Neo jde na kastraci
(1. část)
Musím se přiznat, že až při pročítání Dumky jsem se dozvěděla, jak "dramatické" můžou být kastrace. Srdceryvná psaní o mátožných miláčcích probírajících se ze spánku mě kolikrát tak rozlítostnila, že bylo ale možná dobře, že jsem byla původně tak totálně neznalá věci. A to jsem ještě netušila, jak to proběhne, o což se chci s vámi podělit.
Upozorňuji ovšem, že dál by měly číst pouze dostatečně otrlé povahy (abych ale nikoho neděsila, hned zkraje podotýkám, že toto NENÍ žádný příběh se špatným koncem, jen... ale to uvidíte, proběhlo to zkrátka poněkud nestandardně, což jsem ale tehdy nevěděla - a pokud se mýlím a tohle JE normální, tak mě prosím opravte). Jinak, z ordinace nemám bohužel (nebo bohudík?) žádné fotky, takže přikládám jen nějaké ilustrativní.
Hned při prvním přeočkování u již zmíněného pana doktora jsem se otázala, jak že se to dělá s kastrací, neboť mi bylo jasné, že Neonku nechat kastrovat chceme, protože to bude čistě bytová kočička a zbytečně by se vyčerpávala a možná i trápila nějakými touhami. Bylo mi řečeno, že ano, bez problému a že pan doktor to dělá po dosažení pohlavní dospělosti, což bude u kočičky asi kolem 9 měsíců, tak ať se potom ozveme.
Jediné, co jsem se v mezidobí dozvěděla od kamarádky, která byla na stejném zákroku už kdysi dříve s kocourem, bylo to, že zvířátko spí s otevřenýma očima, takže po vyzvednutí mu musela co chvíli mrkat očními víčky. Jinak jsem byla vcelku znalostmi nedotčená a jelikož jsem sama narkózu párkrát podstoupila a bylo to sice nepříjemné, ale nikoli život ohrožující, nijak zvlášť jsem se tím v duchu nezabývala.
Příslušnou dobu jsme odhadli spíše podle kalendáře než něčeho jiného, sama jsem u Nyjonky nikdy známky mrouskání neviděla, i když ostatní členové rodiny mi tvrdili už tenkrát, že se jim pořádně předváděla, otírala se, mňoukala a strkala k nim zadeček. To samé (snad trochu míň) prý dělala ještě i párkrát po kastraci, ale přede mnou a vůči mně NIKDY NIC. Nevím, snad se "miminko" se mnou stydí :-D.
Objednali jsme se tedy, dostali termín a pokyny typu "od půlnoci nejíst, nepít, nekouřit" - tedy pardon, takhle to je u lidí, ale vždyť tady všichni vědí, jak se to dělá. Kupodivu Nyny se ani moc po jídle ten den PŘED nesháněla, jen k večeru už obcházela misky, a ráno sice nedostala už ani pít, ale šli jsme asi na 10 h, takže to ani moc "nebolelo". Vzali jsme Neonečku (tentokrát už s přenonskou) a navíc deku (bylo to někdy na přelomu ledna a února) a vyrazili. Začala jsem být lehce nervózní, přece jen je to operace člena rodiny...
Olga M.
Pokračování příští týden.
