Motto: Život je pes! Ještě, že jsou v něm i ty kočky.

Život jde dál. Od chvíle, kdy jsem psala minulé Lízinčino povídání, uplynul už nějaký čas. Mrňata zdárně rostou a lumpačí. Každý večer už mě čekají. Počkají, až dojdu až k nim, pak se schovají a čekají na příděl. Přitom každé vykukuje z jedné díry, a když se (jako) nedívám, kradou mi jídlo přímo pod rukou. Na to je expert hlavně to černobílé. To je v tomhle po mámě a o jídlo se tvrdě bere. Černé spíš ustoupí. Mají tedy každé svou mističku a je to. Jenže černobílé zaujme vždycky strategickou pozici blíž k mlíku, které okupuje. Když se pak chce napít černé, tak nelení a vyplení mu jeho misku. Prostě něco za něco.

Černý kocour Světluška se stal mým pravidelným strávníkem. Ví, kdy chodím, a tak tam najednou je. Svítí na mne očima a, když se chce schovat, prostě je zavře a v té tmě pod keřem okamžitě zmizí. Čeká vždycky opodál u své mističky. Když se koťata napucnou a odloudají se, jde a dorazí, co zbylo. Takže ježek nemá šanci. Tak si to vynahrazuje tím, že kocoura odežene od jeho misky a dokonale ji vyčistí.

Máme tedy věčný koloběh. On se o to jídlo vždycky někdo postará. Jak jsem zjistila, někdo koťata občas přikrmuje. Asi někdo z toho podniku. Takže si žijí spokojeně. Nikdo na ně - když nechtějí - nemůže, jídla dost, zatím slušné počasí, neprší na ně, hrát si je vždycky s čím. Co jim vlastně chybí?

Ivana Jirková          

---

Mikroazyl pro kočky

V pondělí jsem navštívila Mikroazyl pro kočky, který v Liberci vede paní Klímová. Návštěva ve mně zanechala hluboký dojem a někdy přístě se s vámi podělím o zážitky. Dneska bych vám ale chtěla představit nejnovější přírůstek Mikroazylu, perskou kočku, kterou její bývalí "majitelé" přinesli minulý týden paní Klímové s tím, že pokud si ji nevezme, budou nuceni ji vyhodit. Při představě kočky živořící u popelnic paní Klímová, členka Ligy na ochranu zvířat, podlehla a kočky se ujala.