| |
PSI
Borek a ti druzí II.
Když jsem se předevčírem vrátila domů, začala jsem přemýšlet o svých "známých" psech. Příběhy, které jsem prožila vyšel včera, včetně dalšího zamyšlení o mých známých psech.
Kromě Borka.
Borek je klasický venkovský voříšek, se kterým jsem se setkala na Šumavě. Nejen původ rodičů, ale asi i prarodičů, by se těžko dokazoval. Ale stejně jako Belli z Belize, o kterém psala paní Crossette, je to pejsek všech. Byl (a já doufám, že ještě je) to drobný zrzavý pejsa, mazaný jako opice. V životě jsem neviděla přátelštějšího psa.
Když jsme do jeho vesnice začali jezdit (byla jsem tam tři roky po sobě), nepodařilo se mi vůbec zjisti, čí vlastně Borek je. Popravdě řečeno, jistě to nevím dodnes. Borek byl prostě všude. Když Vás potkal na jednom konci vesnice, ochotně Vás doprovodil na druhý. Tam většinou potkal někoho, s kým se zas vrátil.
Když se ve vsi něco dělo, vždycky někde vykukoval Borkův zvědavý čumáček. A málokdy odešel s prázdnou. My jsme nosili po kapsách párky, kousky salámu atd., Borek se vždycky někde objevil, aby si vybral svůj díl. Skákal si pro něj do výšky, dělal kotrmelce, prostě byla na něm vidět obrovská radost ze života a láska k lidem. Občas Borek zdržel místní autobusovou linku, protože s vybraným člověkem prostě nastoupil do autobusu a delší dobu trvalo, než se nechal přesvědčit, aby zas vystoupil, ale každý ho měl (a já doufám, že ještě má) rád, a tak to zdržení nikomu nevadilo.
Kousek od návsi byl rybník, místní rybáři tam dělali každou neděli rybářské závody. V praxi to znamenalo, že na jedné straně rybníka stálo několik rybářů a "chytalo", na druhé jukaly ryby z vody, jestli už ti lidé náhodou neodešli. Tak jedna nebo dvě se spletly a nechaly se chytit. Šťastný rybář byl halasně veleben. Ale
všem bylo fajn, vyvalil se plechový sud, naplnil uhlím a dřevem, na něm se na roštu opékaly buřty, pivo bylo jako křen, co komu chybělo?
Ta případná ryba byla opravdu navíc. A mezi tím vším pobíhalo několik psíků, vedených pochopitelně Borkem, který si užíval buřtů. Snad nikdo ho neodmítl. A Borek spravedlivě rozdával svou přízeň všem, i těm, kdo buřty neměli. Prostě Borek byl hvězda a my, když jsme tam přijeli, hned jsme se po něm sháněli.
Byl to kamarád.
Další pes, na kterého ráda vzpomínám, byla Juninka. Také venkovský pes. Nádherná zlatá colie. To bylo v době, kdy tato rasa byla častá. Dneska jí člověk téměř nepotká. Měla jí v Prčici rodina místního lékarníka, tedy jistá honorace. Já jsem byla
ještě dítě, Juninku jsem si půjčovala a běhala jsem s ní po okolí celé dny.
Ona si byla vědoma toho, že lékárník ve vsi není jen tak někdo, tak se podle toho také chovala jako dáma, ale, když byla s námi dětmi venku, bylo z ní zas malé štěně, hrála si s námi a dováděla. Nechala si všechno líbit. Váleli jsme so po ní, vozili se na ní, oblékali jí do maminčiny sukně i šátek si nechala uvázat.
Prostě pes s velkým P. Už dávno spí na louce pod třešní, ale já na ní pořád ráda vzpomínám. Byla kus mého dětství...
Ivana Jirková
|
Daruji štěně špice
Daruji do dobrých rukou 6ti týdenní štěně psa - křížence špice bez p.p., krásný, černý s bílou náprsenkou. Kontakt: mob.: 0728-758218, nebo: 02/24353072 (záznamník).
|
Daruji štěně
Hodnému zájemci darují krásné štěňátko křížence Husky - černé s bílými znaky, holčička, po mámě. Píši do PET, protože vím, že tuto rubriku čtou pouze milovníci zvířat a jen takovému chci naši Berušku dát. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Eva
|
|
|
