Dnešní vyprávění začnu několika drobnými příhodami z Betynčiných vycházek.
Takovou drobnost, jaká se mi přihodila předevčírem, uvedu jen tak na okraj, spíš jako modelovou situaci. To jsme potkali kníračku, taky černou jako naše Bety a asi stejně velkou. S Betynou se znají, jako většina psů tady v okolí, a někdy se kamarádí, jindy se jen tak minou. Tentokrát si holky asi měly co říci a tak se očuchaly a pak se začaly tak trochu honit. A protože byly obě na vodítku, nejdříve jsem musel podvlékat Betynčino vodítko a přendavat ho z ruky do ruky a pak jsem měl co dělat, aby mi kníračka svým vodítkem nepodrazila nohy. Však to jistě taky znáte.

To víc jsem prožíval nedávnou ranní příhodu. Při první vycházce dne totiž chodíme s Betynkou do trafiky pro noviny. Bety je v téhle době a na tomto místě obvykle odvázaná, ale před trafikou ji nechávám čekat a většinou (nebo alespoň někdy) to i dodrží. Pravda, někdy to nevydrží a vleze ze mnou dovnitř, ale pokud jí předem řeknu zůstaň!, rozhodně mi neuteče. Tentokrát jsem ale viděl, že má právě nějaké konsultace s kolemjdoucím josefčíkem a na pokyn jsem zapomněl. No a když jsem vyšel s novinami ven, Bety nikde.