Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: PET: Úlovky z výletu I. (Petr Mili Habala)

13.12.
Vývoj vztahu Šimíčka a Micinky (Ivana Jirková)

12.12.
Náš poslední kocour (Lenka Prokešová)

Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999

Vývoj vztahu Šimíčka a Micinky

Dnes si dovolím uveřejnit dopisy paní Jirkové tak, jak jsem je dostával v minulých dnech - týkají se vývoje vztahů její kočky Micky a nového přírustku do rodiny - kocoura Šimíčka. Myslím, že je to v mnohém poučné, případně byste mohli paní Jirkové poradit, jak obě kočky sladit :-). Píše se tam také o kočičích reakcích na šantu, kterou jsem jim v podobě malanže předal (dárek to od paní Crossette, který mi přišel až z USA - pokusím se o tom napsat více příští týden).

Ferda

Melichar a Jonáš zkoumají vánoční stromeček (12 kB) 24.11.
Vždycky jsem Micku rozmazlovala (a nejen jí, všechny kočky), tak v tom pokračuju i teď. Je pravda, že teď trávím nějaký ten čas u Šimíčka, ale snažím se Micindu o nic nezkrátit, takže se mazlíme, kdykoli se jí zachce. I kočičí dlabanec vybírám tak, aby chutnal Míce.

Šimulda zas není tak náročný, i když taková šunčička, no to je přece jen lepší, než nějaký Kitekat :-). Ale toho zas dostane víc. Je to neuvěřitelné, ale ani jedna ta kočka nestojí o ryby. Mimochodem, já je taky nejím. Zajímavé je, že i ta kočka, i ten kocour čekají před jídlem na pohlazení, Šimulda bez něho jíst prostě nejde.

Věřím, že je lepší kočky drbat (dle instrukcí pana Červenky, staršího), ale ony chtějí hladit. Micka už vždycky natahuje krk jako žirafka, Šimíček mi strká hlavičku do dlaně, nastavuje jí tak, aby na to hlazení byl co největší kus. Ale stejně je při mazlení nervozní. Poškubává ocáskem, nevydrží chvilku v klidu. Když si chce přitáhnout mojí ruku, zapomene, že to jde i se zataženými drápky. A kouše taky, a to dost. Ale myslím, že se to upraví. Už tak je to úspěch, že mi natolik důvěřuje, a musím přiznat, že mě to těší a synové mi závidí :-). Což mě taky těší.

Jinak Šimuldovi jsem otevřela trvale dveře z jeho pokojíku do mého, takže si tam chodí, jak chce. To musí štvát Micku, protože ona tam bez dozoru nesmí. Ale to je proto, že tam mám orchideje a ona mi je ožírá. Takže to není novinka. Jinak Šimuldovi se u mne líbí, tak tam bývá i ve dne, ale poslední dva dny u mne taky spinká celou noc. Mám tam starý gaučík po dětech, tak ho zabral. Šimíček se lísá, lehá si ke mně tak, aby se mě co nejvíc dotýkal, ale pochovat, to zatím ne. Micka, kdykoli ho zahlédne, vrčí a syčí, ale jemu je to - zdá se - docela fuk.

Ona si i ta Míca časem zvykne. Potřebuují oba prostě víc času.

27.11.
Miculda se dostala na Šimíčka a pokusila se ho napadnout. No, přesto, že je to kluk bojácný, moc ho tedy nevystrašila. Tak alespoň strašně vynadala mně. Ještě, že nerozumím zvířecí řeči, obávám se, že to, co mi kvůli němu sděluje, by bylo žalovatelné.

Jinak Šimulda chodí ke mně spát i přes den, v sobotu v noci si dokonce vyskočil ke mně na postel, ale hned - jat zděšením nad svou odvahou - prchl, aby se hned vrátil na "svůj" gaučík.

Teď si ten rošťák vymyslel novou zábavu. Já mám ve svém pokojíku parkety a na nich položený jen u postele trakový ten chemlonový kobereček (to není moje práce, já jsem jen přes vyšívání). Šimuldovi se líbí, chodí na něj spinkat, když si čtu. Když pak zhasnu, vymyslel si hru. Rozběhne se od okna, skočí na něj a odveze ho ke dveřím. Já vstanu, vrátím na místo, a za chvilku se vše opakuje. Pochopitelně doprovázené patřičným rámusem.

