizela, ani se neohlédla mi poděkovat :-/.

No a já jsem si musela na zahradě trochu zacvičit, abych si narovnala ztuhlá záda a rozhýbala zdřevnělé nohy. Pocit z úspěchu byl ale moc hezký. Naopak ošklivá byla představa, že kdyby mně kočky nebyly na veverku upozornily a kdyby bývalo bylo tu neděli chladno, mohla jsem večer zatopit v krbu a ubohou veverku upálit za živa :-(((.

Nebo by byla v komíně určitě pošla hladem.

Veverky jsou roztomilá zvířátka a ráda je pozoruji, jak se hodí na naší zahradě. Dokáží ale svými ostrými zoubky nadělat i velké škody, lidé je proto střílejí a já sama mám na ně pěkný dopal. Za to, že tu na zahradě mají stálou zásobu slunečnicových semen, odvděčují se mi tím, že už nahryzaly a tak zvětšily otvory všech našich ptačích budek.

Přesto jsem se ale musela pokusit tuhle nešťastně uvězněnou veverku z našeho komína vysvobodit a jsem moc ráda, že se mi to povedlo!

Marie Crossette, USA

Chycená veverka krátce před vypuštěním z klece (21 kB)

Nabízíme štěnata, vhodná ke hlídání, k domku na zahradu, narozena 28. srpna 2002
Matka: německý ovčák (Cora); Otec: vlčí špic (Rex)
Pejsci: corexové (3 holčičky a 7 chlapečků) - jsou roztomilí - viz povídání s fotkama v PET.
Případné další informace na tel. 603515469 nebo e-mail: spkfig@sps-karvina.cz
Neuhlídali jsme je a teď máme velké starosti :-/. Nechcete mne Budu dobrý a spolehlivý kamarád! (12 kB)

Jsem šestiletá fenka Zorina, ze tří čtvrtin německá ovčačka, menšího vzrůstu. Jsem hodná a poslušná, hlídala jsem dům, ale zemřel mi pán :-( a sama být nemohu. Hledám nový domov - nejlépe někde v domku se zahradou. Pokud máte zájem mě adoptovat, zavolejte, prosím, na pražské telefonní číslo 241741666 nebo na mobil 723952991 - Záviškovi.

Nalezená fenka - ovčačka, drobnějšího vzrůstu, která marně čekala na svého pána nebo asi spíše paničku (má raději ženské) poblíž Starého Vestce, v budce u autobusové zastávky. Je to neagresivní pes, velmi milý, jednoznačně s ní bylo dobře zacházeno, ale nemá ráda kočky (což jí promineme). Pokud by náhodou některý čtenář PET věděl, že někdo ji hledá, bylo by to báječné. Bylo by dobré i kdyby někdo se jí chtěl ujmout a vytvořit ji hezký domov. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Blanka

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky