Takže jak už jsem psal minule, čtvrtek 10.2.2000 byl ten den, kdy do „rodiny" přišla dvě koťata. Britská modrá kočka Peggy a ruský modrý kocour Quincy. Dlouho plánovaná operace proběhla naprosto bez problémů, bylo kde zaparkovat, chovatelé byli doma a připraveno bylo vše co mělo být, tj. včetně dvou malých ďáblíků. Přesun do přepravky proběhl téměř hladce, Peggy se tak líbila, že si do ní vlezla sama, ale Quincy musel být nejdříve probuzen a tak byl trochu nevrlý. Což se pak podepsalo i na jeho přístupu k cestování autem v ucpané večerní Praze. Nicméně bylo to časově v průměru a za půl hodinky jsme již vstupovali do nového bydliště, doposud okupované jen jedním „větším peršanem".

Rychle shodit oblečení, připravit „tikitál" a „tikimeru" (doufám, že se tento nový název pro digitální kamery ujme, aspoň já tento přístroj takto nazývám). A pak už jen vypustit pokojové tygříky do jejich nového působiště. Dosavadní obyvatel bytu peršan Cirrus bedlivě sledoval mé neobvyklé počínání (zapoměl jsem si v tom spěchu po příchodu zout boty a podrbat ho za ušima = porušení standardního rituálu). Kamera běží, dvířka jsou otevřena a mrňata se vydala zkoumat okolí. Cirrus se však domníval, že v přepravce jsou nové hračky (Cirrus a Peggy - 21 kB)! A taky se k nim hned hrnul. První setkání s kocourkem proběhlo bez problémů, ale asi se mu zdálo, že ta nová hračka je nějaká moc rychlá, protože mu bleskově zmizela z obývacího pokoje. Snaha dostihnout tu malou šedou čmouhu byla korunována úspěchem až v předsíni a oba kocouři se vzájemně poznali, žádná rvačka se nekonala. Peršan pravděpodobně usoudil, že se jedná o kocouří návštěvu a po vzájemném očichání se Quincy vydal k dalšímu průzkumu bydliště a Cirrus se šel podívat co tam ještě zbylo na hraní. V přepravce ještě stále zůstávala Peggy, o poznání bojácnější. Překvapení bylo oboustrané, opět žádná hračka podle Cirruse a nějaká chlupatá obluda vzdáleně připomínající kočku. Peggy hned ukázala, že je madam, a hlubokým mručením, výrazným ježením, občasným prskáním, dala najevo, že na kamarádění je ještě brzy. Cirrus poznal, že tady jen tak neuspěje a rychle se vzdálil, i když jen na dohled.

Po důkladném seznámení s novým prostorem (časově cca 10 min) si koťata začala hrát tak, že neznalý pozorovatel by řekl, že se tady narodila a kde mají mámu. Začaly šílené honičky po celé délce, šířce i výšce bytu. Cirrus se samozřejmě chtěl zapojit do rvačky hned na začátku, ale jen co dal do pohybu svých 12kg, koťata se lekla a zmizela z jeho dosahu. Jak jsem se u paní chovatelky dozvěděl při přebírání mrňousů, koťata již na kocoura byla zvyklá, protože jednoho briťáka mají, i když odděleně kvůli chovu, a koťata byla občas s kocourem dána dohromady. Ale zřejmě briťák je něco jiného, než můj „těžkotonážní" peršan.

Hra koťatům vydržela zhruba hodinu a začalo praktické seznamování s obydlím. Kde je píseček? Naprosto bez problémů začali sdílet megaCatWC, které bylo třeba pro kocoura před lety pořídit. Zbrusu nový připravený záchůdek, pořízený pro jistotu, totálně ignorovala. Taky dobrý bude se čistit jen jeden, i když častěji. Koťata jsou velmi dobře vychovaná a používání písečku jim nedělá žádný problém, spíše se jim zdá píseček dostatečně prostorný. Výhodou je i to, že chovatelé používají stejnou značku, takže vlastně kromě prostorového uspořádání, žádná změna. Další praktická prohlídka již spočívá v tom kam se koťata dostanou sama (všude) a jestli se odtamtud také sama dostanou zpět. Jediné potencionální nebezpečí spočívá vlastně jen ve vaně, protože mám kocoura již dost dlouho, nemám žádný „potenciálně nebezpečný" nábytek. Jako velmi prozíravé se ukázalo pořízení velkého škrábadla-sloupu až ke stropu. Cirrus není žádný šplhoun a stromy ho nikdy nepřitahovaly. Koťata jsou však jiná sorta. Bez šplhacího sloupu by asi byla, co do lezení do výšek, v novém bydlišti nešťastná. Hned po jeho objevení provedli náročnou zatěžkávací zkoušku. A bylo třeba doladit upevnění do stropu.

Jinak se tvorečkové projevovali, jak náleží. Několikrát se poprali. Trvale provokovali Cirruse, což bylo vždy opětováno se stejným výsledkem, Cirrus živě reagova na podněty a koťata provedla double-úprk na nejvyšší místo na škrábadle. Pečlivé zahrabání čehokoliv a třeba i ničeho (asi se jim to prostě líbí, jen tak si hrabat). A kolem půlnoci již značně unavení si našli svůj první pelíšek a uložili se po nezbytné vzájemné hygieně ke svému prvnímu spánku.

Milan Buben          

Zítra si přečtete: Den druhý - kočičí den a třetí - normální.

Černá kočička už má domov Dobrý konec je tady. Už jsme tomu skoro nevěřili, ale našli jsme zájemce o tu nalezenou černou kočku. Vezmou si ji hodní lidé (známí bráchovo přítelkyně), kteří doma už jednu číču mají. Adéla