PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi. 
V Dumce si dnes přečtete:  Kočky, zvuky a hudba (Renata V.) / Kočička Moureček - jak k nám přišla (Marta R.)
 
4.2.ŽELVY
Jiřinka ztracená a nalezená - druhá část (Marie Crossette)
3.2.PSI
Navoněnej frajer (Pavel Steiner)
Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

ŽELVY
Jiřinka ztracená a nalezená - druhá část

První část povídání o želvách jste si mohli přečíst minulý týden pod názvem Želvička jménem Jiřinka.

Cracker spí u plotu zahrabaný v hlíně (11 kB) Jak už jsem se zmínila, hrozí-li želvě nějaké nebezpečí, toto jinak velice pomalé zvíře dokáže až překvapivě rychle utíkat. Když se ale želvy necítí ohroženy, nejsou nuceny prochodit den hledáním potravy, nebo když není doba páření, jsou to stvoření velmi lenivá.

Brzy ráno se labužnicky máčí ve vodě, horký den většinou prospí zahrabané pod listím a jsou-li venku, jejich pohyby jsou hrozně pomalé. Želva vydrží dlouho nehybně sedět v jedné pozici, takže čekat, až udělá další krok je jako sledovat růst trávu :-).
Za deště ale do želv vjede nová energie a ony se s viditelnou rozkoší procházejí, nebo stojí na místě a natahují krky na padající kapky. Přestože to nejsou domácí mazlíčci v pravém slova smyslu, jsou to zvířata fascinující, která mně mimo jiné naučila pozorovací trpělivosti.
Kdykoli jsou vzhůru, velice ráda se na ně dívám, zvláště, když právě vylezly z vody a jejich čerstvě umyté krunýře se krásně lesknou. Želvy mají jeden zvláštní zvyk - či spíše zlozvyk. Když zvednete želvu do ruky a ona se vás bojí, může se stát, že začne čůrat. Mně se to až dosud stalo jen dvakrát :-/.
Samička Slider - mladší - na trávě (17 kB)
Jednou, když jsem prvně zvedla do ruky našeho bývalého samečka Troupera a podruhé, když jsem odnášela z prostřed silnice velikánskou želvu do bezpečí. Jelikož o tomto jejich zvyku vím, želvy raději beru napoprvé do ruky za vršek krunýře a držím si je od těla.
Z našich želv se pak ještě jednou počůrala i původní samička Slider, když jsem jí přendala ze své dlaně na ruku našeho známého, ale pro želvu zcela cizí osoby. Známý měl v momentě mokrou nejen dlaň, ale i špičky bot. Stejně tak se jedinkrát zachoval i Cracker na dlani jiného známého, který si ho - i přes mé upozornění - chtěl "pochovat" :-).
Malá želvička Jiřinka byla a je ze všech želv, co jsem zatím měla ta nejčipernější. Když jsem jí vzala do ruky, už se nezaklapávala, ale snažila se z mé dlaně co nejrychleji utéci. To jsem samozřejmě přikládala jejímu strachu z cizího prostředí a lidí a tak jsem jí zvedala jen krátce, mluvila na ní a zase jí kladla zpět do výběhu.
Malá želví samička Georgia (12 kB)
Jiřinka brzy pochopila, co znamená moje volání "babies, babies"- jak volám na všechny želvy, když jim nesu jídlo. V želvím výběhu je dostatek zvlhlého listí, hustého podrostu a stinných koutů, aby pod tím želvy našly slimáky a jiné broučky (žížaly zde nejsou, nebo jen velice vyjímečně). Je to ale přeci jen omezený prostor a tak želvám dvakrát týdně přilepšuji buď máčenými želvími tyčkami, kousky vařeného slepičího masa, umíchaným vajíčkem a kousky nějakého ovoce. S velkou chutí ale snědí i hrstku masitých slimáků, které jim nalovím někde na zahradě a vhodím přímo pod nos.
Když jsou želvy ve výběhu zavrtané někde v listí pod stinným poklopem, ale už pár dní jsem je nekrmila, stačí párkrát zavolat "babies, babies" a někde se začne hromádka listí nadzvedávat, vykoukne hlava Slider, krátce na to vyleze i celá želva a hrne se ke mně.
Slider a malá Georgia která právě vylezla z vody (13 kB)
Když se ale Slider ve výběhu už prochází, není třeba volat, jakmile mně uvidí, sama ke mně běží. Samozřejmě jsou ale dny - většinou ty nejparnější, kdy Slider na výzvu vůbec nereaguje a zůstane celý den zalezlá ve stínu.
Želvička Jiřinka tedy věděla, co moje volání znamená, sice také vylezla z listí, ale většinou počkala, až jsem poodešla, než se přidala ke Slider a pustila se do jídla. Stále jí nechutnaly masové tyčinky, které se pro želvy prodávají, ale s chutí jedla slepičí maso, míchaná vajíčka, slimáky a ovoce.
Jiřinka u nás byla asi tři týdny, když se venku strhla pořádná průtrž mračen, voda se nestačila vsakovat a trávník byl brzy pod vodou. Lilo sice skoro celý den, ale jakmile přestalo pršet, všechna voda se rychle vsákla a zanedlouho byla zem znovu suchá. Když jsem pak následující ráno šla krmit želvy ve výběhu, na moje zavolání se ukázala jen Slider. Začala jsem tedy výběh prohledávat a při tom zjistila, že hlína u jedné části obrubního lemu byla vymletá natolik, že jím klidně mohla malá želva podlézt - a Jiřinka to asi udělala :-(.
Slider venku z výběhu (14 kB)
Protože jsem nevěděla, zda se protáhla ven už během deště, nebo až po něm, bylo těžké odhadnout, jak daleko už mohla utéci. Prohledala jsem všechny "schovávačky" poblíž výběhu, ale Jiřinka nikde. Kdyby z výběhu utekla Slider, nedělala bych si příliš starost, protože ven ze samotné zahrady by se asi nedostala a časem by se sama ukázala. Ale Jiřinka byla natolik malá, že se mohla protáhnout některými většími otvory pletiva plotu a dostat se tak do nebezpečí silnic...
Tak jsem obcházela zahradu, volala to svoje "babies, babies", nakukovala pod všechny keře a rozhrnovala nadějně vypadající hromádky listí. Pod jednou hromádkou jsem sice našla želváka Crackera, ale Jiřinku ne.
K naší zahradě přiléhají ze tří stran zahrady sousedů a k nim zase zahrady další. Protože jsem neměla nejmenší tušení, na kterém místě by Jiřinka prolezla plotem, jít ji hledat někam mimo zahradu vůbec nemělo cenu. Šla jsem tedy zpět k výběhu, opravit podemleté hrazení.
Uzavřená želva z boku (14 kB)
Pak, vlastně už jen s malou nadějí, jsem se rozhodla ještě jednou celou zahradu obejít. No a u plotu, poblíž želvího bazénku, který je tam ještě od doby původních tří želv - seděla přitisknutá Jiřinka. Kde byla zalezlá, když jsem zahradu prohledávala to nevím, ale jistě ji vylákalo moje volání, protože měla krunýř celý pokrytý hlínou, takže musela právě od někud "vyfárat" :-).
Radostně jsem ji vzala do ruky, odnesla do výběhu a položila do vody. Jiřinka v ní natáhla krk, dlouze pila a já jsem odešla připravit jí snídani. Zrovna jsem neměla doma žádné slepičí maso a rychlejší, než umíchat vajíčko, bylo navlhčit želví masové tyčky. Když jsem se s jídlem vrátila, Jiřinka už byla z vody venku a někam odešla. Nasypala jsem jídlo do stínu na plochý kámen pod lavicí, kam ho želvám nejčastěji dávám.
Želvička Georgia už trochu povyrostla (16 kB)
Slider k němu během chvilky přišla a tentokrát velice čiperně přiběhla i Jiřinka. Vůbec nečekala, až poodejdu stranou, ale bez nejmenšího zaváhání se pustila do masových tyček, jakoby zapomněla, že jí až dosud nechutnaly :-)). Přestože byla venku jen jeden den, musela ujít pořádný kus cesty, než se dostala k bazénku, který je úplně na opačné straně zahrady od výběhu. Byla tedy nejen žíznivá, ale i hladová a přesně podle rčení "hlad je nejlepší kuchař", vzala za vděk i tím, co jí dříve nešmakovalo.
Navíc, jakoby byla ráda, že jsem jejímu útěku ze zahrady zabránila, protože se mne od toho dne přestala bát a když teď do výběhu nesu jídlo, na zavolání přiběhne dokonce rychleji, než Slider.

Marie Crossette, USA          

Dokončení, které vyšlo za týden, má název Želva Trey - sameček, nebo samička?.
Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.

Nechybím vám?
Odpočívám (9 kB) Jsem asi dvouletá fenka, kříženec pitbula a ridgebacka, klidná, hodná, velmi přátelská k lidem i k ostatním zvířátkům, kočky nevyjímaje - ozkoušeno při opakovaných návštěvách v útulku. Odpočívám (9 kB)
Ztratila jsem se - nebo mě někdo vyhnal? Co na tom záleží... Našli mě před časem na Mělníce, to jsem si při toulání vybrala nového páníčka a přidala se k němu, bylo to moc fajn. Do rodiny teď ale přibylo čerstvé miminko, navíc obýváme sídlištní byt, který takovému hafanovi, jako jsem já, k vydovádění prostě nestačí. Potřebuju dvorek, zahrádku. Nebo páníčka sportovce, který uvítá parťáka ke své denní dávce naběhaných kilometrů. A tak se ptám: nechybím vám? Tel. 487824371.

 

  
    Jste     čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koťata