Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.
První část vyprávění jste si přečetli skoro před rokem. Nějak jsem se PET nevěnoval - i vzhledem k tomu, že není moc příspěvků a Ty které jsou jsem dobře schoval... Takže mi tenhle musela poslat paní Crossette znovu :-/. Je to sice rok staré povídání, ale stojí z to... Možná, že je čas na další povídání :-)F.Š.
Když se zem venku dostatečně prohřála byl čas želvičky vyndat na čerstvý vzduch. Ve výběhu kde kralují naše dvě dospělé samičky Slider a Jiřinky jsem těmhle čtyřem mrňousům udělala malý - asi 1 x 0.5 m velký výběh, abych na ně mohla lépe dohlížet.
Ve velkém výběhu by se mi rozutekly a tak jak byly dosud malé bych měla mizivou šanci je pravidelně sledovat. Jak se ukázalo, bylo velice dobře, že jsem ten samostatný výběh udělala, protože i v tak malém a "hlídaném" prostoru na ně číhala různá nebezpečí. Snažila jsem se pro želvičky tenhle malý výběh navrhnout tak, aby v něm měly prolézačky, úkryty před sluncem i deštěm a ještě jim zbylo místo k pohybu.
Jenže právě tímto "dekórem" jsem jim nechtěně přichystala i řadu nástrah. Nejméně jednou týdně jsem některou z želviček zachraňovala. Asi dvakrát jsem např. přišla k výběhu a jedna z želviček ležela na zádech na rohu klády, který tam měly.
Jak se vždy dokázala překulit takhle nešikovně to nevím, ale balancovala tam na hraně s hlavičkou ve vzduchu, jako sebevrah nad propastí, takže se nemohla její pomocí převrátit zpět. Slunce už začínalo na výběh pořádně pálit a kdybych bývala ten den k želvičkám nešla, určitě by v téhle poloze a denním žáru umřela žízní a vysílením. Jindy ležela jedna na zádech v misce s vodou a také se nedokázala převrátit, spodek byl pro ní příliš hladký a vody zřejmě moc.
Často jsem nacházela některou z želviček zaklesnutou mezi kameny nebo zapasovanou v těsných škvírách, prostě v místech, kde bych to nikdy nečekala. Teď už chápu, proč pouze jedna z deseti želviček narozených v přírodě se dožije jednoho roku ! V lesích na tyhle 3 cm velké želvičky číhá spousta podobných nebezpečí a není nikdo, kdo by je zachraňoval.
Několikrát jsem musela všechny želvičky dokonce vyndat, protože výběh zamořil zdejší druh tzv. "ohnivých" a děsně kousavých mravenců. I když jsem z výběhu vždycky před odchodem odstranila všechno nedojedené žrádlo, mravenci si našli i ty sebemenší zbytky a pak bylo třeba celý prostor spařit hrncem vařicí vody. Posypat hlínu jedem na mravence - i kdybych ho pak vymetla - jsem nechtěla riskovat.
Když jsem želvičky kvůli mravencům musela vyndavat, několikrát jsem je dala dohromady se Slider, abych viděla vzájemné reakce. Ale ani Slider, ani želvičky nedávaly najevo, nějaké "rodinné vztahy".
Želvičkám pobyt na čerstvém vzduchu svědčil a téměř okamžitě začaly s chutí pojídat masové tyčky, do kterých v zimě jen ďobaly. Postupně začaly žrát i kousky slepičího masa, míchaná vajíčka, dokonce i jablka a rajčata, přestože podle informací bývají mladé želvy první rok pouze masožravé. Dokázaly se poprat i s malým slimákem - větší jim většinou utekl.
Želvičky během zimních měsíců vůbec nevyrostly a i po několika měsících na čerstvém vzduchu a při pravidelné stravě byly jen o trochu větší. Když jim ale bylo 10 měsíců došlo k velkému obratu. Jakoby se rozhodly co nejrychleji dohnat svůj pomalý růst.
Skoro jsem podezírala nějaké zemní skřítky, že želvičky přes noc napumpovávaly ! Každé ráno se mi zdály větší, rostly přímo před očima. Jejich červená označení se venku časem smyla a odřela. Už jsem je ale dále neobnovovala a jen podle odhadu se domýšlela, která želvička je která. Když se narodily, mohla jsem si na ruku položit všech 6 želviček, teď už se mi na ní pohodlně vešla pouze jedna !
Ta největší z nich - pravděpodobně prvorozený Ivánek - měla krunýř 8 cm dlouhý, tedy více jak 2x tak velký než byl při narození. Podle toho jak želvičky rychle rostly, také více baštily a ve zdraví loňské září oslavily první rok ! Jejich výběh pro ně byl najednou příliš malý a tak jsem se rozhodla přendat je do velkého výběhu, aby si na něj před přezimováním zvykly.
Slider byla zrovna venku a snídala donešené dobroty - chtěla jsem, aby velké želvy měly ten den raději plné žaludky !! Když k ní doběhly dvě malé želvičky a překvapeně se zarazily nad tím "obrem", Slider k nim zvědavě natáhla hlavu, očichala je, chvilku pozorovala jak utíkají dál, ale pak se vrátila ke svojí snídani.
Jako už při dřívějších setkání, také tentokrát jsem pochybovala, že Slider v nich poznala svoje roční potomky - i když co já vím ?? Všechny čtyři malé želvičky se brzy ve výběhu zabydlely a rozutíkaly do všech stran. Také tyhle roční želvičky si v krátké době zvykly na můj hlas a když jsem "volala k obědu" nejméně dvě vylezly ze svých úkrytů a hrnuly se ke žrádlu spolu se dvěma velkými spolubydlícími.
Jídla jsem jim teď dávala do výběhu mnohem více a vždycky, když jsem se tam po určité době vrátila, všechno bylo snězené. Doufala jsem, že se o žrádlo poctivě podělilo všech 6 želv a žádná z nich nezůstala hladová. Ale protože jsem si nikdy nebyla jistá, zda na moje volání nereagovaly stále stejné želvičky, jednou za týden jsem si dala práci a ve výběhu jsem je vyhledala, často přímo "vydolovala" z pod listí, hlíny a podobných schovávaček. Tím jsem se přesvědčila, že všechny čtyři želvičky jsou stále živé a zdravé a ujistila se, že nejsou hladové.
Když přišel podzim 2005, všech 6 želv se postupně zavrtalo do hlíny - některé blízko sebe, jiné samostatně, výběh "osiřel" a želvy začaly přezimovat.
Marie Crossette, USA
Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