Hodný chlapec, co? Ale je vidět, že se otrkává. Zatím ale k synům tolik důvěry nemá, Martinovi zaleze pod knihovnu, kam už leze jen při velkém vyrušení, jako je ždímačka apod.

28.11.
Včera, když jsme měli s Šimuldou mazlicí chvíli, přišel do pokoje syn Petr, který ho víceméně vybral, a chtěl si Šimuldu pohladit. A ten se nechal, ale pouze, když jsem byla u toho. To se nechal uklidnit. Jakmile jsem vstala, byl Šimulda pod topením. A Petr měl po žížalkách. Ale základ byl položen.

Madlenka a Honzík se kočkují v peřinách (10 kB) 29.11.
Šimulda se včera velice zajímal o to, proč to pod mými dveřmi modře bliká. Martin se díval na televizi, jinak oba starší už hajali (taky byly dvě hodiny), tak jsem otevřela dveře do obýváku a čekala, co se bude dít. Micka spala na mojí židli.

Nejdříve se ve dveřích objevily uši. Po chvilce hlavička a, když se nic nedělo, celý Šimíček. V tu chvíli se naše spící Micinka změnila v pejska a vrčela a syčela. Ale opustit pohodlí židle, to zas bychom na ní chtěli moc.

Šimíček chvíli zíral a pak zas odkráčel do mého pokoje. Asi to její vrčení nebere zas tak vážně. No, je to útulkový kocour, který si před svým odlovením asi neužil nic dobrého, po něm to taky nebylo nic moc (kastrovali ho, plácali na něj všelijaké fujtajbly proti blechám, hrabali se mu v uších atd.), takže na to bude zvyklý. Ale lidí se bojí.

No, on časem přijde na to, že ani lidi mu neublíží, alespoň ti jeho ne. Jinak, jak byl před nějakou dobou měl v Dumce ten kočíčí spořič, tak tam je číča, nebo číčák, jako by to bylo podle Šimuldy, jen ten náš má zelené oči. Tak se mi brouček vlastně občas objeví na obrazovce.

Ten kocour je stejně originál, pokud ho nepohladím a nepodrbu pod krčkem, nejí. A to i když má velký hlad. Ale když nejsem doma, sní jídlo bez této procedury. Víceméně už zabral i můj pokoj (i když mi laskavě dovolí tam bydlet s ním), takže má prostor něco přes dvaadvacet metrů, tak snad stísněnými podmínkami netrpí.

Ale znechucená je Micka, protože je o tento prostor ochuzena, i když po babiččině smrti do jejího pokoje nechodila. Dobré dva měsíce tam nevstoupila vůbec, později jen občas.

30.11.
Micka asi bude opravdu potřebovat víc času. Já to teď dělám tak, že, kdykoli jdu kolem ní, pohladím jí. Někdy se nechá, jindy zavrčí, zaprská, případně mi přidá nějaký ten škrábanec. No, vždyť mě neubude, to se přežije. Fakt je, že Micka teď nechodí na mne spát.

Abych to vysvětlila: já si ráda k televizi lehnu na sedačku. A, jak tak ležím na boku, Micka přijde, hupsne na mne a lehne si mi na bok, hlavičku si mi položí na prsa, pustí "přádelnu" a spokojeně ztvrdne. Čímž mě dokonale zablokuje, protože se nemůžu hnout, takže se ani napít kafe a pod. Po chvíli jí to přestane bavit, jde udělat inventuru, jestli se v bytě něco nezměnilo, pak se vrátí a vše se opakuje.

Když si sednu do křesla (to jest některý z chlapečků je při obsazení pohovky rychlejší), mám v tu ránu Micinu na klíně a šlape a šlape. Není to každý den, ale dost často. Teď mě ovšem bojkotuje, takže to nedělá.

To Šimíček zatím nedělá, ten si lehne na gauč u sebe, přimáčkne se ke mně, spustí motorek, strká mi hlavně hlavičku do dlaně, a natáčí jí tak, abych mu z ní pohladila co nejvíc. Nebo si lehne jen tak vedle mě, natáhne se, že je jak žížalka, a přitahuje si mě packama, přičemž vytahuje a zatahuje drápky. Takže kam se trefí, tam se trefí. Tak jsem už poškrábaná i na stehnech apod. Nebo kolem mně běhá kolem dokola, jak u něj sedím, poškubává ocáskem jako bičem, a lísá se. Ale na klín, nebo do náruče, to zatím ne.

