Jak k nám nedávno "přišla" Anabella
Když se v červenci odebrala moje Čikinka, moje kočičí srdíčko a zlatíčko ze všech nejzlatější, do kočičího nebe :-(((, byla jsem rozhodnutá, že si už další kočičku nepořídím. Jednak proto, že mi bylo jasné že jako ona nebude už žádná, prostě odešel s ní kus mého srdce a hlavě že jsem se bála, že případnou bolest z další ztráty bych znova neunesla.
Navíc jsem měla tři pejsky.
Z plánovaného ujmutí se jedné opuštěné fenečky, se totiž vyklubala fenečka "nadívaná" prostě porodila dvě malé děti - které už jsou dnes větší než ona, které jsme si zamilovali natolik, že jsme neměli to srdce je dát někomu nezodpovědnému - a Ti zodpovědní mají přepesováno a překočkováno.
A tak jsem si tedy řekla že tři pejsci jsou prostě dost na starosti, výdaje a radosti a že prostě žádná další kočenka nebude...
Dny kdy jsem se vracela domů z práce žádné klubko chlupatého štěstí mě nevítalo a občas netrápilo, byli ale tak prázdné :-(. A místo toho aby s postupem času tato bolest ze ztráty pomíjela byla čím dál silnější, až jsem nedokázala ani jednou doma nebrečet...
Jakoby proti mojí vůli, protože dodnes nevím jak jsem se tam dostala, jsem zabrousila na internetové stránky kocky-online.cz - jen tak se asi podívat na nějaké kočičí čumáčky.
A jen tak mimochodem tam narazila na kočindu, která mi na první pohled chytla svým drápkem za srdce. Ale pořád jsem byla víc než většinou svého já rozhodnutá že si žádnou vzít nechci. Že moje srdce ale bylo většinou svého já rozhodnuto, že bude moje jsem pochopila za pár dní...
Dva dny na to jsem se přihlašovala na stránky znovu, s tím že se jenom podívám jestli tam ještě je, přeci si jí někdo vezme ne ??? Je tak smutná a nádherná...
Vnitřně jsem se usnesla na tom že jestli tam bude ještě za týden, tak se na ní zeptám. Horečně jsem se přihlašovala každé ráno :-) s tím, že jsem si přála ať tam ještě je, nebo ať si jí vezme někdo moc moc hodný.
A byla tam a čekala na mě :-). A to už bylo rozhodnuto. Do útulku jsme zavolali, pro kočičku dojeli a i přesto, že se na nás za začátku moc netvářila, dnes už víme, že je naše, naše, naše...
A ona ? Ví to taky a víte co... je šťastná a my s ní. Máme jí dnes týden, a vnesla do našeho života zase slunce, radost a štěstí. A víte ještě co..., možná jí přineseme ještě kamarádku..., sice moje vnitřní já říká že tři psy a kočka stačí..., ale srdce... :-)
Na závěr musím ještě dvě poděkování
Naši novou kočičku - Anabellu Bellu máme z útulku Lucky pí. Zárubové. Je to pravá kočičí máma, a kočičky se u ní mají jako v ráji. Děkujeme za její lásku a péči co dává těm opuštěným chlupatým dětem. Byli jsme naprosto unešení harmonií jaká tam panuje. Kočičky jsou volně na zahradě, a je tam naprostá idilka. Díky!
A pak děkuji Tobě můj miláčku tam v kočičím nebi. Děkuji za ty nádherné roky, za Tvou lásku, za všechno to krásné čím si nám obohatila a prosvětlila náš život. Nikdo Tě nenahradí a ty to víš, protože si byla ta nejbáječnější a nejvyjímečnější kočička na světě.
Naše další kočička není místo Tebe, ale přišla po Tobě. Mám v srdci tolik lásky, že jí musím dát dalšímu opuštěnému tvorečkovi, který jí potřebuje. A děkuji Ti za to že jsem to díky Tvé lásce, a tomu cos mě naučila pochopila.
Doufám že se ze svého kočičího nebe raduješ s námi, s námi budeš navždy v našich srdcích a vzpomínkách. Miluji Tě a Ty budeš moje zlatíčko navždy.
Díky Tvoje panička,
Milena D.
