| |
31.5.
Jeremy - kočičí povídání 24 (Mirka Červenková)
30.5.
Vensy - odpověď na dotaz (Petra)
Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999
| |
Prosba
V sobotu rano jsem v Brne u hrbitova nasla malinkou kocicku. Ma asi 4 tydny. Byla ve velmi spatnem stavu. Hodne podvizivena, plna blech, s rymou, kaslem a teklo ji z oci. Stale ted spi a zotavuje se. Byla hodne vycerpana a podchlazena. Evidente minule deste travila venku.
Vzala jsem si ji k sobe a odblesila ji, dnes s ni jdu k veterinari a poradim se co dal. Zaplatim ockovani i odcerveni a ostani lecbu, aby byla kote jako lusk. Jenze si ji nemohu nechat. Bydlim v panelaku, v malem byte a jsem az do sedmi hodin kazdy den mimo domov. Mimo to mam velmi mnoho sportovnich zajmu a odjizdim temer kazdy patek z Brna pryc az do nedele.
Drive kdyz jsem bydlela s rodici v domku jsem kocky mivala a tak k nim mam velmi kladny vztah. Ovsem rodice jiz maji plny dum zvirectva.
Kocice rikam Antonina, takze Tonicka i kdyz pro ni by vic sedelo Bleska. Zatim na to stejne moc neslysi, tak je zmena mozna. Je bilo-strakata a moc mila.
Rada bych kocicku (kotatko) nekomu venovala, ozvete se prosim Dumce.
|
Jeremy
Kočičí povídání 24
Jsem si jista, že to byl on, s kým čekala naše malá Dorotka koťátka. A podle toho jak krásný to byl kocour, a Dorotka je také moc krásná kočička, musela by ta koťátka být přímo výstavní. I když pominu, že miniálně jedno koťátko by se stejně narodilo mrtvé, po návštěvě útulků pro opuštěná zvířata jsem zásadně proti jejich dalšímu množení, protože už teď většina těch zvířat, které naplňují útulky, nemá šanci najít domov.
Jeremy se u nás objevil začátkem jara. Byl to nádherný asi tříletý velký černý kocour s širokou hlavou, s bílými ponožkami a bílým čumáčkem. Byl to plašan, vždycky si počkal až trochu poodejdeme a teprve pak se pustil do přineseného jídla. Bíločerný kocourek Nosík, který taky bydlel už před jeho příchodem, mu s úctou uhýbal z cesty a čekal až se Jeremy nají a odejde. Ten tady nikdy nezůstával a po jídle odcházel někam ke škole.
Jednou v létě jsem kočkám nesla ven jídlo a Jeremy seděl pod stromem a z hlavy mu tekla krev po čumáčku a na kožíšek. Snažila jsem se ho nalákat blíž, abych se podívala, co se mu stalo, ale okamžitě zalezl pod auta a pak se dokonce asi 14 dní vůbec neukázal. Když jsme ho po pár týdnech znovu viděli, měl už napohled rány zhojené, ale v pořádku nebyl, protože chodil pomalu a byl ještě opatrnější než dřív. Doufali jsme, že příroda je ve věci kočičích úrazů mocná, a že se z toho dostane.
Jeremy k nám pak docela pravidelně chodil na jídlo a měli jsme možnost z určité vzdálenosti pozorovat jak se mu rána na hlavě hojí. Ale ani po dvou měsících jsem nemohla říct, že už to má zcela v pořádku. Asi tam, kam si kočky dosáhnou jazykem, tam si rány vylízají, ale na hlavě to nejde tak snadno. Hlavička pořád vypadala jako jeden velký strup, a čím později, tím častěji se objevovala krvavá místa. Dělalo mi to starost, ale co se dá dělat s takovým plachým zvířetem? Ani jsme se nesnažili chytit ho do odchytové klece, protože se nám z dálky vyhýbal a na jídlo čekal schovaný někde pod auty nebo v křoví. Začátkem podzimu jsme ho přestali vídat úplně, ale protože ty kočky se u nás zhusta střídají, nikdy se nedovíme, kam se po nějaké době ztratí.
