| |
III. Znovu se rozrůstáme, aneb porevoluční kůň a kočičí populační exploze
Motto: Dlouho se zabývám myšlenkou, že i já napíšu do své oblíbené Dumky své kočičí zkušenosti a příběhy. Ale času je málo a voda stoupá, jak praví klasik... Když jsem Dumku objevila, měla jsem 6 koček a pocit, že to trochu přeháním :-).
Dnes jich je 10 (ale už jich bylo i 13) a v mých pocitech převládá odevzdání se osudu, protože Dumka jasně dokládá, že nejsem sama, že podobně postižených, kteří propadli kočičímu šarmu, jsou jen u nás stovky a celosvětově tisíce, a že je to dobře. Že to vypovídá o dobrých lidských vlastnostech, soucitu, lásce, zodpovědnosti. O lidech, kteří nejsou lhostejní. Zdá se mi, že právě tyhle vlastnosti dávají světu naději do budoucnosti. |
Nějakou dobu poté, kdy k nám přišla Kráska, jsem stavila kulaté jubileum. Tehdy jsem jezdila už 10 let na koni. Hrozně ráda, ale hrozně mizerně. Začínala jsem pozdě a žádné zvláštní vlohy pro sportování jsem nikdy neměla. Právem byste se mohli ptát, proč jsem tedy s něčím takovým začínala. Mým koníčkem už od dětských let byli Indiáni. A každý Indián přece jezdí na koni!
Takže v rámci rozšíření svého indiánského vzdělání jsem na svá stará indiánská kolena začala studovat ten přetěžký předmět jízdy na koni. Doznávám kajícně, že jsem zkoušela v životě ledacos, ale horší výsledky jsem měla už jen při hře na piáno a v psaní na stroji :-). Přesto jsem tajně doufala, že si jednou pořídím vlastního koně. Taky jsem na něj pilně střádala.
A pak se mi náhle naskytla možnost koupit si svou oblíbenou starou kobylku z jízdárny - na dožití. Vše šlo ráz na ráz a najednou jsem byla majitelkou koně. V takovou chvíli se život neuvěřitelně změní hned dvojím způsobem. Jednak se bezvýznamná děvečka ze stáje stane v jediné chvíli vévodkyní Zaháňskou, nejkrásnější pohled na svět z koňského hřbetu získá novou a netušenou dimenzi, protože vlastní kůň je něco úplně jiného, než kůň z jízdárny, zároveň ale dosavadní existence, beztak neustále se zrychlující, se posune kamsi do oblasti nadsvětelných rychlostí.
Péče o psa či kočku může být leckdy náročná, náročnost se samozřejmě zvyšuje se zvyšujícím se počtem jedinců, ale zpravidla je člověk chová doma. Proto, ať má sebevětší honičku, probíhá převážně na dvou rovinách - v práci a doma. Jedinců, vlastnících koně a současně vhodnou nemovitost, kde jej lze ubytovat a současně tam bydlet, je žalostně málo...
A tak, ačkoli je největším požehnáním, vlastníte-li zvíře, mít je u sebe co nejvíc a co nejblíže, abyste z něj měli ten správný požitek, jste u koně odkázáni na vhodné ustájení.
Můj život se ze dne na den začal odehrávat ve třech rovinách, neboť jsem poletovala mezi zaměstnáním, tehdy stále náročnějším, beznadějně pustnoucí domácností a jízdárnou, kde čekala má koňská láska Siréna. V cizině se na dotaz: "Jak se máte?" odpovídá "Děkuji, dobře." V Čechách se na stejný dotaz vžila odpověď "Nestojí to za nic!" Já jsem tehdy obvykle odpovídala "Nevím, pospíchám tak, že už se ani nepotkávám!" :-)
Zážitky z učednických let v jezdeckém oddíle, okamžiky strávené na koni i pod koněm by také vydaly na tlustou knihu. Ale já se vrátím k našim domácím miláčkům. Moje kariéra majitele koně byla osudem načasovaná velmi přesně. Koncem března přišla ta historická šance, koncem dubna jsem Sirénu koupila a tím momentem už jsem byla až po uši ve víru událostí...
A tak se stalo, že jsme Krásku neuhlídaly.
Ztratila se jen na jediný večer a my jsme dlouho doufaly, že to nebylo v kritickou dobu, ale ukázalo se, že jsme se velmi mýlily. Po určité době chudinka Kráska připomínala kulatostí doslova kopací míč. Vytrvale se chovala u maminky a mazlila se a předla. A my jsme počítaly pořád dokola, kdy vlastně máme koťátka očekávat, ale nějak jsme se nemohly dopočítat. Nervozita rostla a rostla.
Nakonec se ukázalo, že naše Kráska je kočička nesmírně zdatná, o účelnosti a užitečnosti naší pomoci a spolupráce nemající valné mínění. Pro pelíšek si vybrala úkryt za kredencí, místo takřka nepřístupné, odkud jsme ji i s koťátky jen těžko dostávaly. A celkově se projevila jako údernice, protože koťátek bylo napoprvé hned šest. Byly to úplně maličké mokré myšičky.
Jedno z nich, to nejtmavší, zřejmě vdechlo plodovou vodu, dusilo se a navíc stále krvácelo z pupíčku. Zkoušela jsem kdeco, ale nic nepomáhalo. Někdo ze známých mi radil dlouho předtím, než se koťata narodila, že přebytečná nebo neduživá je nejlíp rychle utopit, aby se netrápila. A nejlíp prý v teplé vodě. Bylo mi hrozně těžko, ale nebylo komu ten hrozný úkol delegovat. Natočila jsem teplou vodu a s těžkým srdcem šla topit koťátko, to nejkrásnější...
Ale kotě v té teplé vodě ožilo a začalo bojovat. Krvácení se okamžitě zastavilo, dýchací cesty se tím surovým způsobem propláchly a malý organismus se zmobilizoval. Vytáhla jsem je, položila k ostatním a když koťatům oschly a načechraly se kožíšky, už mezi nimi nebyl žádný rozdíl. Všechna hned prozrazovala, že jejich největší zájem je a hezkou chvíli zůstane maminčino mlíčko :-).
Kráska byla krásně stříbřitě mourovaná, tatínek, jak se později ukázalo, byl krásný okatý mourák z blízkého sousedství, a tak všechny dětičky byly mourovaté, až zrak přecházel :-), byť bylo každé trochu jiné. Nebýt Zevrátka a Hubičky, mohlo to u nás být jako u Červenků :-).
Dospělí kocouři nedávali najevo ani zvláštní nadšení, ani nenávist, ale trochu zahlíželi. Kráska se sice od dětiček skoro nevzdalovala, ale zdálo se, že si prostě užívá svou rodinku, nikoli že ji brání. Vytrvale své mourky krmila, olizovala a předla jim tak vytrvale, že od čtvrtého dne začala příst i koťata, slabounce sice, takže nebylo snadné to zaslechnout, ale při opatrném dotyku byly vibrace spokojenosti :-) jasně citelné.
Růža Vaništová
Pokračování někdy příště.
P.S.: Můžete si přečíst i první dva díly vyprávění, který vyšly v dubnu a jmenovaly se I. Jak jsme přišli ke kocourovi a II. Kocour předrevoluční.
Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...
Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.
Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Letos zatím poslala povídání jen paní Klára a jmenoval se Kočičí chutě (a nechutě).
Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.
Hledá sa trvalý domov pre jednu úžasnú mačku
Týmto článkom by som chcela nájsť konečne trvalý domov pre jednu úžasnú mačku, ktorá sa ale asi nenarodila na šťastnej planéte - jmenuje sa Flóra.
Všechny informace o Flóře vyšly v úterý 10.6.2003 v Dumce.
