PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi. 
V Dumce si dnes přečtete:  Jak naše Tači ke jménu přišla (Jana Oščádalová) / Mourin - kočičí historie naší rodiny - část 1. (Jana Biskupová)
 
6.4. ŽELVY
Narození želviček - třetí část (Marie Crossette)
5.4. KYTIČKY
Když se barvy schovávají aneb Orchis anatolica vzácně jinak - orchideje 17 (Lumír O.Hanuš)
Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005

ŽELVY
Narození želviček
třetí část

Povídání o želvách začalo vyprávěním, že Všechno to začalo omylem ! a pokračovalo příběhem Láska stěny přelézá !. Dnes si přečtete dokončení

Malé želvičky se líhnou z vajec za 90 - 120 dnů. Když uběhly skoro tři měsíce od doby, kdy si Slider vyhloubila svoje první hnízdo, začínala jsem místo sledovat s rostoucím zájmem, stejně jako ostatních tři hnízda.

Ochranné síťové košíčky a pletivo jsem teď sundala, aby na hlínu mohlo dopadat více slunce a světla. Ani v jednom hnízdě se ale nic nedělo, zem zůstávala nehnutá. O hurikánech, které loni postihly jižní část Ameriky jste jistě slyšeli.
Slider vyhrabává první hnízdo (17 kB)
A právě den před dopadem hurikánu Ivan na Alabámu k nám z Prahy přiletěla moje maminka. Měla opravdu štěstí, že přiletěla dříve, protože následující den pak bylo letiště v Atlantě uzavřené a my bychom se bývali stejně nedostali ven z domu. Takhle jsme maminku dovezli domů sice za silného deště, ale bezpečně.
Zato druhý den ráno si s námi prožila Ivanovo běsnění, které naštěstí na naší zahradě nenadělalo žádné velké škody, zato jsme zůstali 5 dnů bez proudu a tedy i bez tepé vody stejně jako dalších tisíc obyvatel našeho města. Naštěstí naši přátelé patřili k těm šťastlivcům, kteří elektřinu měli a nabídli nám, abychom si prozatím přestěhovali obsah našeho mrazáku do jejich.
Jídlo z lednice jsme pak udržovali studené ve dvou velkých chladicích boxech na kostkách ledu, které se zde dají koupit ve velkém pytli a byly naštěstí k dostání. Vodu ke snídani a všechna další jednoduchá jídla jsem pak vařila venku na ohýnku ve velkém hliněném hrnci - o klacíky naštěstí nemáme na zahradě nouzi.
Slider po hodině už skoro vyhloubila 4-té hnízdo (19 kB)
A večery při svíčkách či pod hvězdnou oblohou také měly svoje kouzlo i když jsme po pěti dnech byli všichni rádi, že si můžeme zase rozsvítit a umýt se v teplé vodě.
Když jsem druhý den po hurikánu vyšla na zahradu a nahlédla do želvího výběhu, první co jsem viděla byla mrňavá želvička, velká asi jako knoflík od kabátu, která se krčila u kmene keře. Vzala jsem jí do dlaně a radostně nesla ukázat domů.
Želvička byla tak čiperná, že jsem měla co dělat, abych jí na dlani udržela. Ani jsme nemuseli přemýšlet, jaké jí dáme jméno ! Rychle jsem pro malého Ivánka připravila vaničku se směsí hlíny a trávy, do které se po chvíli celý zavrtal...
Šla jsem zpět k výběhu podívat se, odkud se vlastně náš Ivánek vyklubal. V místech prvního i druhého hnízda byla zem netknutá a také třetí hnízdo se na první pohled zdálo zavřené. Všimla jsem si ale otevřené prohlubiny o kus vedle, úplně jinde, než jsem celé léto zalévala domělé třetí hnízdo. Kdy Slider tohle páté hnízdo hloubila tedy vůbec nevím :-/.
Slider a její 4 hnízda (23 kB)
Teď u jeho povrchu ležela bílá prázdná slupka od vajíčka - měkká skořápka ze které se Ivánek vyklubal. Pod ní pak ležela ještě jedna prázdná skořápka, ale žádnou jinou želvičku jsem v blízkosti hnízda nenašla. V hnízdě pak ležela další čtyři vajíčka, všechna ale byla celá promačknutá a silně obrostlá kořeny, takže se v nich určitě žádná želvička ani nemohla vyvinout...
Usoudila jsem, že malý Ivánek je jedináček, ale zato úplně perfektně tvarovaný a čiperný, vytažený či spíše vyplavený napovrch silou svého jmenovce. O čtyři dny později na mně čekalo další překvapení, když jsem ve výběhu objevila ještě jednu velice čipernou a perfektní želvičku :-).
Bezesporu sourozenec Ivánka, který se vylíhl ze skořápky druhého vajíčka a podařilo se mu utéci se někam schovat. Také tuhle malou želvičku jsem přendala do vaničky a i ona se během chvilky zahrabala pod listí. Měli jsme tedy Ivánka a Ivanku a byla jsem spokojená.
6 malých želviček (12 kB)
Potom pátého října ráno, když jsem šla nakrmit dvě samičky ve výběhu a všimla jsem si, že v místě čtvrtého hnízda je uprostřed jakási maličká hnědá kulička velikosti hrášku. Sklonila jsem se abych se podívala zblízka a ta kulička na mně mrkla ! Radostí mi poskočilo srdce, rozběhla jsem se domů pro fotoaparát a pak se mnou tři hodiny nebyla žádná řeč :-), seděla jsem nad hnízdem, jako nadějný rybář a snažila se ten zázrak fografovat.
