Kočička Smoky - část sedmá
Z vyprávění o kočičce Smoky zatím vyšly následující části: první, druhá, třetí, čtvrtá, pátá a šestá.
Chudák Dixie!!! Ta si musela myslet, že tohle je všechno jen zlý sen, ze kterého se co nejdříve probudí. Kam se poděl její klid a pohoda? Pravidelně s ní hned po ránu chodím ven, aby se trochu proběhla po zahradě.
Během loňské studené zimy jsem ji dokonce přestala dávat na řemínek, aby měla možnost většího pohybu a pak byla radost jí pozorovat, jak lítá po celé zahradě jako divá. Často v té ráži pádění vyletěla i na nějaký ten strom, ze kterého jsem jí co nejrychleji zase sundala a vyhubovala jí. Já jsem tam u ní buď celou dobu byla a "dohlížela", nebo jsem jí nechávala běhat samotnou.
Pár dnů po jejím seznámení se Smoky provedla něco, co až dosud nikdy neudělala a co si umím vysvětlit pouze tím, že si potřebovala na něčem "schladit žáhu". Během malé chvilky, co byla venku sama, se jí podařilo chytit a doslova rozcuckovat divokého holuba, kteří k nám létají na zahradu a na krmítko.
Byl to první pták, kterého kdy chytla. Když jsem na zahradu přišla, mrtvý holub ležel v trávě, peří kolem dokola a Dixie seděla o kus dál a myla si dosud krvavá vousiska. Zle jí za to vyčinit ani nemělo cenu, lov má prostě v genech a jestli tenhle vražedný útok byl podmíněn její zlostí, moje hubování by teprve nepomohlo...
Tak jsem jí začala zase dávat na kšíry, ale ona se z nich dokázala vykroutit jako Velký Houdiny. Dixie zneužila svoji svobodu také k tomu, že začala ze zahrady utíkat. Jakoby místo bílých bačkůrek měla na packách toulavé boty, nebo se chtěla dostat co nejdále od Smoky - kdo ví?
Dixie má k dispozici velkou zahradu a možnost pohybu, že by jí to spousta koček mohla závidět. Ale jak už to bývá "na druhém břehu je tráva zelenější", Dixie se rozhodla, že se podívá i přes plot. Až dosud o nějaký únik z parcely neprojevila zvláštní zájem, zdála se spokojená u plotu jen sedět a dívat se skrz.
Naše zadní parcela je celá obehnaná drátěným 1,20 m vysokým plotem a před alespoň polovinou tohoto plotu je ještě navíc dvoumetrová bílá prkenná ohrada pro větší soukromí. Teď, když byla Dixie na zahradě sama a bez kšír, rozhodla se utéci.
Když jsem tam za ní po chvilce přišla, byla pryč.
Volat jí nemělo cenu, už dávno jsem poznala, že venku to na ní vůbec neplatí. Srdce mi skočilo do krku a začala jsem nejprve celou zahradu prohledávat, dívala jsem se do korun všech stromů - Dixie nikde. Tak jsem se jí vydala hledat po okolí a nakukovala sousedům do zahrad, připravená se jim s vysvětlením omluvit. Když už jsem se vracela z asi třetí obchůzky, zahlédla jsem Dixie, jak kluše po trávníku podél silnice k našemu domu.
Zavolala jsem na ní a ona se kupodivu ke mne rozeběhla, snad ráda, že mne zase vidí.
Radostně jsem jí popadla a ze srdce mi spadl velký kámen. I tady by se asi hubování minulo účinkem (nechápala by, proč se zlobím, když se vrací :-)), tak jsem jí jen odnesla domů a pár dnů jsem s ní zase chodila ven jen když měla kšíry.
Udělala jsem jí nové, ze kterých se opravdu nemůže vyvléci. Sice v nich vypadá jako zafačovaná, ale kšíry plní svůj účel a Dixie nijak neprotestuje, když jí je připínám. Z koupených kšír se dokáže hladce vyvléci a nemá je ráda pro velkou kovovou sponu, která jí vadí (ty moje jsou jen na knoflíky).
Dixie se na kšírách chovala tak vzorně, že jsem se nechala ošálit a zase jednou jsem jí pustila volně. Byla to jen krátká chvilka, co byla sama, ale přesto jsem jí načapala, jak ručkuje po plotě, aby ho přelezla. Já myslela, že prve plot prostě přeskočila, jako to dělají v noci ostatní kočičí návštěvníci naší zahrady. Dixie ale prostrkovala jednu packu za druhou drátěnými otvory plotu, lezla jako po žebříku a v momentě byla nahoře.
Než jsem k ní doběhla, přehupsala k sousedce na zahradu. Rychle jsem tam přelezla i já (tahle sousedka je celý den v práci a tak vím, že nebyla doma), ale Dixie samozřejmě ode mne utekla. Musela jsem k ní místo hubování "mile" promlouvat, jaká je hodná holka a ať na mne počká.
Asi jí tón mého hlasu přeci jen zmátl, protože se zastavila a nechala se chytit. Jakmile byla v mé náruči, začala příst - no mohla jsem se začít zlobit? :-) Protože nemám ráda, když nám cizí kočky přelézají na zahradu, nepřeji si, aby to samé dělala i ta naše v zahradách sousedů.
Myslím, že by Dixie domů určitě trefila, ale tak jak si hned při prvním svém výletu vyrazila kdoví kam, ten strach o ní mi nestál za to. Navíc naše přední parcela, kde je jen široký trávník (bez plotu) je příliš blízko poměrně frekventované ulici a už několikrát jsme v
našem okolí viděli přejeté kotě...
Zase jsem se zařekla, že bez kšír už kočka ven nepůjde... Ale teď tady byla Smoky a vodit na kšírách dvě kočky se mi asi těžko podaří!!!
Marie Crossette, USA
Pokračování si přečtete až příští týden.
Pražský spolek ochranců zvířat
Pujmanové 1219, Praha 4, (tel./fax: (02) 692 25 88, e-mail: psoz@asp.cz)
pořádá 12. UMISŤOVACÍ VÝSTAVU OPUŠTĚNÝCH KOČEK
na Pankráci, Pujmanové 1219, Praha 4 - od stanice metra "C" - Pankrác povedou šipky
v neděli 27.5. 2001 od 10.00 do 17.00 hodin
vstupné 1 kočičí konzerva
|
|
Prosba o pomoc při pozorování koček
Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
|
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.
|
Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 4.dubna 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.
