Nabídka Miša Hejná nabízí v Dumce strašilky. Více se o strašilkách dozvíte ze článků, uveřejněných vloni - Pakobylky a strašilka a Jak se žije ... strašilce a pakobylkám. Oba články jsou od Renaty Žaludové, která vzkazuje: Kdyby chtěl někdo pakobylky (zájemce z Brna), jsou u mne k dispozici (napište si o ně na adresu PETs). Opravdu se strašně rychle množí.... Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi píše v Dumce pan M.Marysko.

Když jsem posílala míry a váhu své kočky Belindy do mezinárodního statistického šetření, přislíbila jsem, že časem něco o svých miláčcích napíšu.

Takže: v naší domácnosti žije zvířátek několik. Služebně nejstarší je papoušek alexander rudohlavý, kterému je 17 let a jmenuje se Orfeus. Samosebou mluvící a zlobivý, protože když je puštěný z klece, provádí vždy přesně to, o čem moc dobře ví, že nesmí (např. oštipování kytek, shazování různých předmětů odkudkoliv kamkoliv ap). Když dostane vyhubováno, tak se tváří jako: to jsem přece nebyl já. Rozhodla jsem se pro něj z několika důvodů. Byl pro mě finančně dostupný, měl předpoklady k naučení se mluvit a podle moudrých knih měl mít údajně z těchto větších papoušků spíše zpěvný, než nepříjemný hlas. Nevím, podle čeho tak pisatel soudil, ale věřte mi, že si neumím představit, jak dokážou řvát ti ostatní papoušci, kteří na rozdíl od něj spíše křičí.

Orfíček miluje návštěvy. Je přesvědčený, že každá návštěva přišla jen a jen kvůli němu, aby se pokochala jeho vzhledem a řečnickým uměním. Takže když k nám někdo přijde, je nejprve předveden před jeho klec a náš ptáčíček se začne předvádět. Několikrát po sobě zopakuje všechno, co umí a prochází se přitom předváděcím krokem po bidýlku.

Dříve jsme ho pouštěli z klece ven, jenže po zkušenostech, kdy se nechtěl své návštěvy jen tak pustit, zůstává raději v kleci. Ono nešlo jen o to, že si návštěvu přivlastnil, že jí seděl na rameni a neustále něco žvatlal do ouška, jenže po čase vždy začal udělovat i hodnosti.

No a pak tu je fenka trpasličího dlouhosrstého jezevčíka Arda a perská stříbřitě mramorovaná kočka Belinda. Belinda přibyla do naší domácnosti, když byly Ardě 2 roky. Před ní jsme měli 12 let perskou želvovinovou. Té bylo 10 let, když jsme si pořídili psa. Jejich soužití bylo od začátku bezproblémové - Šarlota psa tolerovala, ale nepřipustila si ho k tělu. Jedinou důvěrnost, kterou mu dovolila bylo to, že když jsme přišly z procházky a Šarlota čekala za dveřmi, dovolila psu, aby se lehce dotkl jejího čenichu. Měla tu výhodu, že před ním měla vždy kam utéci. Ale protože to byla velmi hodná a mírná kočka, brzy se se psem smířila stejně jako s papouškem, kterého jsme v její přítomnosti mohli volně pouštět po bytu. Protože papoušek moc dobře věděl, že mu Šarlota neublíží, s oblibou se jí procházel před čumákem. Šarlota většinou po chvíli znechuceně odešla, aby ho neměla na očích.

Jana Gelnarová          

Dokončení příští týden.