PSI
Línej pes
Na naší každoroční dovolené u jihočeského rybníka jsme se vždycky měli nádherně. Ráno jsme pravidelně jezdívali na kolech do vsi na nákup a někdy zase pro změnu odpoledne. Pif zpočátku běhal s námi. Za hrází rybníka to vzal lesem souběžně s cestou a občas prohnal nějakého zajíce. Věděli jsme, že by to myslivec nerad viděl, ale nechali jsme ho. Pořád to bylo pro něj bezpečnější, než kličkovat mezi jedoucími auty po asfaltce :-/.
Po čase Pif cestou objevil u druhého rybníka kachní farmu. Sice žádnou kachnu nepřinesl, ale zato tam způsobil pěkné pozdvižení. Od té doby jsem zavedl přísnější režim, musel běhat s námi podél cesty. Pif to párkrát vydržel, ale pak se mu to začalo zajídat. Občas se jako začuchal pod hrází a nechtělo se mu dál.
Jednou jsme pospíchali, bylo těsně před zavírací hodinou a tak jsme Pifa poslali samotného zpátky ke stanu. Opravdu se tam poslušně vrátil a čekal na nás. Ráno do vsi běhal rád, ale odpoledne se mu v tom horku chtělo čím dál, tím míň. A tak většinou nás doprovázel jen za hráz, aby o něco nepřišel, kdybychom náhodou jeli někam jinam.
Jednoho odpoledne jsme jako obvykle vyrazili do vsi. Jakmile jsme za hrází zahnuli doleva, Pif automaticky udělal oblouček a vracel se ke stanu. My dorazili na kolech do vsi, nakoupili a vraceli jsme se zkratkou kolem prasečáku na asfaltku do kempu.
Najednou jsem zahlédl v příkopu u cesty nějaký pohyb. Zastavil jsem, slezl z kola a šel se podívat zblízka. Z příkopu náhle proti mně vyrazilo malinkaté růžové prasátko. Přeběhlo cestu a hupslo do příkopu na druhé straně. Vyrazil jsem za ním.
Asi bychom ho měli chytit a vrátit zpátky do prasečáku, než ho tady něco přejede. Jenže polapit takovéhle vyděšené zvířátko není vůbec jednoduché. Několikrát jsem už po něm sahal, ale sele vždycky na poslední chvíli vykviklo, uhnulo a prchalo dál.
Nakonec jsem to vzdal.
Sele odběhlo dál do louky a směřovalo zpátky k prasečáku. Snad pochopilo, že tam bude pro tuhle chvíli ve větším bezpečí. Sebral jsem kolo a vyrazili jsme zpátky do kempu. Po příjezdu mě Pif dlouze lustroval svým citlivým čenichem. Asi musel to prasátko trošku cítit :-).
Na jednu stranu jsem ho litoval, že se té honičky nezúčastnil. Ale na druhou stranu jsem byl rád. Pif je totiž přece jen lovec a není jisté, jak by ta honička dopadla. Takhle mělo prasátko přece jen šanci ještě na pár měsíců života...
Pavel Steiner
Další povídání o Matějovi, Pifovi a kočce Sally najdete na stránkách Pavla Steinera.
