Vždy, když se chystáme na dovolenou, uvažujeme kam s nimi (kočkou nebo více, stav se operativně mění). Poslední dva roky jsme tento nerudovský problém řešili převozem našich chlupatců na chatu, kde to znají a rádi pobývají (o cestě tam i zpět bych to už netvrdila :-)) a zanechali je tam s těžkým srdcem v soustředěné péči sousedky, taktéž majitelky nebo spíše obsluhovatelky a zásobovačky své vlastní kočky. Samozřejmě s patřičnými instrukcemi a nadměrnou zásobou toho, co mají rády.

Již v letadle jsem se trápila myšlenkou na 14 dní strávených bez podrbání huňatého kožíšku. V příručce, kterou nám renomovaná cestovní kancelář dodala společně s letenkami a vouchery sice stálo, že ostrov Samos oplývá spoustou volně ložených psů a koček, ale již dávno jsem si odvykla věřit všemu, co kde uvidím napsané. V tomto případě však opak byl pravdou (viz fotodokumentace). Při cestě autobusem z letiště do místa pobytu jsem okolosedící (bohudík můj muž a dítko) často lekala hlasitými výkřiky doprovázené výraznou gestikulací - podívej, kočka!

Nejprve jsem fotila, kdekoliv jsem na nějakou kočku natrefila. Později jsem usoudila, že takhle to dál nejde a začala si vybírat jen ty nejzajímavější okamžiky, ale přemluvte kočku, aby držela pózu :-(.

Řecký ostrov Samos, na kterém jsme prožili velice příjemných 14 dní, je kočkami takměř zamořen. Poflakují se po cestách letovisek, dekorují zídky domků, lemují přístavní mola, ale hlavně v okamžiku, kdy se v kterékoliv restauraci podává nějaké jídlo, stav koček se v okolí konzumující stolu rapidně zvýší.

Občas byly k vidění i kočky domácí hodny toho jména se zakulacenými boky a čistým kožíškem zbaveným blech a klíšťat. Ale i ty se ve večerních hodinách přidaly k méně šťastným kolegyním a jaly se plundrovat stoly restaurací a srdce a peněženky turistů.