Kočička Smoky - část devátá
Z vyprávění o kočičce Smoky zatím vyšly následující části: první, druhá, třetí, čtvrtá, pátá, šestá, sedmá a osmá.
Smoky začala hárat asi týden po tom, co jsem se rozhodla pouštět jí do domu. Příliš mně to nepřekvapilo, protože Smoky rychle doháněla zanedbaný růst a odhadovala jsem jí na tak půlroční kočičku. Když byla Smoky přes den v garáži, vrata byla otevřená a ona měla možnost volného výběhu. Přesto, že už byla přítulná a nechala se hladit, přeci jen stále zůstávala trochu plachá a ven z garáže běhala jen zřídka. Teď, když se u ní probudily touhy, nemohli jsme riskovat další koťata v garáži a Smoky bylo třeba dát vykastrovat...
Největší starost jsme měli z toho, jak se nám za tuto "pomoc" odvděčí a zda u ní neztratíme veškerou, tak pracně získanou důvěru. Veterinář nám řekl, že když Smoky přivezeme brzy ráno, dá jí hned injekci a bude operovat. Když jsem jí to ráno dávala do přenosky, nijak neprotestovala. K veterináři to máme sotva 10 minut autem a Smoky cestou nevydala ani hlásek.
Naopak zvědavě koukala kolem a dokonce si čumáček otírala o můj prst, prostrčený mřížkou přenosky. Byla klidná i když klec převzala asistentka a odnesla jí "na sál".
Asi o hodinu a půl později mi doktor telefonoval. Smoky byla po operaci a v pořádku. Doktor řekl, že jí ještě naočkuje proti nejdůležitějším nemocem, jak jsme měli předem dohodnuto. Test na leukózu ji udělal ještě před operací (kdy jí pro odebrání krve vyholil na krku lysinku) a teď jí proti ní očkoval.
Druhý den ráno jsme si pro Smoky jeli s obavou, jak se k nám zachová. Ona ale zase seděla klidně v přenosce a nevypadala ani nijak malátná. Doktor nám řekl, že podle zubů je Smoky asi 7-8 měsíců stará. To znamenalo, že je skoro o dva měsíce starší, než byla Jasmínina koťata!
Podívejte se znovu na její fotku (10 kB) v mém prvním povídání, kterou se mi podařilo udělat začátkem prosince, když už Smoky u nás byla asi 10 dní.
Větším koťatům se v té době překulily 4 měsíce a Smoky tím pádem byla už pěti až šesti měsíční - no řekli byste to? Smoky byla jinak zdravá kočička, pouze v uších měla roztoče a dostali jsme vodičku na kapání. Ještě než jsme pro Smoky jeli, dala jsem do pokoje pro hosty její bedýnku, misku na žrádlo a vodu. Nechtěla jsem jí nechat hned po operaci spát v garáži. Jednak proto, aby se nesnažila někam vyskočit a také proto, abych na ní mohla dohlédnout, kdyby se jí udělalo zle.
Když jsme se vrátili domů, Dixie spala v naší ložnici a protože jsme nebyli pryč dostatečně dlouho, ani nás nepřišla uvítat. Rychle jsem odnesla přenosku se Smoky do pokoje, zavřela dveře a přenosku otevřela. Byla jsme připravená na to, že Smoky třeba ani nebude ze strachu chtít vylézt. Ona ale bez zaváhání vyšla ven a první, co udělala bylo to, že šla na bedýnku a vykonala svoje obě potřeby!
Až dosud je to nesmírně čistotná kočička.
Já jsem se natáhla na postel, Smoky ke mne z přistavené židle vyskočila, přitiskla se mi k bradě a začala hlasitě příst!!
Ani se mi to nechtělo věřit, protože se chovala zcela opačně, než jsme se obávali. Nejenže na nás nezanevřela, ale od toho dne se z ní stal opravdový mazel, snad si myslela, že jsme jí od toho veterináře (tedy už podruhé) zachránili!!
Smoky byla po tři dny zavřená v pokoji, kde jsem s ní v noci spala, aby měla klid od Dixie a hlavně Dixie od ní. Smoky se z operace vzpamatovala dokonce rychleji, než Dixie a když jsme jí za 10 dnů vezli na vyndání stehů, zase se to obešlo klidně a bez následků.
Dělali jsme si naději, že Dixie třeba vycítí, že Smoky není zcela ve své kůži a bude k ní shovívavější, nebo dokonce přátelská. Ale samozřejmě k žádnému zázraku nedošlo a ona, jakmile Smoky znovu zahlédla, začala na ní vrčet.
Když byla Smoky zase v pořádku, dávala najevo, že chce zpět do garáže, tedy že se chce ujistit, že do ní má stále přístup. Snesla jsem jí z půdy proutěný košík, který používala naše dřívější kočka Kotě a na který si Dixie nikdy nezvykla. Položila jsem ho na podlahu u kola auta a Smoky si do něj okamžitě vlezla.
Lehávala v něm pak během dne, kdy jsem košík nosila dovnitř na kanape u počítače a dávala mu přednost i v noci v garáži před osvědčenou krabicí.
Marie Crossette, USA
Pokračování si přečtete příští týden.
Pražský spolek ochranců zvířat
Pujmanové 1219, Praha 4, (tel./fax: (02) 692 25 88, e-mail: psoz@asp.cz)
pořádá 12. UMISŤOVACÍ VÝSTAVU OPUŠTĚNÝCH KOČEK
na Pankráci, Pujmanové 1219, Praha 4 - od stanice metra "C" - Pankrác povedou šipky
v neděli 27.5. 2001 od 10.00 do 17.00 hodin
vstupné 1 kočičí konzerva
|
|
Prosba o pomoc při pozorování koček
Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
|
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.
|
Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 4.dubna 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.