Jednou odpoledne, bylo už počátkem října, přišla nějaká paní ze sousedního domu, že její psi na procházce vyčmuchali zraněnou kočku, že tam leží u školy, jestli bychom jí nemohli pomoct. Manžel vzal přenosku a za chvilku přinesl kocoura celého zakrváceného, který už neměl sílu se jakkoli bránit. Hned jsem začala shánět pana doktora Herčíka, ale ten měl nějakou velkou operaci a museli bychom dlouho čekat. Zkusila jsem zavolat nějakému veterináři na Hanspaulce, kam to máme taky blízko, ale ten mi při vylíčení situace vynadal, jak můžeme sbírat na ulici neznámé zvíře, že by mi nepřál, abych musela do nemocnice se vzteklinou, a že ho samozřejmě neošetří. To je zkušenost! Nakonec jsme našli ochotnou pomoc na veterině ve Stodůlkách.
Chudák Jeremy. Po svém letním úrazu se mu sice rána na povrchu zhojila, ale pod strupem se mu udělaly kapsy plné hnisu, které se táhly až pod ouška. Pan doktor mu rány vyčistil a zašil mu tam takové trubičky jako dreny, aby mu mohl hnis vytékat. Když nám ho po operaci vrátil, byla žalost se na něj koukat. Naštěstí spal a o svém trápení nevěděl. Odvezli jsme ho domů a zavřeli ho v přenosce do koupelny, kde měl klid a teplo a začali jsme přemýšlet co dál. Jednak jsme vůbec neuměli zacházet se zraněným zvířetem, které potřebuje zvláštní péči včetně píchání injekcí a další důležitá věc byla, že jsme doma měli říjného Jonáška, který neustále všechny kočky pral. Radili jsme se s paní Soběslavskou z P.S.O.Z. a ta nám nabídla, že se o něj postará. Druhý den jsme tedy nechali ještě jednou kocoura prohlédnout a ošetřit a odvezli jsme ho do útulku.
Za pár dní se kocour, který od děvčat, která se o něj v útulku starala, dostal jméno Jeremy, začal zotavovat. Když jsme se na něj za nějaký čas jeli podívat, měli jsme velkou radost jak krásně zase vypadal. Navíc ztratil i svou plachost a nechal se od nás i pochovat.
Začátkem listopadu pak Spolek pořádal jednu ze svých umísťovacích výstav, kde se Jeremyho ujala jedna moc hodná paní z vesnice nedaleko Příbrami. Další léto jsme se pak na něj jeli podívat a byli jsme šťastní, když jsme ho viděli. Žije v rodinném domku se zahrádkou ještě se dvěma psy a dalšími dvěma kocourky a spoustou hodných lidí a dětí a všichni ho mají moc rádi. Občas k nim zavolám, abych se potěšila jedním šťastně zakončeným příběhem zpočátku tak nešťastného zvířátka.
Mirka Červenková
Podle návodu v únorové Dumce čekáme s Dumkou na míry Vašich koček a kocourů (případně i s obrázky v JPEG) - momentálně mám míry na :-) 83 koček a 82 kocourů :-). (Míry a váha kočičky PTI převážila plichtu zase těsně na stranu koček :-).)
Děkuji všem, kteří délku koček již zaslali, i všem, kteří připojili k rozměrům nějaký mini-příběh či fotku. Těším se na další míry, váhy i obrázky nebo jejich zpřesnění, které postupně, jak se budou objevovat v Dumce, doplním do tabulky na speciální stránce. Kromě první části měření a čtvrtečního komentáře paní Crossette máme také druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý, osmý, devátý díl, povídání O Cirdovi, Quincy a Peggy a upřesnění Jak se měří kočky - ve velkém :-), desátý, jedenácty, dvanáctý, speciál 13-ti venkovních koček paní Janelové, čtrnáctý, patnáctý díl, doplněný poznámkami k měření koček, šestnáctý díl, doplněný návodem jak měřit kočky v koutku, sedmnáctý, osmnáctý, devatenáctý, dvacátý, jednadvacátý, dvaadvacátý, třiadvacátý díl, poznámka k měření a vážení od paní Crossette, čtyřiadvacátý, pětadvacátý díl a pak poznámka k Dumce a její váze. Jako poslední zatím vyšly míry a váha Micíka z Vinohrad.
Kdo v tabulce nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-).
Na další várku měr a vah se těší
Tabulka měr a vah vašich koček a kocourů.
|
|
