PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Jak se ztratila Betynka (Romana) / Poskládaný ocásek (Jiří Doležal)

16.3. ŽELVY
Všechno to začalo omylem ! - první část (Marie Crossette)

15.3. DOMÁCÍ ZVÍŘATA
Slepička (Lumír O.Hanuš)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005

ŽELVY
Všechno to začalo omylem !
první část

Poslední část třídílného povídání o našich želvách byla o dospělé samičce Trey. Alespoň já jsem tehdy byla skálopevně přesvědčená, že o samičku šlo, protože chování jak Trey, tak našeho samečka Crackera tomu nasvědčovalo.

Obě želvy spolu předloni strávily léto na zahradě a o několik měsíců později dokonce i společně přezimovaly, jedna těsně vedle druhé, zahrabané ve směsi listí, jehličí a hlíny. Stejně svorně přezimovaly i dvě samičky ve výběhu - malá Jiřinka a dnes již osmiletá Slider.

Přišlo loňské jaro a všechny čtyři želvy se probudily těměř ve stejný den, jakoby se na tom telepaticky domluvily. Z dřívějších informacích o želvách jsem už věděla, že sameček po probuzení mnohem více touží po samičce, než po tom aby si naplnil svůj prázdný žaludek... Byla jsem tedy připravená na to, že asi brzy přistihnu želvy Trey a Crackera "v milostném objetí" a pak budu muset hlídat Trey, kam bude snášet vajíčka.
Rozzuření samečci na sebe útočí (19 kB)

Jenže ono to nakonec dopadlo všechno úplně jinak ! Jednou v podvečer, krátce po loňském probuzení želv jsem obcházela obvod celé zahrady, jak to mívám ve zvyku, když jsem v jedné její části zahlédla Trey a Crackera, jak do sebe "drcají".

Naivně jsem to brala jako jakýsi zvláštní způsob námluv, i když mi připadal poněkud drsný :-/. Šla jsem si tedy domů pro fotoaparát, abych si tohle zajímavé počínání vyfotografovala. Když jsem se vrátila, na první pohled nevinné drcání mezitím nabralo na síle a už nebylo pochyby o tom, že místo námluv jsem sledovala litý souboj dvou samečků.

Želváci do sebe vráželi neuvěřitelnou silou jako dva rozzuření býci, stavěli se na všechny čtyři a nárazy jejich krunýřů zněly jako mlácení sekyrou :-(.

Zasekávaly se do sebe a jeden druhého se snažil kousnout jak jen to šlo a kde jen to šlo - do okraje krunýře, nohy, hlavy. Když se to některému z nich podařilo, vlekl svého soupeře kus za sebou, dokud ten se nedokázal vyprostit. Ale místo aby pak utekl do bezpečí, otočil se, rozeběhl a sám na soka znovu zaútočil. Někdy jsem měla dojem, že si snad vzájemně ukousnou nohu, nebo zle poraní hlavu.
Cracker a Trey se vzájemně koušou (16 kB)

Cracker a Trey se vzájemně koušou (16 kB)

Želvy sice nemají zuby, ale svými silnými dásněmi přeštípnou slimáka napůl jako nic. Ani jeden želvák se nesnažil tomu druhému vylézt na krunýř, jako se o to loni pokoušel sameček Cracker po setkání s Trey a já byla tehdy mylně přesvědčená, že máme želví párek. Oči Trey, které před přezimováním měly hnědou barvu teď byly najednou jako krví podlité a jejich hnědavý odstín zcela pryč.

Oba samečci jsou si velikostí i zbarvením krunýřů velice podobní a je tedy možné že jsou i stejně staří. To také mohl být důvod, proč jejich klání nebralo konce. Šlo zřejmě o dva stejně silné soupeře, kteří se teprve po přezimování rozhodli vybojovat si svá prvenství a ani jeden z nich nehodlal uznat převahu toho druhého. Pohled na jejich zápasení se mi vůbec nelíbil a každých pět minut jsem už už byla rozhodnutá zasáhnout...

Ale vždycky jsem si nakonec řekla, že někde v divočině se podobné zápasy dějí také a želváky musím nechat, aby si to vyřešili sami. Před sedmi lety jsme měli na zahradě tři původní želvy - samičku a dva samečky. Nikdy jsem ale neviděla, že by spolu tihle dřívější dva samečci zápasili. Buď se i bez boje dohodli, kdo je silnější, nebo jsem jejich krátké klání prostě propásla.
Při tomto setkání měl navrch Cracker (20 kB)

Při tomto setkání měl navrch Cracker (20 kB)

Ti současní samečci Cracker a Trey mojí přítomnost vůbec nebrali na vědomí a dál pokračovali v neúprosném souboji, který už trval skoro hodinu. Začínalo se rychle stmívat, vzduch byl horký a vlhký a už dávno jsem přestala počítat komáří kousance. A tak jsem se nakonec rozhodla přeci jen zasáhnout, protože jsem nechtěla oba rozzuřené samečky nechat zápasit donekonečna - obávala jsem se pohledu, který by na mně mohl druhý den ráno na bojišti čekat...

Tak jsem je od sebe silou oddělila a samečka Trey jsem odnesla do části zahrady, kde v létě nejvíce pobýval. Ani se nezdráhal a když jsem ho položila do želvího bazénku, který tam pro ně je, velice dlouze a žíznivě pil. Pak vylezl ven a v krátké době už byl zavrtaný pod listím nedalekého keře azalky. Setkání samečků po dešti (19 kB)

Když jsem se vrátila na bojiště, také Cracker už odešel pryč, našla jsem ho jak i on se zahrabává do jehličí pod cedrem. Souboj musel oba samečky nesmírně vyčerpat, protože dalších pět dnů se ani jeden želvák neprobudil, vytáhl je až déšť, který se spustil. Oba byli velmi hladoví, ale pro jistotu jsem každému dala jídlo na jinou část zahrady.

Od té doby jsem je viděla ještě několikrát spolu zápasit. Už to ale nebylo zdaleka tak na ostro jako napoprvé. Sice do sebe narážejí krunýři a ňafali po sobě, ale po určité době přestali a každý si šel svojí cestou. Někdy, když se spolu přeci jen potkali, podle toho který želvák se rychleji stačí zaklapnout do krunýře, ten zůstane nehybně ležet v trávě. Druhý ho pak chvilku postrkoval, ale nakonec toho nechal a nevím zda vítězně nebo naopak otráveně odešel pryč...

Zaklapnutý sameček se po chvíli zase z krunýře vynořil a odloudal se někam schovat. Dokonce jsem je už párkrát viděla spát poměrně blízko sebe, ale to byli spíše vyjímky, většinou každý sameček přespával na opačné straně zahrady než jeho sok. Někdy, hlavně za deště jsem je viděla oba chodit po zahradě, kdy na sebe natahovali krky, ale jakoby ani jeden z nich nestál o další potyčku, raději se sobě zdaleka vyhnnuli.
Zdá se že Trey vyhrává (14 kB)

Usoudila jsem, že se museli mezi sebou nějak dohodnout a na naší zahradě je koneckonců pro oba místa až dost. Přesto jsme se už dopředu rozhodli nechat je u nás ještě jednou přezimovat a až se letos probudí je vypustit do přírody. Cracker se už dávno vyléčil ze svých původních zranění a je zdravý stejně jako Trey. V místech, kam je odneseme jim nebezpečí civilizace nehrozí a na svobodu si jistě zase rychle přivyknou.

Jenom já jsem stále nemohla pochopit ten svůj velký omyl :-/.

Samozřejmě nejsem žádný odborník přes želvy, ale myslela jsem si, že za těch pár let co se želvami žijeme je mám už dostatečně okoukané. Hnědavá barva očí u dospělých želv má být jedním ze znaků, že se jedná o samičku a až dosud to vždycky byla pravda. Ale určitě i zde jsou vyjímky a tou byl právě sameček Trey - ty jeho oči mně pěkně "podvedly", opravdu byly nejprve hnědavé a pak najednou zčervenaly.

Nakonec jsem si řekla, že alespoň nebudu mít starost s tím, kde bude Trey snášet vajíčka. To jsem ale ještě netušila, jaké další překvapení na mně čeká...

Marie Crossette, USA

Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.
Pokračování Láska stěny přelézá ! za týden

Hledá se domov pro střapaté štěně OS podbrdsko hledá domov pro roztomilé 3-měsíční štěně, huňatého plavohnědého křížence, který bude v dospělosti zřejmě velkého vzrůstu. Tomík bydlí aktuálně v kotci se svými staršími bratry, ale v bytě by si zvykl také. Je milý, hravý a potřebuje někoho, kdo by se mu individuálně věnoval. Vakcinovaný, čipovaný. Foto a podrobnější charakteristika. Znáte někoho, kdo by měl o Tomíka zájem? Ozvěte s Báře, tel. 603 363 315, email.

Důra (12 kB) Prosíme, pomozte při hledání Důry! Dne 16.11. se nám v Děčíně ztratila 2,5 letá fenka křížence německého hladkosrstého ohaře. Je černá s šedými znaky. Slyší na jméno Důra.
Přestože jsme ji celá rodina i naši kamarádi intenzivně hledali do 21.11. (pak už jsme se museli vrátit domů, bydlíme na Šumavě) v Děčíně a okolí, byli jsme neúspěšní. Pohybovali jsme se na místech, kde byla údajně viděna ve středu a to v okolí Žlebů. Dost jsme se spoléhali na to, že když máme s sebou její matku a další naši fenku, podaří se nám ji najít.
Je velmi pravděpodobné, že v té době už byla někým nalezena.
Důra bohužel nemá ani tetování ani čip, protože není čistokrevná. K lidem je přátelská, na psy je zvyklá, žije ve společnosti našich dalších tří psů. Zpočátku byla pravděpodobně vyděšená z města, na které není zvyklá, ale předpokládáme, že když se uklidnila, vyhledala lidskou společnost.
Pokud byste ji uviděli nebo se dozvěděli o nálezu fenky odpovídající popisu, dejte prosím vědět na tel. 602 270 627 (Toncarová) nebo 603 530 604 (Toncar). Moc děkujeme za ochotu a pomoc.
S pozdravem Ženíškovi, majitelé Důry

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky