PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Taky vaše kočka chrápe ? (Marie Crossette, USA) / Pelíšky (Pavel Steiner) / Jak došlo k rozhodnutí mít kočku (Martina Š.) / Něco víc o našem Šmudlíkovi (Martina Š.) / Hra na schovávanou (Pavel Steiner) / Pátá výroční zpráva o mé člověčici (kočka Penelopa) / O Černouškovi a dalších (Blanka K.) / Láska zvířat (M.Šmídová) / Spánek (Linda BX) / Naše kočky a chrápání (Zdena Knotková) / Neo jde na kastraci - 1. část (Olga M.) / Neo jde na kastraci - 2. část (Olga M.) / Za Perunkem (Petr Vobořil) / Neo jde na kastraci - 3. část (Olga M.) / Neo jde na kastraci - 4. část (Olga M.) / Rady - kočička a kastrace (Blanka K.) / Neonka pani Olgy (Marie Crossette)

19.1. ŽELVY
Želvičky oslavily první rok (Marie Crossette, USA)

8.11. PSI
Jak se venčí pes (Pavel Steiner)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005 a 2006

ŽELVY
Želvičky oslavily první rok

Začátkem listopadu 2004 jsem na zasklené (ale v zimě nevytápěné) verandě "uložila ke spánku" šest želviček, které se to září a říjen narodily samičce Slider. Želvičky od svého narození téměř nejedly a vystačily si se zásobou, kterou v sobě měly od vylíhnutí.

Věděla jsem již z předchozí zkušenosti, že ačkolik se to zdá neuvěřitelné, novorozeným želvičkám tahle zásoba stačí k až pěti měsíčnímu přezimování. Takže jsem si z jejich nechutenství po narození moc starost nedělala i když jsem jim každý den jídlo nabízela. Většinou zůstávalo netknuté, jen občas některá z želviček ďobla do malé masové tyčinky.

Prvních pár týdnů přezimování spaly čtyři ze šesti želvičky zahrabané na dně vaničky ve směsi listí, trávy a hlíny a ani jsem o nich nevěděla. Dvě nejmenší se ale každý den na několik hodin probouzely, vylézaly ven, ale jíst nechtěly. V lednu pak tyhle dvě želvičky v rozmezí několika dnů zemřely :-(.

Našla jsem je ležet mrtvé na povrchu. Svádělo mně to, rozhrabat hlínu, abych se přesvědčila, že alespoň ty zbylé 4 želvičky jsou dosud živé, ale bála jsem se, že jim naruším zimní spánek a raději jsem pokušení odolala...

Dvě želvičky z prvního hnízda - Ivánek a Ivanka se narodily dokonalé a ze všech šesti byly největší. Zato čyři další z duhého hnízda se narodily s trochu pokrabaceným spodkem krunýře. To proto, že vajíčka byla v zemi celá obrostlá kořínky a želvičky neměly dostatek místa pro správný vývin.

Dvěma větším z těhle čtyř se postupně krunýřky narovnaly a vyhladily, dvěma nejmenším ale zůstaly mírně hrbolaté. Na vrchu krunýřků všech želviček jsem si krátce po jejich narození udělala různé červené tečky, abych měla trochu přehled, která je která. Proto jsem také věděla, že zemřely právě tyhle dvě nejmenší.

Kdo ví, jestli by se jim krabaté spodky vyhladily a ne-li, mohly by v budoucnu rostoucím želvám bránit ve správném zaklapávání krunýře.

Byla jsem z jejich smrti smutná, ale možná to příroda sama dobře vyřešila. To ale neznamenalo, že jsem jí byla ochotná jen tak "bez boje" obětovat i zbylé čtyři želvičky. Také ony se totiž začaly až moc brzy probouzet a jakoukoliv potravu stále odmítaly. Byla jsem dost bezradná a viděla osud těch zbývajících čtyř mrňousů dost černě.

Ke Slider jsem vyndala jedno její dítě (18 kB)

Už po smrti jejich dvou sourozenců jsem se na internetu dočetla, že želvičky, které jsou příliš slabé na přezimování se chovají přesně jako ty dvě co zemřely a že jejich smrti se dá těžko zabránit. U doma chovaných želviček se proto doporučovalo nenechat je vůbec přezimovat. Znamenalo to držet je v teple, aby neupadaly do zimního spánku a pravidelně je krmit.

Ale jak, to už tam popsáno nebylo ! Takováhle rada se snadno napíše, ale už hůře plní :-/. Když totiž želva nechce jíst, jakékoliv podstrkování potravy až pod nos vůbec nezabírá :-(.

Vaničku jsem tedy přenesla dovnitř domu a pokaždé, když některá želvička vylezla ven, nabízela jsem jí masovou tyčku. Ani jedna se ji nedotkla. Několikrát jsem zkusila sousto napíchnout na párátko a želvičce ho vnutit, ale ona se před ním schovala do krunýře a já nemohla víc dělat :-(.

Ve strachu, aby mi nezemřela další želvička, jsme se rozhodla pro "umělé vykrmování". V menší misce jsem ve vlažné vodě rozmíchala lžičku dětské masové kašičky, kterou krmím naše kočky. Vedle ní jsem si připravila druhou větší misku, naplněnou do třetiny čistou vlažnou vodou. A pak jsem všechny 4 želvičky do téhle "masové krémové polévky" položila.

Nejprve v ní začaly vyplašeně pobíhat, pak se ale všechny naráz uklidnily a překvapeně do ní ponořily celé hlavičky. Asi se jim tahle zvláštní teplá koupel nejen zalíbila, ale i zachutnala, protože bylo vidět, jak její obsah "nasávají" :-).

Pro porovnání s prvním obrázkem - roční želvy se do stejné misky vejdou už jen tři (19 kB)

Vždy jsem želvičky nechala na moment vystrčit hlavičky k nadechnutí, ale pak jsem miskou hýbala a nakláněla ji tak, aby jim tahle tekutá strava šplouchala až přes krunýře a nutila je znovu se napít.

Krmila jsem je takhle asi 5 minut.

Potom jsem všechny přendala do druhé misky s čistou vodou, aby ze sebe tu lepkavou koupel pořádně smyly. Želvičky ve vodě čiperně rejdovaly a když byly čisté, přendala jsem je zpět do jejich vaničky.

Vyčerpané nezvyklým tělocvikem se všechny okamžitě zahrabaly až na její dno. Nevím, jestli tohle umělé vyživování bylo dostačující, ale opakovala jsem ho pak jednou týdně až do jara a všechny želvičky zimu přežily.

Marie Crossette, USA

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky