První část povídání Lumíra Hanuše o kytičkách vyšla vloni a jmenovala se I. Úvod a další vychází letos: II. Mandloně, III. Bramboříky, IV. Rudé sasanky, V. Vlčí bob, VI. Kopíčko, VII. Tulipány.

Uvidět v přírodě něco nového, nezvyklého, rozšiřuje obzory. Jaké nadšení ve mně vyvolala "černá kala", když jsem ji uviděl v životě poprvé, lze ztěží popsat. Jakási radost z nalezení nezvyklého a současně krásného.

Pochopitelně to není kala. Česky se tato rostlina jmenuje aron palestinský, heberejsky luf erecjisraeli (latinsky Arum palaestinum).

Jakmile přijde jaro, můžete ji nalézt v Izraeli na mnoha místech, někdy dokonce hojně. Stačí se dobře dívat.

Vzpomínám, jak jsme šli s kamarádem na výlet ("šlapat", jak náš trening nazýváme). Bylo to 11.dubna 2003 a šli jsme v Ein Kerem kolem vchodu do ruského ("rudého") ženského kláštera. Uviděli jsme stezku z květin, kterou řeholní sestry udělali s takovou dokonalostí, až srdce plesalo.

Chtěl jsem vstoupit, ale řekly mi, že až odpoledne. Byl to křesťanský ortodoxní svátek (pravděpodobně zvěstování) a chystala se slavnost. A tak po výletě jsem klášter navštívil i s fotoaparátem a stezky i vzory z květin vyfotografoval. A bylo jich požehnaně. Ve vzorech nechyběly ani ¨tyto "černé kaly".

Nedal jsem žádný rozměr květu - tady tedy je: vysoký odhadem jako dlaň s prsty. A v souvislosti s jeho rozměrem jsem si vzpomněl na naši návštěvu na Krétě - tamní chvostokvět Dracunculus vulgaris je ve srovnání s izraelským obr. Nakonec posuďte sami ze snímku (ten jsem vzal z Internetu), jaký obří chvostokvět tam roste.

Lumír Ondřej Hanuš, Jerusalem, Israel          

Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.