Ak by sa u vás našlo miesto pre prítulnú a milú mourinku a ste si istí, že by ste jej dokázali poskytnúť už trvalý domov a hlavne lásku, moc by ste jej pomohli. Čaká na vás v Prahe na maile Sylvia_S@seznam.cz alebo na mobile 777 850 740. Sylvie
|
Hledá se bílomourovatý kocour Vojtíšek
Od pátku 23.5. postrádáme bílomourovatého kocourka Vojtíška, který se nevrátil z procházky. Kocourkovi jsou asi dva roky, je plašší, kastrovaný, drobnější postavy s "cvikem" na pravém oušku. Čelákovice, Praha východ.
Pomozte prosím! Kontakt: 607 538 486 - Marcela, 728 127 477 - Pavel,
marci_p@email.cz. Můžete se podívat i na větší fotografii Vojtíška.
Hledáme nový domov pro kočičky a kocoury
2letá rezavá kočička s bílou náprsenkou
2letá tříbarevná kočka (májovka)
2letá mourinka
2letý rezavý kocour
10měsíční "van" kocour (bílý s několika rezavými skvrnkami)
10měsíční bílorezavý kocour
Tyto kočičky hledají nové bydlení proto, že jejich majitelka onemocněla rakovinou plic a uvěřila "zaručeným informacím" spoluvesničanů, že za to mohou právě kočky. Její dcera, která se teď o kočky stará, má na tento vrtoch svůj názor, nechce však matce v její nemoci odporovat. Kočky nechala naočkovat, kastrované nejsou.
Pokud byste chtěli těmto "adeptům na útulek" pomoci a dát některému z nich nový domov, kontaktujte paní Žalskou (dcera) na tel. 732 139 829.
Více informací najdete stránkách Libereckého mikroazylu pro kočky.
|
|
Hledám hodného páníčka či paničku
pro tříbarevné koťátko (prostě celá Dumka - no ty barevné skvrny má přece jen trošku jinak...), má to ale jeden háček. Kočička je od pravé vesnické myšilovky (výborné - chytí i krysu nebo lasičku) po mamince bude mít určitě milou povahu a bude chytrá až vychytralá.
To je tak, když se kočičky na vesnici nenechávají kastrovat a pak to takhle vypadá. A já lituju úplně každý zvířátko a malý kotátko, však si to dovedete představit! Jenže vysvětlujte tohle lidem, kteří podle této šablony žijí už léta. Koťata se topí a to jsem vždycky vnímala jako tragédii. Dodnes si pamatuju ty pocity, které jsem měla jako malá holka. Hrůza. Veterinář pro kočku - to neexistuje!!!
Ale na toto téma jsem již četla několik článků v Dumce a tak přeju všem dobrým lidem, ať mají zdravý rozum a soucit s kočičkami. Protože kočky (aspoň ta naše, která nás má "na háku") jsou chytřejší, moudřejší než lidi.
K odběru bude za 6 - 8 týdnů, narodila se minulou středu. Chce-li někdo kočičku na vesnici nebo má-li odvahu z ní udělat "domácí číču", ať se mi ozve na Dumku.
Moc děkuji Renata z Pardubic
|
Čiku hledá nový domov
Jmenuji se Čiku (přikládám foto), jsou mi necelé 3 roky. Spokojeně jsem žila u svých páníčků, ale teď jejich 1,5 ročnímu mrňousovi našly u paní doktorky alergii na číči a rybičky a nějaká další zvířátka. Rybičky se dají pryč snadno (o to bych se i postarala :-)), ale já bych se ráda dostala k někomu hodnému. Jsem čistotná, přítulná, kastrovaná, čistě bytová kočka (panička někdy tvrdí, že jsem trochu víc na "chlapy"). Dostala bych s sebou prý kompletní kočičí výbavu. Páníčkové mne bohužel nemohou dát někomu v okolí.
Ráda bych se dostala k nějakému kočkomilovi. Jinak budeme samozřejmě hledat nějaké bydlení i tady v okolí (mimo internet :-)).
|
|
Hledá se nový domov
pro asi !!! dvacetiletou kočku, která žije na jednom brněnském sídlišti a hrozí jí utracení. Informace na tel.čísle: 547 212 303 po-pá 8:00 - 14:00 nebo E-MAIL: helaza@msn.com |
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.
|
|
|
