Nabídka Miša Hejná nabízí v Dumce strašilky. Více se o strašilkách dozvíte ze článků, uveřejněných vloni - Pakobylky a strašilka a Jak se žije ... strašilce a pakobylkám. Oba články jsou od Renaty Žaludové, která vzkazuje: Kdyby chtěl někdo pakobylky (zájemce z Brna), jsou u mne k dispozici (napište si o ně na adresu PETs). Opravdu se strašně rychle množí.... Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi píše v Dumce pan M.Marysko.

Dnes si přečtete dokončení povídání o pejskovi a kočičce, jehož začátek vyšel minulý čtvrtek.

S příchodem Belindy se ale mnohé změnilo. Belinda byla velmi zvídavé kotě, které nic nenechalo na pokoji. To, že v její přítomnosti nebudeme moci pouštět papouška, jsem zjistila velmi záhy. Jako osmitýdenní kotě ho dokázala mistrně v letu srazit packou a dodnes na něj hledí s netajenou chutí.

Když přijala Arda Belindu za vlastní, hodně věcí to vyřešilo, ale vznikl s tím jiný problém: Arda po ní pečlivě uklízela. To by sice bylo fajn, ale Belinda byla od začátku velice čistotná a poctivě chodila do fotomisky s kočkolitem. Určitě už tušíte, co následovalo - Arda to likvidovala přímo v misce, takže jsme se báli, aby si neublížila a začali jsme tyto kritické okamžiky hlídat, abychom byli u misky dřív než pes a stačili vše uklidit. Po nějakém čase Ardě došlo, že to, co je v kočkolitu, není třeba žrát a likvidovala jen to, co kočce náhodou zůstalo v chlupech a objevilo se pak někde mimo její WC.

Mimochodem - kočičí WC máme umístěno na našem WC. Jsou to dvě středně velké nádoby pro laboratorní zvířata. Mají několik výhod: jsou dostatečně velké, takže kočka se tam pohodlně vejde celá a může se libovolně otáčet. Jsou vysoké, takže se nic nedostane přes okraj na koberec, jsou lehce omyvatelné a nezadržují pach. K tomu jistě hodně přispívá i používání kočkolitu a občasné umytí Domestosem. Velkou fotomisku měla Belinda jen do té doby než narostla a dokázala do misek vlézt. No a aby nemusely být dveře od WC neustále otevřené, mají uřezaný jeden spodní roh.

Když byla Belinda kotě, vzala jsem ji několikrát ke kamarádce na chalupu. Nejprve si vždy prohlédla celou zahradu, pak se v kůlně prospala a zbytek dne se pak zdržovala poblíž nás. Bohužel s dospělostí začala být ostýchavá, takže zůstává jenom doma, ale nevadí jí to. K dispozici má celý byt a navíc je tam s Ardinou - i když obě prospí většinu dne.

A ještě jedna perlička nakonec. Brala jsem ji ven už od štěněte, ale asi teprve když jí bylo půl roku, jsem ji vzala poprvé do města. Když ucítila pod tlapkami asfalt a beton, odmítala po něčem takovém chodit a musela jsem ji ze začátku dost nosit. Teď se s tím již sice smířila, ale pobytem ve městě nikdy nadšená není a já ji tam beru jen když to jinak nejde.

Jana Gelnarová