Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
19.10.
Konina Mikeše zajímá (Jan Halva)
18.10.
Kočičí šok (Marie Crossette, USA)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:

19.10.   PSI
Pifajda a pošťák (Pavel Steiner)
K dispozici je i Zvířecí archiv

Konina Mikeše zajímá
Mikeš a Fila - III.díl aneb
Ti dva jsou na sebe jako pes a kočka

Daruji dvě koťátka
krásná, hravá, přítulná - kocourka a kočičku
bez průkazu původu, matka typu Ocicat. Kocourek vypadá jako malý tygřík s růžovou tlamičkou, kočička je tmavošedá také s pruhy - velmi zajímavá. Jsou jim dva měsíce a už se těší na nové páníčky-paničky.
Byl jsem
Ferdou upozorněn, že jsem ve svých příspěvcích (úvodní příspěvek) měl jednu nejasnost. Prý jak to bylo s tím propíchnutým prstem, na který jsem odkazoval v druhém dílu.

Bylo to tak: jednou po ránu jsem si hezky nachystal snídani a pejsek projevil touhu jít ven. Nic zlého netuše otvírám dveře a v zápětí nastala klasická výměna. Pes ven a pod ním kocour dovnitř. Než jsem zavřel dveře, vyšel 5 schodů od zadních dveří a zbývající metr ke dveřím kuchyně, bylo zle.
Na kuchyňském stole spokojeně stál kocour a hltavě ukusoval moji točenou koninu. Pes Fila a kocour Miki a já (9 kB) On opravdu ukousl kus, který by mu za normálních okolností stačil tak dvě sousta, a bez kousání (u koček nevídané) rovnou polykal. Mám Čičíka opravdu rád, ale konina je konina. Bezohledně jsem na celý spící dům zařval (myslím, že to bylo něco neslušného) a skočil po kočce. Ten mizera ani neutíkal, jen se přikrčil a žral a žral. Chytil jsem ho za kůži za krkem, žral. Zvedl jsem ho do vzduchu, žral. Jen si předními přidržoval salám. Nesl jsem ho přes kuchyň a on pořád žral. Vytáhl jsem ze zásuvky lžíci (málem jsem vzal nůž na kuchání králíků, ale včas jsem se vzpamatoval) a začal jsem mu ten salám páčit z pracek. Druhou rukou jsem ho stále držel ve vzduchu. Vždy, když už se zdálo, že salám spadne, přehmátl packami a žral dál. Pak už měl lžíci celou mezi předními a hrudí. Trhnutí dopředu...
A zařval jsem znovu, protože kocour stihl přehmátnout a zaťal jeden ze svých drápů do mého palce. Až po bříško. To nás oba poněkud vzpamatovalo. Kocour pustil salám a já mu přestal lžící masírovat hrudník a čelisti. Pak rychlá cesta ke dveřím a hod. Kocour letěl tak 5 metrů. Ještě, že bylo dost sněhu.
Já šel do kuchyně, ošetřil probodnutý prst a po odříznutí okousaného konce jsem i posnídal. V tom vzteku si ani nepamatuji, jak mi chutnalo.
Pro doplnění: odříznutý kus dostal pes a prst je již dávno v pořádku.

Jan Halva