PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi. 
V Dumce si dnes přečtete:  Líza, Panenka a ti ostatní (Ivana Jirková)
 
24.8.PTÁCI
Hrdlička - můj největší kamarád - 2. Moje chovatelské začátky a první dny Čikitky v nové rodině (Otmar Němec)
11.8.PSI
Pes a alkohol (Pavel Steiner)
Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

PTÁCI
Hrdlička - můj největší kamarád
2. Moje chovatelské začátky a první dny Čikitky v nové rodině

Povídání o hrdličce - Čikitce začalo 1. Představením.

Snad každý z nás si "tím" prošel! Dříve či později dítě omrzí panenky nebo autíčka a touží po něčem jiném, po něčem plnohodnotnějším a významnějším, než je jen hraní si. Tehdy začne rodiče přímo bombardovat prosbami o pořízení zvířátka.

Ani u nás tomu nebylo jinak. Už dříve v naší rodině prosazovala svoje chovatelské sklony moje starší sestra, ale rodiče byli neoblomní a jediné, co připustili, bylo menší akvárium s rybičkami. Jenže rybičky si člověk nepohladí a nepomazlí se s nimi, pokud bere ohledy na jejich potřeby a nechce je stresovat.
Ti, co mě ještě neznají, tak se pořádně podívejte! (6 kB)
Systematickým působením na mne si však sestra připravovala půdu pro získání dalšího hlasu v rodinné radě. Sem tam jsme nakrmili potulujícího se psa nebo kotě, donesli jsme domů strašilky. Ale to stále ještě nebylo ono! Později přišla na řadu bílá myška. S malou myšičkou už to začínalo být to pravé - krmili jsme ji z ruky, hladili jsme její heboučký a teplý kožíšek a sledovali jsme její akrobatické kousky. Po roce přišla těžká kožní nemoc a zvěrolékař nenašel jiný způsob úlevy od nemoci než uspávací injekci :-(.
Za pár dní jsem donesl další myšku. Ta bohužel zemřela po několika málo dnech strávených u nás. Poprvé jsem se dověděl, že to mohla být otrava z pilin. U myšky jsem zůstal i do třetice. Pořídil jsem si nějakou literaturu, kde jsem se mimo jiného také dověděl, že moje malá kamarádka nemá velkou šanci prožít s námi z lidského pohledu nějakou delší dobu. Když jsme tedy za nějaký ten měsíc (tedy u našeho hlediska relativně brzy po sobě) absolvovali na zahrádce rozloučení s třetí myškou, začali jsme se se sestrou rozhlížet po jiném druhu zvířátka, které bychom doma chovali.
A tady sedím u dvířek a čekám, až mě vezmou (9 kB)
Automaticky jsme prosazovali pejska, ale v tomto případě jsme tvrdě naráželi na odpor rodičů a naše pokusy o přivedení nějakého vyhladovělého chudáčka z ulice s úspěchem mařili.
A jednou se stalo něco, čím vlastně pomalu začíná celý můj příběh o chování hrdličky. S kamarádem jsem totiž našel venku holoubka, který narazil do panelového domu a nemohl létat. Po návštěvě zvěrolékaře našel holoubek Filípek domov na našem balkóně. Po dnech strachu a nejistoty se začal ochočovat, zobal z ruky a nechal se pohladit. Rodiče z tohoto "přírůstku" do rodiny neměli moc radost. Stále nás strašili různými nemocemi, které holubi přenášejí. My jsme se však se sestrou nezalekli.
Než se Filípek úplně vyléčil, přibyl k němu druhý stejně postižený holub Howard. I po svém zotavení oba holoubci přilétali pravidelně každý den na balkón něco smlsnout. Věřil jsem, že to není ani tak z hladu jako z pocitu vděčnosti. Kdo ví?
Téměř dva roky pravidelných holubích návštěv přerušila až jedna delší letní dovolená. Dál pak už holoubci nelétali na balkón, jen jsem je ještě několikrát zahlédl vždy oba společně v okolí domu.
Svoje zkušenosti s opatrováním raněných ptáků jsem jistě barvitě líčil všem svým kamarádům a spolužákům v 5. třídě základní školy. Zřejmě proto se mě a mého kamaráda na jaře roku 1992 zeptal spolužák z vesničky Hlína, jestli bychom si od něj nevzali každý jednu hrdličku. Jeho rodiče měli (a snad ještě mají?) několik voliér s různými druhy ptáků a jedním z nich byly i bílé hrdličky. Dověděl jsem se, že pochází z Německa (kdyby mi to mohl někdo ze čtenářů potvrdit - jestli je to možné pouze podle vzhledu na připojených fotografiích - byl bych za to vděčný) a také, že vzhledem k velkému počtu chovaných ptáků by tato ptáčátka nedopadla dobře. Buď by skončila jako potrava nějakého chovaného hada nebo by byla vypuštěna do volné přírody a tam by skončila také vzhledem ke svému vzhledu velmi rychle na jídelníčku volně žijících dravců...
Konečně mě vzali na procházku po bytě (8 kB)
Po takové informaci jsme s kamarádem oba souhlasili. Aniž bych vše nějak podrobně prodiskutoval s rodiči, jednoho květnového dne se u nás ocitlo malé snad několik týdnů staré vystrašené ptáčátko. Prvním útočištěm zatím nelétajícího tvorečka velikosti vrabce se stala velká papírová krabice bez víka (to zatím nebylo potřeba). Tatínek ihned dostal bojový úkol - vyrobení klícky, kde bude náš nový zvířecí kamarád trávit většinu dne (i když později se ukázalo, že Čikitka má o pobytu u nás doma jinou představu).
Ihned jsme také začali přemýšlet o jméně. Vše svádělo k tomu, abychom hrdličku pojmenovali dívčím jménem a já jsem měl jedno nachystané - Čikitka. Zbytek rodiny mě zatím zrazoval, protože nebylo možné určit, jestli mám samičku nebo samečka. Nakonec jsme zkusili neutrální oslovení Čiko - buď to bude do budoucna ta Čika nebo ten Čiko. Uvidíme?
Jenže co s naším drobečkem, když nechce vůbec jíst ani pít. První den byl asi pro ptáčátko opravdu stresující - jiné prostředí, jiní lidé v okolí a žádný člen její původní rodiny… Celý den i noc smutně pípala a odmítala, jak už jsem se zmínil, i pití, takže jsme začali mít strach, že jsme Čiku vzali příliš brzo od maminky a že ji budeme muset vrátit. Je známo, že bez pití ptáci dlouho nevydrží.
Moje miska plná jídla (7 kB)
Štěstím tenkrát bylo, že sestře právě začal "svatý týden". Každou volnou chvilku mezi učením na maturitu odbíhala za Čikou a snažila se s ní spřátelit, ukázat jí, že se nemusí bát, a "přemlouvala" ji k pití a jídlu. Druhý den odpoledne se to konečně částečně podařilo.
Čika potopila celý svůj malý růžovoučký zobáček do nabízeného kelímku s vodou a hltavě se napila. Radost jsme měli všichni obrovskou! Teď už jen něco sezobnout z dobrot, které jsem spolu s hrdličkou dostal pro začátek od kamaráda. Pomalu ubíhal druhý den, ale krmení se nedařilo. Nechtěli jsme nic provádět násilím. Znovu jsme se setrou, sice neradi, přemýšleli o vrácení ptáčka.
Takový malý tvoreček přece nemůže vydržet bez stravy moc dlouho! Ovšem po dvou dnech hladovění a navazování prvních kontaktů se Čika nechala přesvědčit. Jak jsem se z nadšeného vyprávění sestry dověděl, třetí den, zatím co já jsem se pilně učil ve škole, si opatrně vzala jedno pšeničné semínko z ruky a pak začala zobat další připravené v misce v její krabici.
Bylo vyhráno!
Naše rodina se definitivně rozrostla na dlouhou dobu o dalšího člena.

Otmar Němec          

Pokračování příští měsíc.
Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.

Upozorňuji čtenáře Dumky, že Dumka a PET měli teď týden dovolenou - jel jsem s holkama pod indiánská týpka :-). Můžete si prohlédnout i pár informativních fotek z naší víkendové návštěvy.
Pro čtenáře (hlavně ty novější)  zde byla útěcha podobě archivů z let 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a letošní - 2004 a samozřejmě i čas pro zasílání Vašich příspěvků pro PET :-). 

Malí tuleni potřebují vaši pomoc !
Umlácení holí - to je způsob, kterým přichází o život 350 000 tuleňů ročně. Průzkumy ukazují, že tím brutalita nekončí - kolem 42% tuleních mláďat je z kůže staženo za živa, dospělým samcům jsou uřezávány penisy (které se prodávají v asijských zemích jako afrodisiakum) a zvířata nechána vykrvácet :-(((.
Pokud se vám tato praxe nelíbí a rádi byste proti ní něco udělali, můžete podepsat petici adresovanou kanadskému premiérovi a ministrovi pro rybářství. Do formuláře vyplníte své jméno a příjmení, stát, město, kde bydlíte, a PSČ (ZIP code), ve formátu CZ-PSČ. Pokud nechcete, aby vaše jméno bylo zveřejněno na seznamu signatářů, můžete zaškrtnout políčko "Anonymous".
Věříme, že věnujete chvilku svého času na zastavení zbytečného a nesmyslně brutálního zabíjení tuleňů.

 

  
    Jste     čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koťata