Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  KYTIČKY: Capparis spinosa (Lumír O.Hanuš)
 
12.4.
Můra - moje kočičí rodina - část 1. (Kamila)
7.4.
Mourin - kočičí historie naší rodiny - část 1. (Jana Biskupová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005

Můra - moje kočičí rodina
část 1.

Posílám obyčejný příběh, který znáte asi v mnoha verzích. Ale mějte se mnou trpělivost, technika a já jsou dvě rovnoběžky :-), tudíž se nemají šanci protnout :-))). Nevlastním ani počítač (píši v práci), hodinky, foťák. Chodím pěšky a užívám přírody za chůze. Digitál si půjčím, ale věřím, že to dám s lidmi dohromady. Šinto se před lidmi totiž schovává, jak pochopíte z její kapitolky - tak mám drobet komplikaci :-). Apropó - doufám, že i ta příloha je opravdu tady - dělám to poprvé, ale pro sichr to mám uložené... Tak se mívejte, přeji hezké dny, plná bříška, měkké polštářky a ruku na drbání :-).

Můra (13 kB) Během věcí událostí již vím, že lidi se dělí na pejskaře, kočkaře, "podobojí" a ty ostatní (to jsou alergici, astmatici a ti co mají rádi svůj nábytek :-)). Já patřím podobojí, ale nebylo tomu tak vždy.

Je neděle odpoledne, vcházím do pokoje s vonícím kafem - na posteli roztažená Darunka, u ní stočená Šintó, v křesle se válí Madalí, zpod záclony vyčuhují nohy Můry... Pokojem se line hlas nedělní pohádky, vůně tyčinek - doprčič, zase budu sedět v křesle - to si to kafe moc neužiju :-/.
Zkontroluji, jestli jsou dečky a polštářky na svém místě, to jest na těch nejnemožnějších místech jako jsou poličky, starožitný skleník, akvárko. Dřív to tak nevypadalo - na poličkách se skvěly sošky z Indie, Nepálu a dalších míst, kde jsem courala - pokoj působil exotikou a tajemnem.
To bylo před 2 lety, než se mým životem přehnala smršť a měla podobu mých krásných chlupatých dam :-), které nenápadně (ale určitě cíleně) vypracovaly byt do této podoby.

ALE JAK TO VLASTNĚ ZAČALO?
Když jsem se přestěhovala na vesnici, tak mi lidi vysvětlili, že a) bydlím sama, b) bydlím na konci, c) lidi jsou zlý, d) jsem sama = musím si pořídit psa. (a+b souhlasím, c je sporné, d = samotu mám ráda a věnuji se bonsaím a malování).

Tak jsem si pořídila psa.
Darunka je krásná howavardí slečna, je velmi rozumná, veselá a pako jako já :-). Kdyby tušila co jí čeká, asi by nechtěla od maminky a i ta by si rozmyslela, jestli mi jí dá. Bohužel tak neučinily ani jedna a tak jsme si s Darunkou žily jako v ráji a nic nám nechybělo. Hlavně ne kočky. Já se zařadila tímto k chovatelům psů a zdílela s nimi stejné problémy.
Ale pak se osud rozhodl, že to změní.

MŮRA ANEB KOČKU SI NAJDETE A NEBO ONA VÁS
Jednou v práci se na schodech couralo kotě, kolek uší pavučinky, bylo malé a roztomilé. Obyčejná kočka domácí, s krásnou kresbou po bocích, kteréžto se někdo zbavil tím, že ji vypustil do baráku plého kanceláří, snad se nějaký blbec najde...

Našel.
Nesviťte mi do očí (12 kB)
Dala jsem kotěti smetanu do kávy, kotě se stočilo do klubíčka vedle počítače a asi vědělo, že má vyhráno :-). Já to netušila, z šelem jem chtěla tak pumu, ale tu mi na vesnici nedovolí :-/. Nastala otázka, kam s ní. Vypustit ji uprostřed Prahy na ulici nelze - poradili mi: "Vem ji do krabice a vypusť u vás na vesnici, tam je plno baráků, někdo se ji ujme."
Nic netušící kotě jsme nandali do krabice od papíru do kopírky a já ho mňoukající odvezla na vesnici a vypustila. Ano, vypustila, ale doma uprostřed obýváku, otevřela dveře do zahrady a šla s Darunkou na procházku. Po návratu kotě bylo pořád v bytě a zvědavě si obhlíželo svůj majetek :-).
Darunka k mrňousovi lítla s jasným cílem vyhodit vetřelce, tak jsem ji vysvětlila, že to je koťátko a někde si hledá domov, tak ať ho nechá, je maličké a ono samo odejde - nesmí mu ubližovat. Daru pochopila, že to je jen přechodný návštěvník - kotě očuchala a natáhla se na gauč.
Kotě si přišlo obhlídnout tu obludu a šlo zkoumat celý byt. Mě to bylo jedno, kočku jsem nechtěla, postarám se o ni, než se někde ubydlí (jinde), ale nijak mi nepřekáželo. Akorát mi začalo vrtat hlavou, co mu dáme k jídlu, kdyby chtělo zůstat na noc. Mé znalosti byly omezeny na to, že kočka je šelma, pobíhá u baráku, loví myši, pije mléko a někteří lidé to vodí na vodítku (ale to nejsou normální lidé).
Kotě se mezitím přesunulo na zadradu a couralo za námi. V té době si asi spočetlo, že tady se bude mít dobře, zahradu a byt = super bydlení :-). Začala jsem hledat něco o kočkách na internetu, scháněla znalosti a literaturu.
Nejvíc se mi zalíbily stránky Dumky a tak jsem zde čerpala co se dá a bavila se různými příběhy, které byly vtipné, krásné a mě se netýkaly :-))). (???)
Můra si začala hrát (10 kB)
Aby to nebyl chudák ptala jsem se kotěte na jméno a vymyslela Murie. Všem to znělo vznosně, ale pravdou je, že nepoznám kočku od kocourka, tak jsem volila neutrální jméno :-). Teda dříve jsem nepoznala, od té doby se mé znalosti velmi rozšířily. Kotě se umístilo na křesílko a usnulo (byl srpen) v té chvíly již pevně rozhodnuté, že tuto adresu neopustí.
Já to jako fakt přijala až za pár dní, kdy mi došlo, že kotě je pořád u nás, přes den někde pobíhá a odpoledne čeká na terase až otevřu po návratu z práce. Začalo být běžné, že na procházku jsem šla já, velký pes a za námi dobíhala naše Murie.
V bytě jsme si nepřekážely, uznávám individualitu a volnost. Tak jsem kotěti dala na vybranou: buď odejde, nebo tu může zůstat, ale pak ať počítá s kastrací. Kotě zůstalo a vyrostla z ní chytrá a krásná dáma (samozřejmě kočka, abych měla zkomplikovaný život!), která se mazlí jen když chce, dělá si co chce (volat nemá cenu, přijde až sama uzná za vhodné), rozumí všemu.
Muríšek, Můra, Murdochaj - tak to jsou oslovení co zná.
Můra mžourá na žehlícím prkně (8 kB)
Můra nemňouká, sedne si ke dveřím a čeká, až půjdu okolo a vypustím ji ven. Můra se nechová, zásadně si na mě lehne, když telefonuju, abych nemohla mluvit. Je velmi chytrá - když slyší auto, zaleze do příkopu a čeká až bude klid.
Můra mi nosí i tři myši za den - jak mě miluje. Můru miluju i já, obdivuji ji a respektuji její volnost a jsem ráda, když se rozhodne, že nebudu telefonovat.
A kdy nastal tento zlom?
Na vánoce, kdy jsem začala řešit otázku, co s Můrou,až pojedu na vánoce k mámě, kde se všichni scházíme. Do té doby, když jsme s Darunkou odjely na víkend, tak Můra měla misku s jídlem u Dary v boudě a čekala až přijedem.
Ale teď je proboha zima a já se zblázním strachem! Kočka vydrží i v mrazu - říkaly lidé - to byli pejskaři. Kočkaři mi naopak líčili, kolik koček v mrazu zmrzlo. Ale já již veděla, že i kdybych měla ledního medvěda, tak ho rvu z nory a převážím v mrazícím boxu :-).
Zase jsem lítla na internet a pročítala, co v takovém případě dělat. Bože, oni jsou kočičí záchody! Zakoupila jsem. Přepravují se v přenoskách pro kočky - měla jsem si tele koupit větší, ale to jsem netušila. Stala jsem se vášnivou čtenářkou kočičích stránek a sbírala vědomosti.
Číst, číst, číst.
Na terásce zleva: Můra, Madalí a Šinto (15 kB)
U mamky jsem Můru vypustila z klece (cestou byla klidná, stačilo, že viděla na Darunku) a postavila ji dle vyčtených znalostí do kočkolitu a trnula. Můra vyskočila, prohlídla si nové místo a šla se způsobně vykakat do kočkolitu.
A já fascinovaně zírala na tu dokonalost s jakou pochopila, že tu nemá nic zničit, jak se smířila s tím, že bude někde jinde, ale asi ji stačilo, že jsme tu taky. A já měla z ničeho nic kočku domácí, která si hrála s ozbobami na stromečku, dokud se ji nepodařilo je schodit :-), nevadilo jí, že nemůže ven, nechodila mámě po stole (doma dělá běžně).
To byl ten moment, kdy jsem se zamilovala do koček a osud, ten lišák, se smál a mnul si ruce :-/. Já se stala doživotní majitelkou Můry - kočky venko-domácí a netušila, že tím to teprve začíná.
Ale to je další kapitola - První kočka si tě najde - druhou si pořídíš sám...

Kamila a s ní Darunka, Můra, Šinto a Madalí          

P.S.: Dumka už taky uveřejnila nultou část mého povídání - Moje zvířecí (kočičí) rodina.
 

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední předloňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Loni k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Popelka (7 kB)
Popelka hledá domov
Asi před 1/2 rokem na jednom z našich překladišť odpadu (pracuji v Technických službách) vysypali popeláři z auta s odpadky želvovinovou kočičku. Byla přítulná, a tak ji tam začali krmit zbytky z obědů a pod.
Když jsem se o tom po nějaké době dozvěděla, posílala jsem jí každý týden kočičí krmení, aby chudák nějak zvládla poměrně dlouhou a studenou zimu.
Domů už ji přibrat bohužel nemůžu, a tak jsem si myslela, že ji nechám na jaře vykastrovat a vrátím ji zpět na překladiště. Původně jsem si totiž myslela, že je zvyklá na volný život a život třeba v bytě by byl pro ni vězení. Prostě že to bude kočička "firemní" :-).
Při kastraci a následné rekonvalescenci u kamarádky se ovšem ukázalo, že kočička je mazel domácí, vůbec jí nevadí, že nechodí ven, pouze se bojí psů, na které asi nebyla zvyklá a kamarádka má bohužel tři.
Kočička je zatím stále u ní, i když v provizorních podmínkách, protože musí být stále oddělená od pejsků. Přišlo mi skoro líto takovou kočičku vracet na překladiště. Když pominu to, že v zimě je mi jí tam hrozně líto, může tam také přijít k nějakému úrazu, jelikož se tam pořád motá spousta kamionů, nákladních aut a pod. Mám to taky poměrně daleko každý víkend ji jezdit krmit, a pokud bych změnila zaměstnání, tak by toho taky číča asi k snědku moc neviděla - no, holt popeláři mají na krmení zvířat (obzvláště nevlastních) jiný náhled ;-).
Proto: Kdyby měl někdo zájem o kastrovanou, očkovanou a odčervenou želvovinovou kočičku (pracovně nazvanou "Popelka" - podle popelářského dopravního prostředku, kterým k nám přijela, ať volá 776 767 570 - Šárka Klicperová, Pardubice. Dovoz zajistím!
Číča by určitě byla vděčná za jakýkoliv láskyplný domov ať už pouze v bytě, nebo ještě lépe v domečku :-)
Hledám hodného člověka,
Žofka - v popředí - a Myška odpočívají (6 kB) Myška ve střehu (6 kB) který by se ujal dvou koček po mé zesnulé mamince. Žofka – mourovaná, plachá a klidná, stáří 10 let; Myška – tříbarevná, mazlivá a zvědavá, stáří 5 let. Rád budu do konce jejich života výrazně přispívat na jejich klidné dožití s podmínkou občasné (nikoliv časté) návštěvy.
Obě byly na maminku velmi fixovány, v současné době se vzpamatovávají z její ztráty. Jsou prozatím nekastrované (maminka si to nepřála) a mají očkovací průkazy, v současné době čekám na vhodnou chvíli pro jejich nové přeočkování a posléze kastraci.
Přivítal bych, kdyby obě kočky mohly zůstat spolu a přidám k nim i kočičí WC a přepravku na přenášení. Bohužel se jich z rodinných důvodů nemohu sám ujmout a prozatím se o ně starám každodenním dojížděním.
Děkuji za pomoc s umístěním Robert Kania, Praha 8, tel.: 608 829 597.          
 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci