Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.
Před léty jsme bydleli ve státě Illinois, v krásné krajině u řeky Mississippi, kam jsme se chodili večer procházet a v zimě navíc často bruslit. Mám na tuhla část Ameriky hezké vzpomínky, hlavně proto, že jsme tam jednou našli naši dřívější kočku Kotě.
Byl tehdy lednový mráz -35 stupňů, ve střední Americe dost běžné zimní teploty. Vraceli jsme se domů z procházky kolem jedné restaurace, odkud vyběhla malá, špinavá a hrozně vyhublá kočička (vlastně jen malé koťátko). Zřejmě byla před mrazem schovaná v prázdných krabicích za restaurací. Člověk by si myslel, že alespoň u restaurace se kočky - bezdomovkyně přeci jen trochu přiživí...
Tahle číča ale byla tak hubená, špinavá a polozmrzlá, že bylo jasné, že jí žádné zbytky nikdo nedával. Kočička k nám nejen doběhla, ale pak se postavila na zadní a doslova jako psík "zaprosila". Bylo to tak dojemné, že mi selhal hlas a vhrkly slzy do očí. Zbytek cesty domů jsem pak nesla našeho nového člena domácnosti zapnutého v mé péřové bundě a za celý Kotětin život jsme ani jednou nezalitovali, že jsme si jí tehdy vzali domů !!
To bylo ale v zimě, kdy samožřejmě netopýři nelétali. Létali ale v létě a to velice hojně. Na procházky k řece jsme chodívali nejčastěji k večeru, kdy už letní žár trochu polevil a u řeky bylo velice příjemně. Tedy do té doby, než nám nad hlavou začalo létat spousta netopýrů.
Protože i za šera bylo venku stále teplo, chodili jsme lehce oblečení. Naše vlhká kůže tak přitahovala komáry, mouchy a podobnou havěť - netopýří večeři. Netopýři létají zcela neslyšně a nejprve si těch prvních dvou nebo tří ani nevšimnete. Ale čím déle jdete, tím více
jich začne kolem vás kroužit. Kroužit vlastně není ten přesný výraz. Spíše se vám nad hlavou a po straně uší mihne tmavý stín a vy jen instinktivně trhnete hlavou a oženete se rukou.
Kdyby zůstalo jen u toho, snad by to ještě nebylo tak zlé. Ale čím více komárů kolem nás pištělo, tím blíže k nám netopýři létali a nejednou se stalo, že nám "pročísli" i vlasy. Říká se, že netopýři (alespoň ti zdejší) přenáší vzteklinu a tak jsme rozhodně nestáli o
to, aby nás některý ten "noční upír" třeba i jen omylem kousnul. Tak jsme se na naše procházky, kterých jsme se nechtěli vzdát, začali patřičně oblékat.
Nosili jsme dlouhé kalhoty a dlouhé rukávy a na hlavách široká slaměná sombréra. Sice to trochu pomohlo, klobouky zvětšily vzdálenost netopýrů od našich uší, ale netopýři se tak snadno odradit nedali.
Nakonec jsem to byla já, komu povolily nervy a zbaběle jsem domítla k řece dále chodit - tady alespoň ne v létě a za soumraku.
Americká nejznámější netopýří jeskyně je ve státě New Mexico, blízko města Carlsbad. Netopýři v ní žijí již nejméně 1700 let a v samotné jeskyni (Bat Cave) jich bylo napočítáno přes 9 miliónů. Když večer netopýři vylétají z jeskyně, děje se tak v počtu kolem jednoho miliónu netopýrů za hodinu, asi 300 každou vteřinu. Před jeskyní je postaven kamenný amfiteátr, protože do samotné netopýří jeskyně je vstup zakázán. Návštěvníci
tohoto národního parku (Carlsbad Caverns National Park) se tak přesto mohou stát svědky netopýřích večerních výletů z jeskyně. Já jsem o tom viděla pořad v TV a to mi zcela stačilo.
Po zkušenostech z našich procházek u Mississippi jsem o další přelet netopýra kolem mých uší nijak nestála.
Ale v Carlsbadu v New Mexicu jsme byli a v tamním motelu zanechali "suvenýr". Už řadu let totiž s sebou na všech cestách vozíme menší láhev becherovky. Je to taková naše "první pomoc" - k uklidnění žaludku po dlouhé jízdě, na zažívání nebo na zahnání blížícího se nachlazení. Když jsme tehdy přespávali v Carlsbadu, v naší lahvince už toho moc nezbývalo a tak jsme ji večer "dorazili". Byla to exportní lahev, tedy s názvem Carlsbad Becher. Proto jsme prázdnou láhev v motelu zanechali a snažili jsme si představit, jak na
ni asi reagovala uklízečka :-))).
Ovšem je možné, že si této souvislosti ani nevšimla, lahev jednoduše vyhodila a jestli ji došlo, že je to láhev od alkoholu, nanejvýš si povzdychla , že tu "zase spali ochmelkové" !!!!
P.S.Obrázky z jeskyně i číselné informace jsou z naší knihy "Scenic Wonders of America".
Marie Crossette, USA
Nabídka strašilek
Znovu nabízím strašilky, tentokrát ve stavu vajec. Kdo by měl zájem si je sám vylíhnout? Více se o strašilkách dozvíte ze článků, uveřejněných vloni - Pakobylky a strašilka a Jak se žije... strašilce a pakobylkám. Oba články jsou od Renaty Žaludové.
Pan Hanuš našel odvahu sestoupit do 
