Za Zrzečkem
Nebude to tentokrát vůbec veselé, bohužel. Jela jsem s manželem, synem a vnučkou na dovolenou. Moc jsem se těšila, ale také jsem měla starost o kočičky. Moje milovaná Kikinka je strašně smutná když jí opustím na déle než jeden den. Nikinka to snáší celkem dobře, je ráda sama.
Ale nakonec byly naše kočičky v naprostém pořádku, a dokonce ani Kikinka nebyla uražená a smutná jako jindy. No a Čárlí? Ten si nakonec zamiloval Zrzečka a stali se z nich dobří kamarádi. Bylo moc veselé je pozorovat, jak si dokázali hrát. I ten starý důchodce Čárlí, se dokázal rozdovádět jako malé kotě.
Bohužel už je zase bez parťáka. Náš malý kamarád Zrzeček zahynul. Nevím jak, patrně ho srazilo auto. Neví to nikdo. První ho uviděla ležet na zemi u silnice vnučka sousedky. Řekla to Pavlovi a ten pro něj běžel, ale...
Na kocourkovi nebylo nic vidět, takže si nejsme zcela jistí jak vlastně zahynul. Je nám to moc líto všem. Nikdy na něj už nezapomeneme. Byl to miloučký rošťák. Vzpomeňte si s námi.
7.8.2003, Jana Šnebergrová
|
|