Kdysi dávno jsem poslala textík o našem kocourovi Jimovi (vypadá úplně stejně jako Cirda, jen váhu má poloviční). Několik článků z posledních dnů se tematicky shoduje - pády. Tak taky něco z téhle ohrádky. Je to sice dva nebo dokonce tři roky a náš mazel byl ještě malé kotě, ale pamatuji si na to velice dobře.

No a tenkrát, bylo to "naštěstí" v létě, se taky schoval, tedy alespoň jsme si to mysleli. Večer s námi neseděl u televize na svém křesle, nemňoukal u lednice a všude byl neobvyklý klid. Myslely jsme, že je třeba naštvaný a nemluví s námi, ale když se neobjevil ani když se stlaly postele, začalo to být podezřelé. Nikdy si totiž nenechá ujít dovádění s prostěradlem. A začalo pátrání. Ve skříni, pod postelí, na WC, ve vaně, na balkoně, ve dřezu i v lednici všude jsme lezli a hledali. Nic.