Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: ŽÁBY: Zatoulaný žabák (Marie Crossette)

14.8.
Kočička Smoky - že by Korat ? (Marie Crossette)

13.8.
Není kocour, jako kocour, některý je kočka (Ivana Jirková)

Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Kočička Smoky - že by Korat ?

Náhoda tomu chtěla, že i naše druhá kočička - Smoky, stejně jako Dixie, musela mít asijské předky. Obě kočky mají delší těla, trojůhelníkové obličeje, větší zašpičatělé uši a hladkou, krátkou srst.

Oproti Dixie má Smoky ke své malé hlavičce trochu neúměrně delší tělo, její čumáček je trochu špičatější a ušiska trochu větší. Když Smoky veterinář viděl poprvé tak o ní prohlásil, že má v sobě krev buď ruské modré nebo barmské modré kočky.

Smokyn kožíšek je šedivý, ale když na něj v určitém úhlu dopadne světlo, opravdu krásně hází modrý odstín a zároveň se zatřpití i konečné chloupky jejích pacek, oušek a čumáčku. V tu chvíli se Smoky - Popelka jako zázrakem promění v překrásnou kočku :-).

Jak Smoky dorůstala, došla jsem k přesvědčení, že spíše než tu ruskou a barmskou krev, v sobě bude mít něco z poměrně málo známého kočičího plemene - korat. Mimo jiné i proto, že historie tohoto plemene se mi líbí :-).

Kočka korat pochází z Thajska, kde žije již po staletí a kde byla pojmenována podle tamní provincie Korat. V Thajsku je ale více známá pod jménem Si-Sawat a je považovaná za kočku, která přináší štěstí (si = kočka, sawat = štěstí, hojnost). Tato kočka se v Thajsku údajně nedá koupit, může být pouze darována - asi jako se nedá koupit štěstí.

Kočku korat tam dostávají darem vysocí státníci a politici, je přinášena jako důkaz přízně přátelům a párek těchto koček je oblíbeným svatebním darem novomanželům. Do Ameriky se plemeno těchto koček dostalo až teprve v roce 1959 jako dárek pro paní Johnsonovou.

Té se za celou dobu jejího šestiletého pobytu v Thajsku nepodařilo tuto kočku koupit. Nakonec pro ní její thajští přátelé získali mladý párek, který paní Johnsonové do USA poslali. Ona s ním pak začala chov tohoto plemene v Americe a odtud se později rozšířil i do Evropy.

Podle popisu je kočka korat střední velikosti, silného a svalnatého těla. Oči má zelené a krásně jasné. U mladých koček bývají oči nejprve barvy žluté až jantarové a často trvá celé čtyři roky, než získají svoji konečnou barvu.

Temperamentem je kočka korat přitulná, klidná, rychle přilne ke svým pánům a má ráda děti. Velice ráda se mazlí a nechává hladit. Je inteligentní ,ale nesnáší hluk a nemá ráda cizí lidi. Proto se tyto kočky musí pro případné výstavy trénovat již od malička, aby si zvykly na výstavní ruch a na cizí lidi.

Zrak, čich a sluch má tato kočka nanejvýš dokonalý a je skvělý lovec. Barva jejího kožichu je pouze "modrá", každý konec chloupku má štříbřité zakončení a celý kožich je jakoby obestřen svatozáří.

Smoky je bezesporu "špinavá" korat, protože její ocásek má několik sotva viditelných černavých prstýnků, ale její tělo je celé šedé s již zmíněným modravým nádechem. Oči nejsou čistě zelené, ale takové chameleonské, někdy zelenavé, někdy hořčicové (odborně asi jantarové) barvy. Jsou to ale oči krásné a její kukuč je neodolatelné.

Co mně ale nejvíce přesvědčilo o tom, že Smoky má koratské předky je její hřbet a její ocas, které jsou přesně takové, jak je uvedeno v odborném popisu tohoto plemene. Smokyn kožíšek totiž tvoří na zádech "hřbet", takovou nadzvednutou hranu a trochu to dělá dojem, jakoby kočka byla stále mírně zježená.

Její ocas se na první pohled zdá úplně stejný jako ocásek Dixie, rozdíl se pozná až podle hmatu - ten Smokyn je u kořene podstatně silnější. Když přejedu Smoky rukou po hřbetě až ke kořenu ocásku, jeho síla mně tam až zarazí. Na dotyk totiž připomíná spíše dobytčí oháňku, než kočičí ocásek.

Všem kočkám přechází kůže hřbetu do ocásku, který se tak zdá u kořene na pohled široký. Smoky má ale u kořene i silnou kost, která se postupně zužuje až do hodně špičatého konce. Rozdíl v síle její kosti ocásku u kořene je proti Dixině celých jeden a tři čtvrtě centimetru, což je při stisknutí rozhodně poznat.

Rozdíl jsem si změřila za velkého nesouhlasu obou koček, vůbec se jim nelíbilo, že jim centimetrem šmejdím "kdesi", vlnily se, uhýbaly a moje počínání považovaly za velice nedůstojné :-/.

Také svým charakterem Smoky připomíná kočku korat. Z cizích lidí má strach, ale k nám přilnula až dojemnou láskou. Z plachého kotěte se stala nesmírně přítulná kočka, která miluje hlazení a drbání při nichž tak blaženě a hlasitě přede, že téměř chrochtá.

Do náruče se ale stále zvedá nerada. Sice se nesnaží z objetí vyprostit, ale je vidět, že tenhle způsob mazlení mít nemusí. Zato se s velkou chutí natáhne na zem jak dlouhá, tak široká, prokrucuje se, otáčí na nás ta svoje kukadla a čeká, až k ní poklekneme a začneme jí hladit :-).

Musí nás stále mít na očích a po bytě za námi chodí, jakoby se bála, že jí někam utečeme. Všechny spodní rohy bílých stěn v našem domě musím čas od času umýt, protože jsou do nich doslova vmasírované černé pruhy. Ty dělá hlavně Smoky, když se vlnivě potácí od rohu k rohu jako opilá a žadoní o pohlazení.

Ve svých třech a půl letech je stále hravá jako malé kotě. Hrát si s lidmi je ochotná kdykoli, je-li ke hře svolná Dixie, honí se s ní, ale vystačí si zcela dobře i sama. Někde si najde míček nebo bambulku, které pak honí po chodbě, pere se s kožešinkou, nebo jen tak lítá po domě, jakoby měla blechu v kožichu.

Občas jí to chytne :-) a "skáče po zdi". Nevím, proč to dělá, ale musí jí to bavit. Z neznámého důvodu začne vyskakovat proti zdi, jakoby se na ní chtěla celá přilepit, přední nohy široce roztažené. Vždycky povyskočí, plácne sebou proti zdi, mrskne ocasem, zavrká, popoběhne o kus dál a celou "hru" opakuje...

U Smoky mně udivuje ještě jedna věc. Jako kotě se v garáži naučila velice rychle slyšet na svoje jméno - asi se jí hned zalíbilo! Venku pak na zavolání vždycky přiběhla, ale nikdy se nedala chytit. Ovšem dříve jsem musela zavolat třeba několikrát, než se Smoky ukázala. Zato teď už přes rok Smoky venku poslechne na první zavolání, až je to neuvěřitelné! Stačí, když vystrčím hlavu ven ze dveří a pouze jednou jedinkrát zavolám její jméno, nemusí to ani být hlasitě.

Pak už stačí jen počkat.

Během okamžiku vidím kočku pádit přes trávník, nebo se začnou hýbat větve keře, v jehož husté koruně Smoky ráda lehává a teď se co nejrychleji snaží slézt. Kočka ke mně peláší a při tom pomňoukává, jakoby volala "vždyť už běžím, jen ty dveře nezavírej!"

Chycení do náruče se brání, ale u dveří buď zpomalí k pohlazení za svoji poslušnost, nebo jen rychle proběhne do domu.

No tak řekněte, kdo by neměl rád takhle milou a poslušnou kočičku, zvláště, když se o ní již staletí traduje, že přináší štěstí ? Tahle ho s sebou před skoro třemi roky určitě přinesla a doufám, že se nás ještě dlouho bude držet jak to štěstí, tak i jeho nositelka.

Marie Crossette, USA

P.S.: Ještě dodatek o kočičích očích. Přestože jsem si myslela, že mám kočky dokonale "okoukané", teprve asi před půl rokem mě to náhle "ťuklo", že s barevností kočičích očí je to vlastně úplně opačně, než u lidí? Tedy, že u koček barvu očí určuje "bělmo". To je u všech lidí naopak neměnně bělavé a teprve jejich zřítelnice- panenky jsou různobarevné. Kočičí panenky jsou vždy černé a velice "pružné" - tedy kolikrát za denního světla jsou to jen takové úzké škvírečky, že se jeden diví, jak kočka vůbec vidí a naopak jejich "bělomo" má ty barevné odstíny. Jak je možné, že mně tohle došlo až teprve teď ???

Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Letos zatím poslala povídání jen paní Klára a jmenoval se Kočičí chutě (a nechutě).

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování (a letos první) týkající se vážení a měření najdete hned 17.července 2003, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Koťata k umístění do dobrých rukou (9 kB) Nový domov u laskavých lidí hledá 22 kočiček, o které se stará paní Blažková z Jirkova na chomutovsku. Kočičky, mezi nimiž je i mohutný "sibiřák", perská činčila a krásná dvouměsíční koťátka, jsou vakcinované, kastrované, zvyklé na domácí prostředí. Telefon na paní Blažkovou je 732 201 686, ale pozor, zlobí ji baterka, takže domluva může být složitější. Paní Blažková ocení i materiální, případně finanční pomoc.

V Praze 6 na Hanspaulce se zběhla kočka Stalo se to 21.7.2003. Je jí 8 let, váží kolem 3 kg. Je celá černá s malým bílým slintáčkem pod krkem, má hodně huňatý ocásek i celou srst. Je to kočka domácí, kteřá nechodí ven, takže nezná okolí a proto asi netrefí domů. Jmenuje se Jácinka, když chce tak na to i slyší. Má ráda olivy bez pecky, kukuřici a protože ostře sleduje televizní reklamy, tak taky Whiskas - ostatní kočičí krmivo pořádá s despektem, ale kyž je hlad... Kontaktní telefon 604 312 812. Děkuji! Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky