| |
20.8. ŽELVY
Veřejná pochvala mému muži (Marie Crossette)
17.8. KYTIČKY
Tajemná mandragora v Israeli - 4.díl (Lumír O.Hanuš)
Letošní archiv PET,
archiv 1999 a 2000
| |
ŽELVY
Veřejná pochvala mému muži
Nedávno mně můj manžel natolik potěšil, že si zaslouží veřejnou pochvalu.
Už několikrát jsem psala o našich želvách a také o tom, jak často je zde vídáme na silnici, rozmačkané koly aut. Kdykoli někam jedeme a zahlédneme při silnici dosud živou želvu, co nejrychleji zastavíme, já vyskočím z auta a želvu odnesu do bezpečí.
Někdy se ale nedá kvůli provozu zastavit přímo u želvy. Zatímco hledáme možnost na otočku, nebo zastavení, já trnu strachy, že chudáka želvu mezitím někdo jiný přejede. Někdy se tak bohužel i stane :-(.
Želvě se totiž na méně frekventované silnici podaří dojít až do jejího středu, kde pak zůstane strachy stát a řidičům se prostě nepodaří se jí vyhnout. To, že želva vůbec dojde tak daleko a je dosud živá je sám o sobě už malý zázrak.
Tyhle záchranné akce jsou pro mne někdy dost nebezpečné, zvláště, když musím "vběhnout" do proudu aut a manžel ze začátku nebýval vždy nadšen, když jsem jen vykřikla "hele, živá želva", což v překladu znamenalo "okamžitě zastav". Ale od doby, co jsme se sami stali "chovateli" želv, sledujeme teď krajnice a celou silnici oba stejně bedlivě.
No a nedávno jsem si ráno pustila počítač, kde byl od manžela mail. Sděloval mi, že cestou do práce sebral želvu, kterou uvažoval vzít domů, protože vypadala jako náš želví sameček Cracker. Z mailu jsem přesně nevyrozuměla, zda želvu má v práci v nějaké krabici a rozhoduje o tom, zda jí vzít domů, nebo pustit v nedalekém lese...
Zvědavá na podrobnosti jsem mu tedy raději hned zavolala.
Manžel dojíždí do práce asi 10 km po dvouproudové silnici, v dopravní špičce pěkně plné. Ten den jel do práce až o něco později, takže hlavní nápor aut už trochu polevil, ale i tak byl na silnici dost čilý provoz. Přesto se jednomu velkému želvímu samečkovi nějak podařilo dostat se bez úrazu doprostřed silnice, kde pak zůstal sedět.
Když manžel viděl, že želva je ještě živá, zapnul nouzové blinkry, sjel stranou, vystoupil a rychle pro želvu doběhl. Musel při tom máváním zpomalit několik míjejících aut, ale
naštěstí se mu prý všichni řidiči obloukem vyhnuli, když viděli, kam míří. Troubení zde opravdu není zvykem, já už ani nepamatuji, kdy jsem ho naposledy slyšela. Lidé jsou tu k sobě jako řidiči nesmírně tolerantní, na váš řidičcký přestupek jen mávnou rukou, jako že to se může stát každému a spíše se na vás usmějí, než aby vám vytroubili do blbců. (Zdá se to utopické, ale je to pravda!)
Takže ani na manžela nikdo při tom jeho kličkování nezatroubil a on bez úhony doběhl k želvě a s ní zase zpět k autu. Když zjistil, že je to velký, fešný sameček, podobný našemu Crackerovi, chvilku ho to svádělo vzít ho domů...
Pak ale želvu odnesl hodný kus stranou k rokli a tam ji pustil. Protože šlo o dospělého samečka, jistě už byl za ta léta zvyklý na svůj okruh a v našem výběhu by se asi cítil uvězněn.
A já jsem stejně o další želvu nestála, jedině kdyby býval byl sameček nějaký zraněný, jako byl Cracker, když jsme ho našli. Druhý sameček ve výběhu by mohl pouze rozbouřit současný klidný stav, protože by mohl buď napadnout Crackera jako svého soka, nebo se začít ucházet o samičku Slider, která je ale na námluvy ještě moc mladá.
Proto jsme také zjara pustili na svobodu jejího bratra a zatím mi ten zbývající párek želv ve výběhu úplně stačí. Tak jsem byla ráda, že manžel samečka zase pustil, ráda, že se mu při záchranné akci nic nestalo a úplně největší radost jsem měla z toho, že kvůli živé želvě v nebezpečí sám od sebe zastavil a zachránil ji. A za to si myslím zaslouží tuhle moji veřejnou pochvalu.
P.S. Oběma našim kočkám (Dixie a Smoky) už moje želvy zevšedněly. Protože nechávám ve výběhu růst všechnu zeleň divoce, kočky tam chodí okusovat dlouhá stébla trávy. Želvám se ale nijak nesnaží ublížit, asi je jejich pomalá chůze neláká k lovu. Želvy to zřejmě vycítily, před kočkami se už neschovávají do krunýřů a při jídle se jejich přítomností nenechávají rušit.
Marie Crossette, USA
|
Jsme domov pro opuštěná zvířata
a nyní se musíme přestěhovat. Nutně potřebujeme umístit co nejvíce pejsků. Velmi děkujeme za každou pomoc. Viz http://www.volny.cz/zvirata.
|
|
|
