V prvním díle našeho mini-seriálu jsme se naučili zvládnout Kočku přimáčknutou. Minule jsme si povídali o Kočce visící a Kočce ležící A dneska přijde trochu uvolnění a pár praktických zkušeností, jestli se to tak dá vůbec nazvat...

Kočky jsou od přírody milá a dobromyslná zviřátka, nicméně poněkud svéhlavá. Můžete mluvit o štěstí, pokud vám konzumují prášky samy od sebe, pokud drží nebo dokonce vrní při čištění uší a pokud vás rovnou nesežerou, když na ně používáte metody typu Mumie v ručníku.

Možná vás při čtení napadlo, že vaše zviřátko je mnohem svéhlavější, útočnější a zavilejší než naše hodné kočičky. Hmaty & chvaty jsme například úspěšně aplikovali při hromadném odběru krve všem 12 divokým mourovatcům mých rodičů. Vzorek se bral mimo jiné i ďábelské Dorušce, která už jako malé koťátko dokázala v ordinaci doktora Herčíka vyrazit z držení, poškrábat tátu po celém obličeji, kousnout další tři lidi a půl hodiny úspěšně unikat, syčet a sekat drápky proti všemu a všem. Po odběru jsem trochu povolil tlak v poloze Kočka přimáčknutá a Doruška vyrazila – vyskočila onen zmíněný metr a půl a mávala drápy. Sice jsem to nečekal, ale díky správnému držení prostě jenom přešla z polohy Kočka přimáčknutá do polohy Kočka visící. Jediný, koho škrábla, byl opět táta. Hnal se ji chytat, což neměl.

Karel Červenka          

Na příšte máme připraven poslední díl - Bonus - Ty ten prášek spolkneš a ne, že ne.