Každá ta kočka je jiná. A my je musíme tak brát. Jsou to prostě osobnosti.

Madlenka a Melichar jako siluety na okně (4 kB) 4.12.
Hlásím, že Šimíček si mi v sobotu prvně vlezl na klín. Jinak si mi položí hlavu na packách na kolena, zírá na mne a nechá se hladit.

V sobotu a v neděli Micka několikrát vnikla do pokoje a začala syčet. Šimuldovi už asi došla trpělivost a třikrát po ní bleskurycle vystartoval a zahnal jí až do kuchyně. Micka zaječela a urychleně utekla, zalezla do kouta a tam pak vrčela a syčela na všechny, kdo si dovolili se přiblížit. Zdá se, že Šimíček začíná "ukazovat drápky" a že si od Miciny nedá nic přikazovat.

Chudák Micka, teď už si z ní nic nedělá ani ten kocour. Ona to taky nemá lehké, ale musí si zvyknout, že po zlém to nepůjde. Přece se ve třípokojovém (vlastně spíš čtyř) bytě musí srovnat dvě kočky.

6.12.
Nedovolila bych, aby kdokoli (tedy ani Šimulda) Micince ubližoval. Jenže ona si to dělá sama. Jak může, alespoň do pokojíku nahlédne a řádně zanadává. Šimíček zpravidla nereaguje. To už ho musela asi dost naštvat. Nejspíš její výrazy byly v kočičí řeči, mírně řečeno, značně nespisovné. Jinak, kdykoli procházím kolem ní, pohladím jí. A většinou se se zlou potážu. Dostane se mi zavrčení, zasyčení a kousnutí nebo škrábnutí. Je mi sice jasné, že se zlobí kvůli Šimuldovi, ale už je to skoro šest neděl, takže by si pomalu mohla zvykat. Jenže bych řekla, že se to v posledních dnech zase zhoršilo. A to jí podstrojuju samé dobroty a od mého oběda a večeře má nejlepší kousky jen ona. Je to prostě opice chlupatá.

K šantě mám asi tohle. Strčila jsem jí jejímu veličenstvu pod nosánek. Začichala, natáhla pach ještě jednou, a pak se na mne podívala s výrazem: "Co mi to cpeš pod nos?" Řekla jsem si, že nemá zrovna náladu, zkusila jsem to tedy druhý den znovu a výsledek byl stejný.

Se Šimuldou to bylo jinak, ten začichal a natáhl packu, abych mu to dala blíž.

Jinak Šimulda už chodí spát do mé postele. Ještě, že to neví (doufám) Micka. To byla její výsada. Jenže Micka teď má u mne zákaz. Ale to nemá se Šimíkem nic společného. Žere mi kytky, což Šimuldu zatím nenapadlo. Opakuji zatím.

8.12.
Dostala jsem foťák, tak začínám fotit, tak snad něco dodám. Micka se fotí vyloženě ráda, to zapózuje, Šimulda vyloženě nerad. Každý je holt jiný.

11.12.
Musím Vám napsat, co je u nás nového. Vyzkoušela jsem znovu šantu, tentokrát na střídačku s Valeriánskými kapkami. Micka šantu nebere, ale po Valeriánských kapkách je (jako vždycky) jako posedlá. Šimuldu šanta velice zajímá, ale naopak Valeriánské kapky - to pohodí hlavou a odkráčí. Tedy přesně obráceně.

Jinak Micka je čím dál protivnější. Vrčí, syčí, škrábe, kouše. Včera jsem pekla vánoční cukroví do jedenácti hodin. Pak jsem odkráčela k sobě do pokoje, abych si, než půjdu krmit, trochu srovnala záda. Šimulda si vyskočil ke mně, vlezl si za mne a spokojeně se uložil k spánku.

Po chvíli se pootevřely dveře a vplížila se Micka, která začala čichat a hledat ho v jeho obvyklé schovávačce. Micka neviděla Šimišu a on jí. Pak se kocour ale rozhodl, že se spát nebude, lepší je se umýt. Jenže ve chvíli, kdy se k tomu posadil, záhlédl Micku, ale ona jeho ne, protože ho hledala jinde.

Šimulda se přikrčil a přeplížil se přese mne na kraj gauče. Než jsem stačila zareagovat, skočil Micce na záda. Ta zaječela, a v tu chvíli se po pokoji válela chlupatá koule, děsně řvoucí, ze které koukaly dva ocásky, packy se objevovaly a mizely, lítaly chomáče bílé (tedy Micčiny) srsti. Tahle koule proletěla do kocouřího pokojíku, kde se vrhla na zavřené dveře, které rozrazila.

Tam se rozdělila, Micka prchla a kocour zůstal v pojkojíku. Výsledek byl chomáče chlupů u mne na zemi, vrčící Micka v obýváku (později se uraženě přestěhovala do chodby, tam si lehla u dveří do bytu a dělala ubohou ublíženou kočičku, přitom ale její úmysly, se kterými ke mně do pokojíku přišla, určitě nebyly "počestné" a Šimon jí jen předběhl).

Micinku jsem, když se mi jí podařilo najít, a když mi vletěla drápy do obličeje, což zanechalo stopu, pohladila, dala jí najíst, odstranila zbylé vytrhané chlupy, co z ní místy trčely.

Kocourovi jsem vyčinila, že je ošklivý kocour, fuj, tohle se nedělá a panička se zlobí. Kocour vlezl pod gaučík a tam se styděl. Nebo se možná radoval z vítězství, co já vím?

(Vysvětlila jsem vzniklou situaci taky nejstaršímu Honzovi, kterého ten randál vzbudil, a jenž mě obvinil, že provádím pochybné experimenty.)

Od té doby ale se Micka ke dveřím do mého, nebo kocouřího, pokoje raději nepřibližuje. Jsem zvědavá, co bude dál. Obávám se ale, že vzájemné porozumění těch mých dvou chlupatých štěstíček se opět silně oddálilo. Jenže oni si to musí vyříkat a vyřešit sami. Tohle ani moje největší snaha za ně neudělá.

Takže tomu budu muset asi nechat volný průběh a jen hlídat, aby nenadělali jeden na druhém přílišné škody. Je ovšem pravda, Šimíček je tady ve výhodě, protože má srst, na rozdíl od Micky, krátkou, tak se za ní hůř tahá. Taky škody na jeho kožíšku byly minimální, i když i on měl poněkud pocuchanou vizáž.

Ivana Jirková

P.S. Dnešní Dumku provází fotky koček z Červenovic smečky z nafoceného CD.

Ztratil se rezavě plavý kocourek Dne 24. listopadu 2000 se ve Valtířové (obec u Ústí nad Labem) ztratil osmiměsíční evropský kocourek jmenem Ringo. Je rezavě plavý kocourek s bilým límcem, náprsenkou a packami. Je krátkosrstý, ale srst ma hustou a jemnou. Protože jsme ho naštěstí nenašli přejetého, je pořád naděje, že ho někdo odvezl. Je hodně mazlivý. Za jakoukoli zprávu děkuji.
Olivová, tel.: 047/51 45 203
e-MAIL: Olivova@pf.ujep.cz
Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.

Dvě koťata do dobrých rukou Je pro ně vhodné umístění někde, kde budou mít výběh a možnost lovit hlodavce. Jedno je kocourek - rezatě moratý s bílou náprsenkou a “bílými bačkorkami” a druhé kočička s normálním barevně obvyklým šedo černým moratým vzorkem, ve kterém ale tu a tam probleskne třetí-rezatá barva, a má též bílou náprsenku a “bílé bačkorky”. Více se můžete dozvědět v mém příspěvku do Dumky. Případní zájemci o Divoščina koťata, pište prosím Dumce.
Miloš Návesník
Ztracený černý kocourek v Praze 4? V Praze 4 na Hájích bydlí od minulého týdne v křoví před našim domem černý kocourek, evidentně dobře živený s krásnou srstí. Zdá se, že se ztratil a v panelákové džungli netrefí domů. Má rád lidi, je důvěřivý, lísá se, ale do domu nejde. Hledáte-li ho či znáte majitele, ozvěte se na helena@cz.ibm.com nebo tel. 7213 1482 (zaměstnání), 7916 982 večer, víkendy.
Helena

Našel se Mourovatý kocourek Se zpožděním cca 3 měsíců, kdy byl kocourek před našim domem (Vajdova ul. v Praze) nalezen, resp. se tam nastěhoval, oznamujeme, že by se mohlo jednat o kocourka, kterého hledali formou létáčku na zastávce tramvaje č. 11 ve Strašnicích. Mourovatý je a na jméno "Honzíku" se dívá dost vykuleně!
Kocour je pěkný, má neobvykle silný hlas, a je i hezky zbarvený (žihaný mourek, asi kolem 1-1,5 roční), i když naše "péče" co se týče stravy je dostatečná, (krmí ho několik nájemníků), bohužel mu nemůžeme poskytnout klidnější místo, všichni máme již nějaké to zvěřstvo doma (já např. kočičí tým 2 holky + 1 kocoura).
Kontakt pro dotaz na nalezenečka je tel. 02/24412027
nebo mail irena.vitaskova@cnb.cz

Ztratila se černá kočička (umístěná z jarní výstavy PSOZ) slyšící na jméno TERINKA, a to z adresy: Tryskovická 5, Praha 9, majitelka pí Pavla Motyčková, tel. 0602 54 72 64.
Kočka je dle informace kastrovaná, má v boltci levého ucha cvik (vykrojení) - označení kastrovaných koček, je velmi plachá.
Ztratila se cca před 15.9.2000 - po přestěhování majitelky na uvedenou adresu. Prvních deset dní se na novém místě chovala dobře, dokonce odháněla ze zahrady cizí kočky.
Prosíme každého, kdo by mohl podat nějakou informaci, aby se přihlásil, už s ohledem na nekonečnou práci pracovnic Pražského spolku ochránců zvířat.

Mourovatá koťátka Jsme dvě krásná mourovatá koťátka. Hledáme hodného člověka, který by se s láskou o nás postaral (i jednotlivě). K odběru ihned.
Kontakt Tara: 0603-993-074,
Pavel: 0608-909-089
Ztratil se bílošedý perský kocourek Na sloupu u zastávky před našim ústavem (Brno - Žabovresky - sídliště u Královopolské ulice) se objevil následující inzerát:
V Brně se ztratil bílošedý perský kocourek. Nalezci odměna! Kainarova 72, tel. Brno 757131.
Jiste o něho pláčí, a jestli chcete udělat dobrý skutek a dát to do Dumky, bylo by to fajn, i kdyz ty lidi vubec neznam...
Renata

Matýsek sedící (3 kB) Matýsek ležící (3 kB) Ztratil se zrzavý kocourek Ve stredu 21.6. se v lokalite Prahy 8 - Kobylis (konkretne bydlime Brezineveska 12) ztratil zrzavy kocourek. Matýsek je tri roky stary (23.6. jsme slavili treti narozeniny nasich kocicek, buhuzel uz bez Matyska) zrzavy mourek, zeleno zlute oci, kastrovany, velice dobre ziveny - mel skoro 8 kg.
Jelikoz mame baracek, byl zvykly chodit ven, ale skoro tyden se neukazat to nikdy neudelal! Se svou sestrou Anickou meli sve teritorium na nasi a sousedovic zahradce a dal se jit neodvazili. Byl moc hodny az hloupy a tak mame podezreni, ze ho asi nekdo odnesl.
Kontaktovala jsem vsechny veterinrni stanice, utulky, atd. nic platne. Moc dekuji za pomoc a prosim o zaslani jakekoli informace o Matyskovi.
Marcela, e-mail: marcela.matouskova@mccann.cz
telefon: 0604/51 51 01

Hledá se kocourek !!! Dne 8.června se v Brně na Kraví hoře (Masarykova čtvrť, Žabovřesky) ztratil roční hnědomourovaný, velmi přítulný kastrovaný kocourek. Případnou zprávu o něm prosím podejte na telefonní číslo 05/43249953, nebo e-mail renatazal@atlas.cz
Prosba Ráda bych našla hodné lidi kteří by si vzali dvě dvouměsíční zdravá koťata nebo asi desetiměsíčního černobílého kocourka s delší srstí - více viz čtvrteční Dumka.
Pokud by se někdo hodný našel, zatelefonujte mi kdykoliv domů na tel. číslo (02) 35353561 a já vám zařídím ostatní.
Mirka Červenková

Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete 12.prosince, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky