Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Pohlavní otázky (George Švehla)
 
2.4.
Kočičí metamorfózy (Ivana Jirková)
1.4.
Jak si Zrzeček svoje mužství zachránil (Jana Šnebergrová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Kočičí metamorfózy

Čím déle mám možnost kočky poznávat, tím menší mám pocit, že je opravdu znám. Ne nadarmo jsou považovány za tvory tajemné, s až nadpřirozenými schopnostmi. Jedni se jim kořili, třeba staří Egypťané, jiní je zatracovali. Proto asi má každá správná čarodějnice na rameni kočku :-). Musím přiznat, že mně osobně je bližší postoj Egypťanů, považuji kočku za vzor dokonalosti.

Za svůj život jsem měla a mám, kolem sebe stále nějaké číči a číčáky, takže objektů na pozorování (a porovnávání) bylo vždycky dost. Zažila jsem dlouhou řadu všech možných pouličních koček, které se tvrdě probíjely životem, ale s takovou chutí do života, že bychom jim ji my lidé, mohli jen závidět. A brát si z nich příklad.
Na rozdíl od psa, který člověku důvěřuje (pokud to není "zkažený" pes), důvěru kočky si člověk musí zasloužit. Nikdy jsem nepochopila, podle jakého klíče kočka určuje, komu věřit a komu ne. A kdy je ta správná hodina "H", aby Vás vzala na milost.
Zažila jsem to se svými pouličními strávnicemi mockrát. Jeden den Vás ještě k sobě nepustí na kratší, než "bezpečnou" vzdálenost, což je tak metr, metr a půl, a druhý den Vám běži naproti a otírá se Vám o nohy, jako by jste k sobě patřili odedávna :-).
Markéta a Šimon mezi oknem (10 kB)

Mockrát už jsem psala o svém "domácím" kocourovi Šimonovi. Přišel k nám jako vyplašené a ustrašené zvíře, dnes je z něj mazel, klidný, hodný a poslušný :-). Pravda, honil naší Micinku a později Mášu. Ale ne proto, aby jí ublížil, spíš proto, že ho baví ji strašit...

Micinka mu ovšem nikdy neodpustila, že "narušil její kruhy", to jest vnikl na její výsostné území. Máša je plašan, tu rozčílí sebemenší náznak nedostatečné úcty ze strany ostatních koček. Pak vztekle zaječí a mizí, nebo se pěkně ožene.
Ale, když Šimon spí, tajně se k němu přikrade a prohlíží si ho, nebo ho dokonce i olízne. Jakmile ale Šimon otevře oči, Máša zmizí. Dnes už jí Šimon prohání jen vyjímečně, aby si trochu protáhl kostru. Naopak malou Markétku (už je jí 11 měsíců, ale pořád je pro mne malá) nezřízeně miluje, ta mu může skákat po hlavě a Šimon ani nešpitne.
Náš poslední domácí kočičí mazlík, Pepíček, od Šimona nezřídka dostane dobře mířený a míněný pohlavek, nebo ho plácne přes zadek. Pepík ale není kocour, to je smršť, toho usměrnit je nadlidský - a nadkocouří - úkol.
A tak se nám z kočičího ustrašence změnil Šimon v kočičího vychovatele :-). Trvalo to dlouho, byl to proces pomalý, ale úspěšný.
Markéta a Máša - každá na 'své' skříni (11 kB)

Docela jiný případ je kocour Čumák. To je jedna z mých pouličních koček. Těch mi prošlo životem spousta. Viděla jsem, jak vyrůstají, v mnoha případech i jak umírají. Viděla jsem i jejich zvláštnosti. Například kocourek Špunt se chodil vyčurat na kanál.

Prostě se na něj postavil, udělal do něj loužičku, a běžel dál. Kočička Líza zas perfektně ovládá jídlo ze lžíce. Postaví se na zadní, zapanáčkuje, a už si bere ze lžíce svoji ňamku. Ale Čumák je přímo směsice proměn. Když se loni v květnu objevil, měla jsem značně smíšené pocity. Byla jsem ráda, že mi přibyl takový krasavec, a zároveň mi bylo líto, že končí na ulici.
Dlouho trvalo, než se ke mně vůbec přiblížil. A, jak už jsem psala, ze dne na den se začal mazlit, vítat mě, běhat mi naproti. Nechal se i vzít do náruče. Měl jen jednu vlastnost. Nechal se hladit, najednou se otočil, a raf, kousl mě ro ruky :-/.
Máša se válí na koberci u židle (12 kB)
Ostatním kočkám neubližoval. Chodil tam černý kocourek Světluška a moje Lízinka, kočička, která je na ulici už leta a je tam šťastná a spokojená. Čumák neměl nikdy s kočkami konflikt. Pak, někdy v říjnu, zmizel. V té době už byl delší dobu pryč i Světluška, a místo něho se objevil černý kocour, kterého jsem pojmenovala Sášenka. Na rozdíl od Světlušky, který nikdy ani nešpitl, Sášenka je od začátku "povídavý" a halasně na mne pokřikuje, když přicházím. Ale nikdy se nepřiblížil.
Ve chvíli, kdy zmizel Čumák, se Sášenka změnil v supermazla. Nadšeně mě vítá, plete se mi pod nohy, takže na něj alespoň 5x šlápnu, a nejméně tolikrát o něj zakopnu, hlavičkou mi "leští boty", holeně mám od té jeho kocouří hlavy celé otlučené, prostě mazlí se jako divý. Ani se kvůli tomu kolikrát pořádně nenají, protože za mnou běhá jako pejsek.
Prostě "kudy bába, tudy já" :-))).
Po více, než dvou měsících se najednou Čumák vrátil. Hladový, vyděšený, pocuchaný. A zlý :-(. A zmizel Sáša. Ten se ale objevil asi za týden. A v tu chvíli ho Čumák, který se mě už mezitím, pokud jsem nevzala do ruky rukavice, přestal bát (rukavic se ale bojí dodnes), začal tvrdě napadat. A napadal i Lízu, která se tak na svoje místo bála skoro přiblížit. A když je tam Čumák, bojí se i teď.
Sášenky ne. Jednou se už Sáša namíchl a Čumákovi vyprášil kožich, až chlupy létaly, pak byl chvilku relativní klid. Čumák už neútočil tolik, ale kdykoli se Sáša přiblížil, zaječel na něj a Sáša se dal na ústup. Od chvíle, kdy se vrátil, mě ale Čumák už nikdy nekousl.
Teď, když se konečně blíží jaro, Čumák několikrát na několik dní zmizel. Vrátil se s potrhaným uchem, naposled i kulhá na jednu packu. A zase změna. Po posledním návratu bez problémů žere se Sášou z jedné misky, dokonce se o něj otírá, mazlí se se mnou, i s ním.
A je po útocích.
Máša hovící si u deky (8 kB)
Já ho můžu vzít do náruče a chovat, Čumák se nebrání. To se Sášenkou zatím nejde. A tak se milý Čumák stále mění. Ale jedno mu zůstává. Je to neobyčejně krásný kocour.
A stejně jako Sášenka a Líza, můj brouček, a já nevynechám dne, abych za nimi nešla. Pravda, kolikrát se musím trochu přesvědčovat, z vyhřátého bytu do mrazu se nechce.
Jeden hlásek mi říká, že se nic nestane, když dnes nepůjdu nikam, že to kočky vydrží, hlady neumřou. Druhý, a ten je zatím silnější, mi ale vynadá, že na mně čekají, že mají hlad, že si to ode mne nezaslouží, a vyžene mě ven.
Jen jednou jsem vynechala, to když bylo v prosinci takové náledí, že bych tam byla nedoklouzala. Ono v noci hledat pomoc při případném úrazu, by nebylo tak snadné. Já za těmi kočkami chodím tak kolem druhé hodiny v noci a to zas už moc lidí po ulicích nechodí. Kolikrát za celou dobu nepotkám ani človíčka. Nebo potkám, ale moc důvěryhodně nevypadá :-/.
Jenže v té době už nechodí pejskaři - až na vyjímky - kteří by svoje miláčky štvali na moje kočičky. Když jsem chodila dřív, občas se to stávalo. A tak musím oželet trochu toho pohodlí.
Teď v poslední době ale bývám unavená, a tak si před nočním výletem na hodinku zdřímnu. Má to něco do sebe, ale tím víc se musím přesvědčovat, abych šla ven. Když už jsem venku, tak je všechno v pořádku. Pak už mi to nevadí. Vracím se kolem třetí.
A ráno hurá do práce.
Ale ty kočky opravdu stojí za to. Když se vracím domů, čeká mě Šimon s Markétkou za dveřmi a nastává vítání, jako kdyby mě neviděli alespoň dva dny :-).

Ivana Jirková          


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Sedmiletá černá číča hledá nový domov
Svízelná situace mne nutí využít Dumky jako cesty k jejímu řešení. Nedávno mi zemřela maminka a zůstala po ní pěkná, milá sedmiletá černá číča. Nemohu si ji bohužel vzít k sobě, což mne velmi mrzí; mám totiž v rodině alergiky a to hned v počtu dvou kusů :-(.
Současně se mi ovšem zdá nemyslitelné utratit zvíře, které si "odsloužilo" svá léta a - ač nikoliv nejmladší - je v podstatě zdravé. Píši v podstatě, protože je tu jeden háček, který celou situaci velmi komplikuje a milou kočku poněkud hendikepuje - musí držet speciální dietu (vzhledem k výskytu ledvinových kamínků) a užívat antiepileptika.
Proto hledám hodného člověka, který by ustál tyto menší problémy a poskytl kočce nový domov. Až překoná počáteční plachost, odvděčí se zvíře mírnou a mazlivou povahou. Jsem případně ochoten se na péči o kočku i podílet, a to tak jak se předem dohodneme.
Děkuji za pomoc Kolářmobil: 724 152 029 nebo tel. 224 322 951 večer.
Kočičky hledající nový domov
jsou Elsa, Rezík, Madlenka, Kašpar, Oskar, Šimon, Kirinka, Plešulka, Stařík. Všechny kočičky můžete najít na stránkách Sružení na ochranu zvířat v krajní nouzi, případně si o nich přečíst v Dumce - kočičky k umístění byly často odebrané pro týrání. Prosíme - pomozte ! Tel.: 603 225 948, 251 562 334
Petra Ondráčková          
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.
Pomoc pro zaplavené Černošice
První společnost za práva koček, která se v Černošicích stará o zhruba 50 opuštěných koček, postihla během půl roku už druhá povodeň. Organizace nutně potřebuje přenosky na transport zvířat pro další podobné případy, na ty však nemá prostředky. Pomůžete? Více informací najdete na http://sos.kocky-online.cz/
Za případnou pomoc děkuje Zuzana S. Fenclová
Ajda (4 kB)
Měcholupské harcovnice k umístění
V souvislosti s děním v měcholupském útulku se ujalo OS podbrdsko, malá organizace operující zejména na Praze západ, 18 dospělých koček. Přesto, že útulky jsou doslova zaplavené roztomilými koťátky, podařilo se pro osm z těchto dospěláků najít nový domov. Zbývajících deset čeká na laskavé majitele, kteří by jim dali šanci stát se domácími mazly. Nechybí vám doma kočičí přítel? Nabídku těchto kočiček, které se už moc a moc chtějí odstěhovat do stálého domova, najdete na Kočkách-online.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci