Co nového přes léto v kočičí říši
U mých domácích kočiček se zas tolik nezměnilo. Jen Markétka je teď kočka zlobivka, neposlušná a rozdováděná. Jenže je z ní takový mazel, že by jí člověk odpustil cokoli :-). Když už zlobí moc, vezmu postřikovač na kytky - a je z ní v tu ránu hodná kočička :-), která snad zlobit ani neumí :-)).
Nejposlušnější je paradoxně Filípek, který přiběhne na zavolání a chodí za mnou jako černé svědomí. Šimon je prostě pecivál a je to na něm vidět. Přestože jí z mých "drobečků" nejméně, je z něj koule :-) na nožičkách. Ale čilá, když zapomene na svou vážnost a rozdovádí se :-).
U venkovních kočiček je nového dost.
Psala jsem o tom, že se Mourek vrátil. Ale jen na velice krátce, pak zmizel už na trvalo :-(. Připadá mi to, že se přišel rozloučit :-(. Myslím, že milého Mourečka už neuvidím, a je mi to líto...
Ani Panenka, vlastně její koťata, nedopadla nejlépe. Prostě začala kašlat a zmizela. Panenka v srpnu čekala další rodinu. Už poslední, pak jí odchytím, a půjde na kastraci. Ze tří vrhů, o kterých vím, nepřežilo ani jedno kotě. Přitom ale Panenka vypadá spokojeně a zdravě, nevím, čím to může být, Lízinka odchovala vždycky všechna mrňata.
Teď už se nedá nic dělat, ale to je poslední vrh, který jí čeká. Panenka se už ochočila natolik, že si vyskočí na zídku, natáhne tlapky, opře si je o mne, a otírá se mi tlamičkou o bradu, případně se mi trefí čumáčkem do oka. Chodí mi pravidelně naproti, jinak zabrala Lízino bývalé území.
Chodí tam také dva černí kocouři. Je zajímavé, že s jedním je Panenka velký kamarád (nejspíš je to i "pachatel" koťat), na druhého občas pěkně vyjede. Tenhle kocour je ale krasavec. Velký štíhlý s dlouhýma nohama a dlouhým, frajersky zakrouceným, ocasem, prostě malý pardál :-).
A tenhle kocour už si na mne zvykl, takže se hlásí spoustou řečí, bere si ode mne maso z ruky, dokonce se nechá i pohladit. Podle bílého flíčku pod krkem mu říkám Mašlička. Je to legrační, dostává svou večeři pod keř, takže je ve stínu, jen dvě svítící oči ukazují, že tam je :-). Když je zavře - není kočička :-). Ale, když přijdu blíž, hned vyjde ven a hlasitě mi něco povídá.
Ten druhý, Panence sympatičtější, je drobný černý elegán, opatrný, víc jak metr a půl se ke mně nepřiblíží. Zatím, doufám, že i to se časem změní.
Ještě se musím zmínit o kunách. Moc bych za to nedala, že jsou většinou pachateli zmizení Panenčiných koťat :-(. Občas nás některá pozoruje zpoza keře, nebo ze zídky. Znají mě, tak se zas tak moc nebojí. Navíc se také s gustem přiživují v kočičích miskách, stejně jako místní ježci.
Kuny, když běží pod auty, cvrlikají jako pták. Zní to jako pěnkavčí "pět peněz" a já podle toho poznám, že je kuna nablízku. Celkem tam vídám tři. Každá je jiná, tak už je od sebe rozeznám. Nedávno jsem zas pozorovala jednu z nich, která běžela, tak dva metry, okolo mne, ale tentokrát vydávala úplně jiný zvuk, spíš jemně cvrkala jako cvrček. Šla jsem se tedy za ní podívat a rychle jsem zjistila proč. Pod keři se objevila dvě kuňata, která běžela mámu uvítat. Proto ta změna kuního "povídání".
Ivana Jirková
Poznámka: Od paní Jirkové už nemám žádné fotky, proto jsem použil ty, které mi nedávno poslal Bohumil Čapek. Je na nich krásná, ale plachá kočka běhající i lezoucí :-) po jeho zahradě... Ferda