Nebylo to vůbec lehké, protože klubající se želvičky nejenže barevně splývaly s hlínou, ale navíc jsem fotila a zaostřovala vlastně jen jednou rukou. Tou druhou jsem musela želvičkám pomáhat ke zrodu, nevím, jestli by se jim bez mojí asistence vůbec podařilo dostat se z vajíček ven.
Kolem celého hnízda za tu dlouhou dobu zem silně prorostla kořínky a samotná vajíčka v něm byla tak zapasovaná, že bylo téměř k nevíře, že se vůbec vyvinula. Vajíčka se líhla po čtyřiaosmdesáti dnech od jejich nakladení a hned první želvička, jejíž maličká hlavička teď koukala ven se musela pořádně namáhat.
Od té doby, co se kolem nás přehnal hurikán Ivan ani jednou nezapršelo a hlína kolem hnízda byla i přes moje pravidelné zalévání hodně tvrdá. Přinesla jsme si kbelík s vodou a hnízdo mírně polila, abych zeminu uvolnila a želvička mohla snáze vylézt. Pomohlo to a maličké se podařilo během asi čtvrt hodiny ze skořápky vyklouznout a čiperně od ní utíkala pryč. Její krunýřek ale byl mírně zdeformovaný a i celý spodek pokrabatělý.
Želvička s drápkem na nose (11 kB)
Až dosud jsem si vždycky kladla otázku, jak se téměř kulatý krunýř želvičky vejde do hodně oválného vajíčka. Když jsem teď vzala tuhle novorozenou želvičku do ruky, záhada byla vysvětlená. Její krunýřek byl totiž měkký jako z celuloidu, až jsem se bála, že i pod sebejemnějším stisknutím praskne. Během sotva půlhodinky po vylíhnutí se nejen vyrovnal, ale i ztvrdnul a jeho barva více ztmavla.
Novorozené želvičky mají na špičce nosu maličký bělavý "drápek", jehož pomocí při líhnutí natrhnou skořápku vajíčka a který zdobí jejich nosánek ještě asi další měsíc a půl, než jim odpadne.
Podobně jako té první želvičce jsem pomáhala i ostatním třem, které se narodily. Hlínu v hnízdě jsem kropila a prsty co nejjemněji přetrhnávala kořínky, které želvičkám bránily z vajíček vylézt. Ti malí caparti vždycky nejprve prorazili skořápku a pokud to šlo, vystrčili jako první hlavičku.
Jedno vajíčko bylo mezi kořínky tak zapasované, že malé želvičce se z něj vůbec nedařilo vysoukat. Tak jsem ho nakonec opatrně vyloupla ze země ven, přidržela a malá úspěšně "vyplula" na svět.
Poslední, čtvrté vajíčko pak leželo příliš podélně a želvička se musela ven doslova "prokopnout" tak, že zadní nožičkou skořápku podélně natrhla a pak teprve se jí podařilo vykouknout ven a vylézt.
Želvičky ve vaničce (20 kB)
Všechny čtyři želvičky se vylíhly s šišatě pokřivenými krunýřky, ale naštěstí se u všech do druhého dne vyrovnaly a zakulatily. Také do tohoto druhého hnízda Slider snesla šest vajec jako do hnízda prvního. Ze čtyř se vyklubaly čiperné želvičky, jedno bylo propadlé a šesté vajíčko, které leželo až úplně vespodu jsem v hnízdě nechala. Na omak bylo pevné a tak jsem myslela, že se v něm ještě želvička zcela nevyvinula.
Když jsem se ale na něj podívala asi za dva týdny, vajíčko bylo obsypané mravenci a už téměř celé propadlé, tak nevím, jestli v něm vůbec nějaká želvička byla, nebo zda si mravenci pochutnávali na zbytku nevyvinutého zárodku :-/. Ale i tak měla vajíčka Slider 50% úspěch a to že místo dvanácti želviček jsme jich měli pouze šest mi vůbec nevadilo.
Vajíčka v tomhle druhém hnízdě zřejmě neměla ten správný prostor pro vývoj želviček, protože ty se narodily o trochu menší, než Ivánek a Ivanka. První dvě želvičky měly krunýřky 3.5 x 3.5 cm velké, zatímco ty druhé pouze 3x3cm.
Hlavně že všechna "novorozeňata" se zdála zdravá a čiperně se měla k světu.
Asi o dva týdny později jsem pak pro jistotu ještě rozhrabala zbývající hnízda i když jsem věděla, že je najdu prázdná, protože Slider svoji kvótu vajec opravdu nakladla jen do dvou hnízd. Želvičky po narození dlouho nestojí o žádnou potravu, mají v sobě ještě dostatečnou zásobu z líhnutí.
Všech šest jsem dala do menší vaničky z umělé hmoty, přes den jí nechávala venku a na noc nosila dovnitř. Občas některá z želviček ďobla do malé masové tyčky, kterou jsem jim nabídla, ale jinak hlavně spaly a pomalu se připravovaly na přezimování.
Když se před osmi lety narodila Slider, vůbec jsem tenkrát nechtěla uvěřit, že se svými dvěma sourozenci přežijí první zimu, bez dostatečé tukové zásoby. Ale příroda umí dělat divy, všechny tři želvičky se tenkrát zjara v pořádku probudily a tak jsem doufala, že i těhle šest nových přírůstků to také zvládne.
Krunýře želviček jsem si červeným lakem označila různými malými tečkami, abych je zjara rozpoznala a mohla porovnat jak která během zimního spánku povyrostla.

Marie Crossette, USA          

P.S.: Kdo má zájem podívat se na celou sadu fotografií jak se želvičky rodily, může si je prohlédnout v mém albu #4.
Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.

Hledá se domov pro střapaté štěně
OS podbrdsko hledá domov pro roztomilé 3-měsíční štěně, huňatého plavohnědého křížence, který bude v dospělosti zřejmě velkého vzrůstu. Tomík bydlí aktuálně v kotci se svými staršími bratry, ale v bytě by si zvykl také. Je milý, hravý a potřebuje někoho, kdo by se mu individuálně věnoval. Vakcinovaný, čipovaný. Foto a podrobnější charakteristika. Znáte někoho, kdo by měl o Tomíka zájem? Ozvěte s Báře, tel. 603 363 315, email.

Důra (12 kB)
Prosíme, pomozte při hledání Důry!
Dne 16.11. se nám v Děčíně ztratila 2,5 letá fenka křížence německého hladkosrstého ohaře. Je černá s šedými znaky. Slyší na jméno Důra.
Přestože jsme ji celá rodina i naši kamarádi intenzivně hledali do 21.11. (pak už jsme se museli vrátit domů, bydlíme na Šumavě) v Děčíně a okolí, byli jsme neúspěšní. Pohybovali jsme se na místech, kde byla údajně viděna ve středu a to v okolí Žlebů. Dost jsme se spoléhali na to, že když máme s sebou její matku a další naši fenku, podaří se nám ji najít.
Je velmi pravděpodobné, že v té době už byla někým nalezena.
Důra bohužel nemá ani tetování ani čip, protože není čistokrevná. K lidem je přátelská, na psy je zvyklá, žije ve společnosti našich dalších tří psů. Zpočátku byla pravděpodobně vyděšená z města, na které není zvyklá, ale předpokládáme, že když se uklidnila, vyhledala lidskou společnost.
Pokud byste ji uviděli nebo se dozvěděli o nálezu fenky odpovídající popisu, dejte prosím vědět na tel. 602 270 627 (Toncarová) nebo 603 530 604 (Toncar).
Moc děkujeme za ochotu a pomoc.
S pozdravem Ženíškovi, majitelé Důry          

 

  
    Jste     čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koťata