PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Jak jsme se přestěhovali (Hanka M.) / Po delší době o mých kočkách (Ivana Jirková) / Kočičí dospívání - část 1. (Marie Crossette) / Jak jsem si je přinesla (Romana) / Kocour zachránce (M.Šmídová) / Kočičí dospívání - část 2. (Marie Crossette) / Povídání o dvou bílých kočičkách z Brna (Eva Bartoňková) / Další kočičky po Italy (Hanka M.) / Jak s námi žije náš Noe (Jan Grill) / Jak k nám nedávno "přišla" Anabella (Milena D.)

9.8. ŽELVY
Setkání s kajmankou dravou (Marie Crossette)

2.8. KYTIČKY
Kde se hnete všechno kvete aneb chvála přírody v Izraeli - VIII. Arum palaestinum (Lumír O.Hanuš)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005

ŽELVY
Setkání s kajmankou dravou

Kajmanka dravá - anglicky Snapping turtle (lat. Chelydra serpentina) je želva, které je lepší se vyhnout. Tohle na pohled líné zvíře dokáže v ohrožení vystřelit neuvěřitelnou rychlostí i proti člověku a pořádně kousnout, nebo vyrvat kus masa!

Naštěstí kdo jednou kajmanku viděl, snadno jí pak i na dálku rozezná od všech ostatních želv. Kajmanka dravá má krunýř (karapax) nevýrazné hnědavé barvy velmi často obrostlý vodním mechem a se špičatými výběžky na jeho zadním okraji. Krunýř navíc vypadá, jako by se na želvě v dešti srazil, nebo se mu zastavil růst.

Jeho spodek žlutavé barvy dokonce tvoří jen jakýsi břišní kříž. Z malého krunýře ale téměř přetékají mohutné svalnaté končetiny a vyčuhuje pro želvy nezvykle dlouhý ocas. Její silný krk se na první pohled zdá krátký, protože želva ho má vtažený uvnitř krunýře a jeho kůže tvoří kolem hlavy široký varhánkový límec.

Při napadení ale želva bleskově krk vystřelí do nečekané délky, odpéruje se na všech čtyřech a celým tělem vyrazí vpřed. Hlavu má dost velkou s uhrančivýma očima, jejichž samotný pohled varuje před přiblížením.

Tahle sladkovodní želva "common snapper" žije v Americe všude, kde je stojatá voda s bahnitými břehy, kterým dává přednost. Protože se občas za potravou a za dostatkem vody přesouvá z místa na místo, je možné setkat se s ní i na suchu.

Želva dosahuje délky asi 45 cm a dospělí jedinci váhy až 22 kil. Kajmanka dravá je menší příbuzná kajmanky supí - "Alligator snapper" (lat. Macroclemys temminckii). Ta je největší sladkovodní želvou na světě, ale žije pouze ve vodě a jejím rodištěm jsou jihovýchodní bažinaté státy USA.

Může dosáhnout délky až 75 cm a váhy 70 někdy i více kil. Kajmanku supí jsem nikdy na vlastní oči neviděla a tuhle menší, kajmanku dravou jsem prvně spatřila před lety v zoologické zahradě.

Zato ve volné přírodě zde v Alabamě jsem se s ní už setkala dvakrát.

Poprvé to bylo před osmi lety. Jeli jsme s manželem brzy ráno po téměř prázdné dálnici, když jsem si všimla, že přesně uprostřed protisměrného dvouproudu sedí veliká želva. I z té dálky jsem si byla jistá, že je to nebezpečná kajmanka, ale přesto jsem jí nepřála smrt pod koly aut.

Naštěstí o několik metrů dál byla možnost otočení, což jsme také rychle udělali. Kolem želvy mezitím projelo několik aut, ale všichni řidiči byli natolik dobří, že se jí vyhnuli. Zastavili jsme při kraji jen pár metrů od želvy, která skutečně byla kajmanka a tak nastal problém, jak jí ze silnice odehnat...

Pro jakoukoliv jinou želvu bych bez váhání doběhla, zvedla jí do ruky a odnesla do bezpečí. Četla jsem, že "snapper" se dá přenášet za ocas, ovšem to znamenalo se k ní dostatečně přiblížit. Tahle kajmanka měla asi 25 cm dlouhý krunýř a podle toho musela i něco vážit. A navíc, jakmile mně zahlédla, začala se nebezpečně stáčet směrem k mně, takže jsem okamžitě tento způsob záchrany zamítla :-).

Rozhlížela jsem se kolem a zahlédla o kus dál pod stromem ležet poměrně silný asi metr dlouhý klacek. Doběhla jsem si pro něj a pak se s ním pokoušela želvu odehnat ze středu silnice. Jak se ukázalo, vůbec to nebylo lehké, protože želva, místo, aby přede mnou utíkala, cítila se ohrožená a rozhodla se bránit :-/.

Ani jsem si nemohla dovolit věnovat pozoronost zvyšenému provozu aut na silnici a nechala to na dobrotě řidičů, že se mi vyhnou... Vidět na silnici želvu tady není vůbec nic zvláštního, takže ani žádný "zvědavec" nezastavil. Spíše si pomysleli něco o praštěné ženské :-), která takhle riskuje a pokračovali v jízdě.

Kajmanka bleskově vyrážela proti klacku, kterým jsem se ji pokoušela dostat ze silnice a chytala jeho konec. Želva nemá zuby a tak sice klacek svírala čelistmi, ale ne dostatečně silně, aby se mi jí na něm podařilo odtáhnout stranou.

Když jsem se želvu snažila klackem "plácnout přes zadek" a tak jí popohnat dopředu, mrštně se točila a zase po něm chňapla. A s metr dlouhým a silným klackem se nedá tak snadno manipulovat jako s tenkým proutkem. Při každém výpadu želva poskočila na všech čtyřech vpřed rozevírala proti mně pusu a jasně bylo slyšet cvaknutí jejích silných čelistí.

Manželovi, který raději zůstal stát u kraje silnice se moje záchranná akce ani trochu nelíbila. Snažil se mně nejprve vystrašeným a pak i rozlobeným hlasem odvolat i když už mně znal, jak dokáži být v podobných situacích paličatá. Musím říci, že jsem ho tentorkát měla vyjímečně chuť poslechnout a želvu ponechat osudu, protože moje snaha odehnat jí do bezpečí se zdála beznadějná :-(.

Měla jsem pocit, že jí spíše dráždím a rozhodně jsem nechtěla přijít k úrazu - tedy od ževly, že mě také mohlo porazit auto jakoby mi v té chvíli ani nedošlo (manželovi pochopitelně ano!).

'Spodek' mrtvé kajmanky dravé - převzato z Internetu (18 kB)

Asi po deseti minutách "zápasení" se mi přeci jen podařilo různým pošťuchováním a krátkými posuny klacku s želvou na jeho konci zvíře odehnat ze silnice.

Jakmila želva ucítila trávu pod nohama, téměř se rozeběhla do mírného svahu na jehož druhé straně byly stromy a bažina. Počkala jsem, až želva zmizela z dohledu a pak sice trochu roztřesená, ale přeci jen spokojená jsem se vrátila k už méně spokojenému manželovi a pokračovali jsme v jízdě.

Podruhé jsem želvu zahlédla letos zjara. Tentokrát šlo o kajmanku mnohem menší, než byla ta první. Želva seděla kus dál od silnice nedaleko zatopené louky a moji pomoc nepotřebovala. Přesto jsem požádala manžela o zastavení, abych si jí alespoň mohla rychle vyfotografovat - s příslibem, že se budu držet zpátky :-).

Celá želva byla jen asi 20 cm velká, přesto působila nebezpečně. Otáčela po mně svoje maličké rozlobené oči a vypadala jen jen proti mně vyrazit. Takže nebyl žádný problém, dodržet ten slíbený odstup.

Udělala jsem přiložených pár fotografií a želvu nechala být.

Fotografii kajmanky dravé zespodu jsem našla na internetu. Nějaké zvíře jí muselo napadnout při snášení vajec - vedle mrtvé kajmanky jsou vidět i jejich skořápky.

Marie Crossette, USA

Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky